Petr Pavel FOTO: Zuzana Bönisch / se souhlasem
FOTO: Zuzana Bönisch / se souhlasem
NÁZOR / Na Západě jsme podcenili, že když Vladimir Putin něco říká, tak si to také myslí a pak to udělá, řekl prezident Petr Pavel v rozhovoru pro podcastovou sérii Akce: Výbuch. Od akce ruských agentů v Česku uplynulo deset let. FORUM 24 již okomentovalo názory, které tam v rozhovoru řekl exprezident Miloš Zeman. Můžeme být jen rádi, že Zeman už prezidentem není.
„Situace vedoucí k agresi proti Ukrajině se nějakým způsobem vyvíjela a z dnešního pohledu musím říct, že jsme asi podcenili odhodlání Ruska provést akci, která prokazatelně vedla k poškození jeho pověsti v celém světě i ke zhoršení vyhlídek na to, že by se vztahy mezi Ruskem a Západem mohly vrátit do nějaké normální podoby. Ale prostě tehdy jsme asi úplně nevnímali, že to, co prezident Vladimir Putin říká, tak také myslí a je odhodlán udělat,“ soudí prezident.
Dnes už o tom, jak se dala invaze z února 2022 více méně předvídat podle toho, jak se Kreml postupně celé roky vyjadřoval, existují celé studie. Ještě před invazí na Ukrajinu panovala shoda v tom, že Putin zahájil své protizápadní tažení projevem na bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007. Pak už to jen pokračovalo.
„Často po tomto projevu Putin například lamentoval nad tím, že se od Ruska očekává revize jeho přístupů k různým otázkám mezinárodní agendy, nebo dokonce jeho domácí politiky, zatímco jiným zemím je ponechán volný průchod. V roce 2014 Putin tvrdil, že ‚v zahraničí v podstatě nejsou žádná ruská vojska, zatímco americká vojska jsou všude možně‘.“ „Všude po světě jsou americké vojenské základny, které se vždy podílejí na osudech jiných zemí, přestože jsou tisíce kilometrů od hranic USA. Je tedy ironií, že nás naši američtí partneři obviňují z porušování některých z těchto pravidel,“ nechal se slyšet Putin.
Na Západě se velkoryse přehlíželo, jak zoufalé poměry ohledně dodržování lidských práv v Rusku panují. V roce 2012 ozbrojené složky brutálně zakročily proti demonstrantům, jimž se nelíbil Putinův návrat do křesla prezidenta, které mu mezitím jako náhradník zahříval Dmitrij Medvěděv. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov tehdy použil vyjádření, že játra demonstrantů budou rozmazána po asfaltu.
Pokud někoho nevaroval Putinův projev v roce 2007 a brutalita z roku 2012, neměl už být na pochybách po anexi Krymu, nicméně přes nějaké mdlé sankce pokračoval obchod jako obvykle a čekalo se spuštění plynovodu Nord Stream 2. Po Krymu už přitom pro naivitu neexistuje vůbec žádná omluva, přinejmenším ne pro politiky, kteří jsou – aspoň teoreticky – za obezřetnost placení. Jelo se ale až do konce, přičemž tato naivita někde převládá dodnes. Je to nepochopitelné.
Zatímco na Západě se někteří politici stále bojí, aby Rusko situaci ještě více neeskalovalo, na straně Moskvy žádné obavy neexistují. Naopak je dost známek toho, že se Rusko sabotážními a teroristickými akcemi pokouší Západ destabilizovat. Je dobře, že na to Petr Pavel upozorňuje.
„Rusko proti Západu nevede dnes otevřenou vojenskou agresi, ale vede proti němu konfrontaci jinými prostředky a mezi těmi jsou právě ty nástroje, které dnes souhrnně nazýváme hybridními a ke kterým můžeme počítat jak rozsáhlé dezinformační kampaně, různé psychologické operace, můžeme za ně považovat nátlakové operace na různé jednotlivce nebo skupiny občanů. Ale mezi ně patří právě i diverzní akce. To je součást arzenálu, který Rusko používá, a není to žádný náš výmysl nebo naše dedukce, jsou dokumenty, kde přímo tento způsob válčení Rusové mají a popisují ho tam,“ konstatuje Pavel.
Zvláště ti, kteří tolik mluví o míru a podporovatele Ukrajiny označují za stoupence války, by měli poslouchat, co ruský diktátor Putin říká. Aby se mohlo jednat o míru, dožaduje se podržení okupovaných území a k tomu chce přidat další kusy země, kam jeho vojska ještě ani nedošla, přičemž tam v žádné dohledné době nejspíš ani nedojdou. Jinými slovy: žádný rozumný mír nechce.
Neměli bychom si tedy myslet, že kremelský vůdce jen takzvaně „vysílá signály“ k domácímu publiku, ale podle dosavadních zkušeností to nejspíš myslí vážně a je mu úplně jedno, jak dlouho bude válka trvat. Nezáleží mu na životech ani cizích, ani vlastních lidí. Západu a Ukrajině to jedno není, na což se v Moskvě spoléhají a hrají o čas a na nervy.
Země, kde se k moci dostanou obchodníčci s hnojivy, uzeninami a strachem, nakonec v boji s Ruskem dopadnou špatně.
