Moment, kdy chce prezident Miloš Zeman oznámit, zda bude znovu kandidovat, se přesně protnul s probíhajícím sjezdem ČSSD. Dobrá příležitost připomenout jeho dosavadní kandidatury a jejich destruktivní vliv na sociální demokracii.

Angažmá bývalého předsedy ČSSD v prezidentské volbě se pro jeho dřívější stranu už dvakrát stalo velkým problémem. Poprvé v roce 2003, kdy ještě prezidenta volil parlament. Zeman tehdy sice byl oficiálním kandidátem ČSSD, část strany v čele s tehdejším předsedou Vladimírem Špidlou však jeho volbu tiše sabotovala. Stály za tím hlavně obavy z vytvoření konkurenčního centra moci na Pražském Hradě. Zeman ve volbě neuspěl, ovšem ČSSD na celou věc doplatila velkým emocionálním „zahuštěním“ vnitrostranických vztahů. Tento nárůst konfliktů byl jedním z faktorů, které přispěly k překvapivé volbě Václava Klause prezidentem – a o rok později také ke Špidlovu politickému pádu.

Není od věci připomenout, že na dlouhém seznamu „sociálnědemokratických zrádců“, kteří Zemana nepodpořili, figuroval i ministr financí Špidlovy vlády Bohuslav Sobotka. Historie špatných vzájemných vztahů obou politiků má kořeny právě zde.

Katalyzátor konfliktu v ČSSD

Podruhé Zemanova kandidatura do situace v ČSSD promluvila o deset let později, a to při první přímé prezidentské volbě. Fakt, že Zeman už několik let vůbec nebyl členem sociální demokracie, na věci nic nezměnil. Oficiálního prezidentského kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera řada straníků nevnímala s nadšením – hlavně kvůli jeho progresivistickým postojům. Někteří významní sociální demokraté navíc poměrně otevřeně veřejně podporovali Zemana. Ten měl oficiálně podporu jen své vlastní, politicky téměř bezvýznamné Strany práv občanů – Zemanovců a také komunistů. KSČM ovšem po vzoru chytré horákyně doporučovala jak volbu Zemana, tak Dienstbiera.

Zeman jak známo vyhrál a jeho úspěch zesílil latentní pnutí v ČSSD. A to i přesto, že ho před druhým kolem prezidentské volby vedení ČSSD formálně podpořilo. (Nikoliv ovšem neúspěšný Dienstbier, jehož výroky Zemana dokonce spojovaly s mafií.) Následoval rok provázený vnitrostranickými spory, což přispělo k slabému výsledku sociální demokracie v parlamentních volbách v říjnu 2013. Bezprostředně následující pokus o odstavení předsedy ČSSD Sobotky selhal jen díky jejímu zpackanému aranžmá: Emocemi až kýčovitě přesycená veřejná vlna kolem takzvané lánské schůzky Zemana se Sobotkovými vnitrostranickými oponenty stávajícího předsedu zachránila.

Pokud Zeman znovu oznámí úmysl ucházet se o prezidentský úřad, může ČSSD potřetí postavit před podobný problém. Výbušnost situace zesiluje i blízký souběh prezidentských voleb, které se odehrají jen několik málo měsíců po těch parlamentních. Hledání způsobu, jak celou věci řešit, aniž by to stranou vnitřně otřáslo v tom nejméně příhodném předvolebním čase, sociálním demokratům nezávidím.