„Až se vrátím z New Yorku, tak si chci poslechnout stanovisko pana ministra Chovance,“ prohlásil prezident Miloš Zeman a pozval ministra vnitra na Hrad kvůli kauze Čapí hnízdo. Proč to dělá, když oběma zasahování do živých kauz nepřísluší? Navíc svým přístupem, kdy chce za každou cenu jmenovat Babiše premiérem, může vyvolat ústavní krizi.

Prezidentovo manévrování kolem Čapího hnízda nabírá na obrátkách. Na Hrad si už pozval Andreje Babiše, vyslechl ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

Prezident má jasno

Co s nimi chce probírat, když už má předem jasno a nikdo ho v jeho pravdě, že jde o předvolební účelovou hru s cílem poškodit Babišovo hnutí, nezviklá? O Chovancovi přitom nedávno prohlásil, že chce věřit tomu, že není za načasováním podání žádosti o vydání obou čelných politiků ANO.

[ctete]153247[/ctete]

V nevybíravých útocích na práci policie si notuje nejen s Andrejem Babišem, ale i s Robertem Pelikánem, který jako ministr spravedlnosti vypouští do éteru těžko uvěřitelná obvinění, která by ho ve vyspělých zemích stála kariéru. Jako garant právního státu naprosto selhal, když tvrdil, „že jediným možným důvodem pro žádost o vydání, podanou několik týdnů před volbami, může být ovlivnění těchto voleb“.

Zeman Pelikánovo nepřístojné chování, kritizované ze všech stran, zcela pominul a naopak ho označil za erudovaného právníka, zatímco opozice ho vyzývala k rezignaci. Zeman s Pelikánem napomáhají svými skandálními výroky vytvářet kolem politika podezřelého ze závažného zločinu aureolu nespravedlivé oběti.

Premiérem i z vazby

Co s tím má ale společného Milan Chovanec, který už předem avizoval, že se o kauze Čapí hnízdo bavit nemůže? „Předpokládám, že pan prezident ví o tom, že ministr vnitra nemá ze zákona přístup do živých kauz,“ uvedl na svém twitterovém účtu.

Vše se odvíjí od Zemanova záměru jmenovat premiérem vítěze voleb. Doslova prohlásil, že pokud by hnutí ANO vyhrálo volby, nepochybně by jmenoval premiérem Andreje Babiše, i kdyby se v té chvíli nacházel ve vazební cele. „Je zapotřebí si uvědomit, že po volbách by musela policie žádat znovu o vydání Andreje Babiše jako nově zvoleného poslance, takže by musel být z cely propuštěn,“ míní a vzhledem k jeho osobnostnímu ustrojení určitě nemluví do větru.

Vůbec nebere v úvahu dopady takového kroku, kdy by pověřil sestavením vlády trestně stíhanou osobu, navíc na krku s mezinárodní ostudou. V kuloárech se totiž šíří zprávy, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) ukončil vyšetřování a v dohledné době by měl oznámit výsledek. Podle zatím neoficiálních informací shledal při udělení dotace farmě Čapí hnízdo pochybení a bude požadovat vrácení padesáti milionů korun zpět do evropských fondů.

Pokud se tato informace potvrdí, v normální zemi by takový lapsus, navíc s mezinárodním přesahem, znamenal okamžitý odchod z politiky. Jen obtížně by mohl Babiš uplatňovat svou obvyklou formulku o „účelové kampani“, i když u něj jeden nikdy neví. Může vyfabulovat teorii o mezinárodním spiknutí.

Půjde někdo s Babišem do vlády?

Hypoteticky však může být ještě hůř. Babiš cítí Zemanovu oporu v zádech, nakonec i současný prezident chce být příští rok zvolen a jejich voličský elektorát se do značné míry kryje, a podle toho se chová. Proto prohlašuje, že ať se stane cokoliv, zůstane kandidátem hnutí ANO na post premiéra, a to i v případě, že by ho policie obvinila.

„Neuvažoval jsem o tom, že bych v takovém případě nebyl kandidátem na premiéra, a ani o tom uvažovat nebudu,“ prohlásil Babiš při startu kampaně v Libereckém kraji.

Jak by vypadala povolební situace, kdyby hnutí ANO skutečně vyhrálo a mocenský dvojblok dodržel slovo? Takový postup by mohl vyvolat vážnou ústavní krizi.

Pokud vycházíme ze současných stanovisek demokratických stran, které mají šanci dostat se do parlamentu (ČSSD, ODS, TOP 09, KDU-ČSL), tak předem avizují, že je pro ně nemyslitelné jít do vlády s Andrejem Babišem, tím spíše podezřelým z podvodu se škodou desítek milionů korun.

Prezident Zeman však už prokázal, že na nějakou parlamentní aritmetiku kašle a ústavní zvyklosti považuje za „idiotské“. Zatím je připravený pověřit Babiše sestavením vlády, i kdyby neměl předem dojednanou parlamentní většinu. Tedy pokud by demokratické parlamentní síly dodržely svůj slib a odmítly za těchto okolností účast ve vládní koalici. Co by to hypoteticky znamenalo v praxi?

Hrozí parlamentní krize

Pokud by neexistovala shoda na většinové koalici, bylo by téměř nemyslitelné zahájit normální fungování poslanecké sněmovny, protože ta k tomu potřebuje řádně zvolené orgány včetně vedení sněmovny. Babiš by tak teoreticky mohl několik týdnů či měsíců sestavovat svůj kabinet při souběžné paralýze parlamentu, který by nemohl přijímat žádné zákony, s pohrůžkou prodlužování ústavní krize, kterou on nezpůsobil.

[ctete]152045[/ctete]

Nejinak se ostatně chovala Rusnokova vláda, kterou Zeman jmenoval mimoústavně bez dohody s parlamentem. Tehdy si s policejním vyšetřováním hlavu nelámal, a naopak mu posloužilo jako záminka k prosazení svých zájmů. Jenže v té době byla situace jednodušší v tom, že sněmovna fungovala a mohla se domluvit na předčasných volbách.

Přesto je tato varianta na sílu riskantní, a pokud by se nepodařilo pod časovým tlakem slepit nějakou koalici, mohla by se obrátit proti oběma hlavním aktérům – Zemanovi a Babišovi. Proto v kuloárech kolují spekulace, že je za pozváním ministra vnitra Chovance na Hrad prezidentova snaha dotlačit ČSSD ke koalici s ANO, kterou preferuje.

Koalice ANO a ČSSD dohodnuta?

Podle serveru Neovlivní je Chovanec v očích prezidenta nejvhodnější lídr pro situaci, kdy by ČSSD měla po volbách usednout ve Strakově akademii opět po boku Babišova ANO. A proto může na Chovance vyvíjet tlak, aby se s Babišem smířil. V politickém zákulisí se už dokonce začaly šířit spekulace, že se Babiš s Chovancem dohodli a jsou připraveni v případě příznivého výsledku ve volbách společně vládnout, píše Neovlivní.

To by byl symbol naprostého poraženectví a pragmatického pokrytectví. Stálo by za tímto paktem smíření zametení Čapího hnízda pod koberec? Nechce se tomu věřit, spíš jde jen o politické hrátky uvnitř ČSSD. Chovanec, který posvětil policejní reorganizaci nenáviděnou Babišem, protože o vliv přišel jeho oblíbenec Šlachta, naopak patřil k největším oligarchovým odpůrcům. Sám byl terčem kampaní stranického tisku ANO. Přesto není vyloučeno vůbec nic a Českou republiku patrně čeká horký podzim.

Hnutí ANO vstupovalo do politiky s étosem, že chce pohnout zavedenými pořádky a nastolit novou politickou kulturu. To se mu skutečně daří, i když ve zcela opačném gardu. Svými excesy stahuje ve spolupráci s prezidentem Zemanem politickou kulturu do hluboké bažiny, a s ní celou Českou republiku. Pokud si to ostatní nechají líbit.