Prezident Miloš Zeman prokázal při návštěvě jižní Moravy, že nechápe základy ekonomie. Jistě není nutné, aby byl prezident odborníkem zrovna na ekonomii, pak by se však neměl pouštět do hlubších ekonomických úvah.

Občané se při setkání Zemana opakovaně zeptali na jeho postoj k nahrazení české koruny eurem. Prezident už v minulosti řekl, že je pro vstup do eurozóny okamžitě poté, co z ní vystoupí předlužené Řecko, kterému bychom jinak museli pomáhat splácet jeho dluhy. Dlouhodobě tak přehlíží (nebo si snad dokonce neuvědomuje) mimo jiné problémy s dluhem Itálie, které zřejmě budou pro eurozónu do budoucna ještě mnohem větší zátěží než dluhy Řecka. Zejména malým a chudším státům skupiny, jako je dejme tomu Litva či Irsko, může jejich výpomoc při oddlužování Itálie (či dalších států především jižní Evropy) způsobit problémy.

Při svém výletě po jižní Moravě se však Zeman pustil do ekonomické analýzy případného přijetí eura a prokázal tak hluboké neznalosti ve fungování finančního systému. Sice správně poznamenal, že díky euru bychom vypadali důvěryhodněji před zahraničními investory a odpadla by nám rizika (nebo přímo náklady) spojená se směnou koruny za euro, ale jinak nesmyslně tvrdil, že euro není nic jiného než stupnice. Přirovnal euro k teploměru, který také neovlivňuje teplotu, ale pouze ji měří. Ekonomové, kteří to nechápou, podle něj nepochopili kouzlo ekonomie.

Zemanův pohled však vychází z dávných počátků ekonomie, která se na peníze chybně dívala staticky. Naši předci si tehdy mysleli, stejně jako Zeman, že cenou za peníze je jejich cena na kurzovém lístku. Dnes už však dávno víme, že cenou za peníze je úrok. Vzájemné kurzy měn se nemění primárně podle toho, kolik peněz jsme vytiskli a jak rychle obíhají v ekonomice (i když to jsou důležité ukazatele), nýbrž podle toho, jaký úrok (např. roční) slibují dejme tomu dluhopisy v dané měně.

Není tedy pravdou, že by přijetí eura znamenalo pouze přepočet mezd, cen či nájmů ve stejném poměru. Klíčovým problémem eurozóny jsou právě jednotné úrokové sazby (krátkodobé) pro celou širokou a pestrou oblast od polárního kruhu přes francouzské vinice až po Akropolis.

Sám Zeman přitom přiznal, že zatímco francouzské ekonomice se moc nedaří, s německou to je podle něj výborné (ve skutečnosti je to třeba v porovnání s takovým Texasem nanejvýš dostatečné; čistý domácí produkt SRN prakticky neroste, takže tamní růst spolykají opravy a obnovování investic). Zeman označil za jediný důvod německého (relativního) úspěchu protestantskou pracovní morálku, která ve Francii chybí. Ve skutečnosti je důvodů hodných zřetele určitě více, přinejmenším německý vyrovnaný rozpočet a také, na což Zeman zapomíná, momentální fáze hospodářského cyklu. Třeba tím, jak Němci v posledních letech likvidují všechny své jaderné elektrárny, směřují k fázi hospodářského úpadku.

Když má nějaký stát eurozóny za sebou recesi, centrální banka by měla mít tendenci k nízkým úrokovým sazbám, aby firmy s dobrými nápady a ochotou riskovat získaly po „očištění“ trhu levné úvěry (či jiné zdroje financování). Když se naopak blíží očekávaný sešup z ekonomického vrcholu, měla by centrální banka či podobná instituce utáhnout kohoutky.

Celý vtip, který Zeman nepochopil, je však v tom, že před vznikem eurozóny prožívaly jednotlivé evropské oblasti v jednom momentě rozdílné fáze hospodářského cyklu, takže měly na trhu různé úrokové míry z úvěrů. Tím, že teď cenu společné evropské měny ovlivňuje (ať už více, či méně úspěšně) jediná centrální banka, získávají firmy na jednom konci Evropy zbytečně nízké úroky, zatímco na druhém konci Evropy je v daném okamžiku ta stejná úroková míra vyhovující, nebo dokonce zbytečně vysoká a úvěry tedy drahé. Tím se prodlužují recese.

Ostatně když u nás teď probíhaly tři a půl roku devizové intervence, kdy byl osud koruny víceméně svázán s vývojem eura, mohli jsme si vyzkoušet, jaké náklady by nám přineslo přijetí eura. Nefunkčnost (rigiditu) společné evropské měny někteří ekonomové předvídali, ale nyní už ji můžeme vidět všichni.

Můžeme vést diskuse o tom, zda převažují zmíněné pozitivní efekty nebo tento zásadní negativní vliv, ale nesmíme na negativní vliv jednotných úrokových sazeb zapomínat, pane prezidente.