Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Schůzky prezidenta republiky Miloše Zemana s kandidáty na jednotlivé ministerské posty pokračují a pomalu se chýlí ke svému závěru. A souběžně s tím stoupá rovněž napětí, co bude následovat. Jak se prezident Zeman zachová? Jmenuje všechny členy vlády, které mu premiér Petr Fiala navrhnul, nebo odmítne jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničních věcí, anebo se kvůli sporu o jedno jméno bude zdráhat jmenovat celý kabinet, než se záležitost vyřeší? Potom je tady ještě další možnost, že hlava státu překvapí a udělá něco úplně jiného. Nevíme.
Nejhorší je, že jsme se v této situaci vůbec ocitli a že jejím pánem není nikdo jiný než prezident Miloš Zeman, který vyvíjí tlak na to, aby vláda byla složená podle jeho představ, přestože Ústava České republiky nic takového nepředpokládá a rozhodně nepočítá s tím, že by měl prezident takto výrazně vstupovat do výběru ministrů.
Celé je to absurdní, jak dokládá i nejnovější vývoj, kdy podle informací Frekvence 1 s odkazem na dva zdroje obeznámené s jednáním měl prezident Zeman v úterý v Lánech doporučit kandidátovi do funkce ministra zahraničních věcí za Pirátskou stranu Janu Lipavskému, aby se své kandidatury vzdal.
Snadno si můžeme domyslet, co se za takovým doporučením může skrývat. Pravděpodobně to bude výhrůžka. Buď z kandidatury odstoupí sám a dobrovolně, nebo ho prezident do čela ministerstva zahraničních věcí odmítne jmenovat a ještě ho nařkne kdoví z čeho, anebo dokonce kvůli jeho osobě bude dělat problémy se jmenováním celé Fialovy vlády a chudák Jan Lipavský bude mít na triku to, že se nástup nového kabinetu dále odsune, přestože to samozřejmě nebude vina jeho, nýbrž prezidenta.
Aktuálně tak čekáme na konec ministerských schůzek s hlavou státu, aby nám Miloš Zeman milostivě oznámil, co tedy nakonec udělá a jestli se už konečně dočkáme nové vlády, anebo zda si na ni budeme muset ještě počkat, protože prezident Zeman nás bude ještě nějakou dobu napínat, případně, zda se naplní Zemanova dřívější výhrůžka ohledně toho, že veto jednoho ministerského kandidáta je vetem celé vlády.
Pocit vlastní důležitosti
To samozřejmě hrozí a je třeba se na to připravit, protože Lipavský se své kandidatury zřejmě nevzdá (a nemělo by ho to ani na vteřinu napadnout); designovaný premiér Petr Fiala za ním, jak se zdá, stojí a nominaci kandidátů do vlády měnit nehodlá.
Prezident Zeman si v tuhle chvíli hraje na pána nad celou vládu, což mu v žádném případě nepřísluší. Ve výsledku je to strašné, zvlášť když to domyslíme do všech důsledků a uvědomíme si, že s tím v tento moment nelze skoro nic dělat. Prezident si užívá moc, kterou má, a možnost být opět a pravděpodobně už naposledy ve středu dění a držet všechny v napětí, jak se v této situaci zachová.
Počíná si tak, aby nikdo nebyl na pochybách, že je to právě on, kdo nakonec rozhodne, zda budeme mít novou vládu již příští týden, anebo jestli se to ještě zkomplikuje a o několik týdnů a možná i měsíců protáhne. Stejně tak to vypadá, že chce do poslední chvíle všechny udržovat v představě, že je to on, kdo má rozhodující slovo v tom, jestli se někdo ministrem stane nebo ne, a že když si postaví hlavu, tak přes to zkrátka nepojede vlak.
Nejhorší je na tom to, že se s tím nedá nic dělat do té doby, dokud se prezident nějak nezachová. Až potom je možné, aby Petr Fiala případně podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, který může rozhodnout o tom, zda prezident může bránit jmenování kandidáta na ministra, respektive z jakých důvodů, anebo který se může vyjádřit k tomu, jestli hlava státu může kvůli odmítání jednoho nominanta na post ministra vetovat jmenování celé vlády. To záleží na tom, jaká konkrétní situace nastane. Nyní nelze než čekat, trvat si na svém, vnímat jistou bezmoc a dopřát prezidentovi pocit vlastní důležitosti.
Kompetenční žaloba
Petrovi Fialovi a jednotlivým kandidátům do funkcí ministrů bývá vyčítáno, že přistoupili na nedůstojné schůzky s prezidentem, který je zkouší jako malé nezbedné žáčky před tabulí, přesněji řečeno před plexisklem. Otázka je, jak by to vypadalo, kdyby se proti tomu vzbouřili a nepřistoupili na to. Dává celkem smysl, že nově jmenovaný premiér a budoucí členové jeho vlády se rozhodli udělat tento vstřícný krok směrem k hlavě státu a pokusit se s ním dohodnout po dobrém.
Vytvořili tak prostor k tomu, aby výhrady, které prezident Zeman má minimálně k jednomu kandidátovi na ministerský post, byly rozptýleny. Miloš Zeman na tyhle schůzky sice nemá žádné právo a nemůže si je vynucovat, ale dá se to chápat tak, že nastupující kabinet a jeho předseda se k nim uvolili proto, aby prezident byl spokojený, následně pak už nedělal problémy a všechno šlo hladce. Jistě u prezidenta Zemana lze něco takového vykládat jako naivitu, asi je však dobré na začátku působení nového předsedy vlády nevyvolávat konflikt jako první a nechat, aby ho případně vyvolal sám Miloš Zeman.
Když prezident příští týden vládu jako celek se všemi jejími navrženými členy nejmenuje, může premiér Petr Fiala s čistým svědomím dát celou záležitost k posouzení Ústavnímu soudu s tím, že přistoupením na schůzky s prezidentem Zemanem on a jeho budoucí ministři udělali maximum pro to, aby si s prezidentem vše vyjasnili. Jenže ten trval na svém, takže nebude na co čekat a na místě je kompetenční žaloba.
