Česká televize uspořádala prezidentskou Superdebatu v Národním muzeu. Poměrně velkou část vysílání muselo být alespoň trochu politicky gramotnému člověku trapně, což je ale bohužel problém formátu přímé volby. Jednoznačně nejlepší byli generál Petr Pavel a senátor Pavel Fischer. Uspěla i Danuše Nerudová. A všechny samozřejmě šokoval Josef Středula.
Pavel i Fischer ukázali schopnost reagovat klidně, rozumně a prostě normálně. Pavel se dobře postavil i k problému ze své minulosti a působil tak, že si na nic nehraje. Je zjevné, že ušel dlouhou cestu ve schopnostech odpovídat i na nepříjemné věci, které se týkají zejména období před rokem 1989. Nenechá se rozhodit a nepůsobí jako řvoun, který bude na Pražském hradě trávit čas tím, že přemýšlí, koho vytočí.
Fischer zase ukázal svoji kompetenci v tom, jak dobře zná demokratické fungování státu. Nikdo nemůže pochybovat o jeho pozitivních inklinacích, ale přesto je dobré zmínit, že procentuální odstup od favoritů je natolik velký, že šance změnit pozici je téměř nulová.
Danuše Nerudová má problém v tom, že se topí v klišé, která považuje za dobré odpovědi pro prezidentku. Na mnoho lidí může působit neupřímně a strojeně. Zároveň by ale samozřejmě byla taktéž hlavou státu, za kterou bychom se nemuseli stydět; skvělé bylo hlavně to, když ukázala vysokou politickou kulturu ve schopnosti nenavážet se do protikandidátů. Ve druhé polovině debaty se ale opět zamotala do vysvětlování svých problémů na Mendelově univerzitě. Je nepochopitelné, že ji na to její tým dosud nepřipravil.
Odborářský boss Josef Středula vystupoval ostře, ale cokoli během debaty řekl, přehlušilo jeho oznámení, že odstupuje z volby a podporuje Nerudovou. Sice se to očekávalo od jiných kandidátů, ale jde o nepochybně zajímavý krok. Může se ovšem minout účinkem, protože se všeobecně očekávalo, že Středula bude brát hlasy hlavně Babišovi, kterému jich teď možná pár přihrál, ačkoli se proti němu vymezil.
Marek Hilšer. Hned od počátku bylo jasné, že sám sebe bude prezentovat jako Robina Hooda, který vystupuje proti mocným, ale je to prostě takový Jan Čižinský prezidentské volby. Ego a hra na slušného kluka, který je ale hlavně schopný politický podnikatel a mnohdy překvapivě arogantní žvanil.
Pak byla samozřejmě ta bizarní část kandidátů, kteří bohužel v přímé volbě nemohou chybět. Jaroslav Bašta se naučil kolovrátek o odvolání vlády, což nemohlo potěšit chybějícího Andreje Babiše, a naučil se ho dobře. Kandidát SPD je sice trochu mimo, to je jasné, ale jeho voličům je to jedno. Opakoval to, co chtějí slyšet, a z toho se hnutí ANO nemůže vůbec radovat.
Karel Diviš, který soutěž v bizarnostech vyhrál, získal dojem, že když bude neustále zvyšovat hlas a generovat slova po Babišově vzoru, dostane hlasy. No, teď získal alespoň nějakou pozornost a ke konci debaty už toho ječení konečně nechal. Není vůbec jasné, o co mu jde, možná o úspěch v příštích senátních volbách, ale ty nesmysly, které vytahoval z rukávu, byly opravdu trochu moc. A ačkoli zpočátku byl jednoznačně nejvýraznější, nakonec mu všechnu pozornost sebral Středula.
A nakonec? Nakonec nám Česká televize pustila to nejlepší: ticho Andreje Babiše, který do debaty nepřišel. Doufejme, že tohle ticho nebude jen jednorázovou skladbičkou, ale něčím, co budeme i díky výsledkům prezidentské volby poslouchat stále častěji.