Ruské prezidentské volby se blíží, a i když jméno budoucího prezidenta je s největší pravděpodobností jasné již dnes, volby nebudou pouze o jednom kandidátovi. Ruská Ústřední volební komise v boji o prezidentské křeslo zaregistrovala celkem 8 kandidátů. Pojďme si přiblížit, kdo všechno kandiduje a proč mu stálo za to, jít v podstatě do předem ztraceného boje.

Sběratel protestních hlasů Xenia Sobčak 

Jako jediná žena kandiduje novinářka a moderátorka Xenia Sobčak. Její minulost je poněkud kontroverzní, neboť skrz svého otce, bývalého starostu Petrohradu a mentora Vladimira Putina, měla kdysi úzké vazby právě na současného prezidenta. V mladých letech tato příslušnice ruské „zlaté mládeže“ byla proslulá nejedním skandálem, než v roce 2012 otočila a přesedlala na politiku. Začala působit v opozičních hnutích a její diskuzní pořady na nezávislém kanálu Dožď měly velkou sledovanost. V průzkumech veřejného mínění se co do známosti umisťuje hned za současnou hlavou státu, zná ji kolem 98 % Rusů.

O kandidatuře Xenie se dlouho vedly pochybnosti, zda se nejedná o projekt Kremlu, který by měl volby udělat zajímavější a zároveň posílit představu o demokratičnosti klání. Sobčak kandidaturu ohlásila loni na podzim nedlouho předtím, než Ústřední volební komise zakázala kandidovat ruskému opozičníkovi Alexeji Navalnému. Sobčak podle svých slov nemá v úmyslu prezidentské volby vyhrát, ale chce dát možnost lidem volit „proti všem“. Idea její kandidatury spočívá v tom, že pokud občany neosloví ani jeden z dosavadních kandidátů a nepůjdou k volbám, tak se jejich nesouhlas nikde neprojeví. Vhozením protestního hlasu Sobčak se ukáže, kolik Rusů je ve skutečnosti nespokojených se současným režimem.

Javlinskij – rozdat půdu lidu

Z opozičních kandidátů se voleb bude účastnit ještě Grigorij Javlinskij ze strany Jabloko. Javliskij kandidoval v prezidentských volbách v roce 1996 a 2000, přičemž v 2012 nebyl Centrální volební komisí zaregistrován kvůli nedostatku uznaných podpisů. Javlinskij odmítnutí označil za politicky motivované. Letos vystupuje s populistickým programem, v němž chce za státní peníze postavit domy pro cca 15 milionů rodin. Program navazuje na kauzu bourání nevyhovujících domů tzv. chruščovek, za něž nebyla obyvatelům nabídnuta adekvátní kompenzace. Kauza vyvolala velké protesty a v loňském roce pravidelně plnila přední stránky ruských novin.

Komunisté

Za komunistické strany kandidují hned dva kandidáti. V minulosti se prezidentských voleb s železnou pravidelností účastnil šéf Komunistické strany Ruské federace Gennadij Zjuganov. V letošním klání však byl na kandidátce nahrazen padesáti sedmiletým Pavlem Grudininem, jenž byl v minulosti členem putinovské strany Jednotné Rusko. Poté ,co vystoupil, se stal bezpartijním sympatizantem komunistů. Poněkud pikantní je, že za komunisty kandiduje milionář (podle daňového přiznání si za posledních šest let přišel na v přepočtu zhruba 157 milionů korun), a který by se bez nadsázky dal označit za oligarchu. Grudinin od roku 1995 stojí v čele jedné z největších ruských zemědělských společnosti s názvem Leninovo zemědělské družstvo, které je tak trochu stát ve státě. Kromě pěstování plodin se věnuje i výrobě potravinářských produktů nebo pronájmu půdy ve velkém měřítku.

Oproti tomu Maxim Surajkin je kandidát a předseda strany Komunisté Ruska, která se po neshodách s Zjuganovovým vedením strany odštěpila v roce 2012. Třicetidevítiletý kandidát v případě, že by vyhrál, chce být „prezidentem všech chudých a nemajetných“.

Žirinovskij: šestkrát a pořád nic

Matador prezidentských voleb a předseda Liberálně demokratické strany Ruska Vladimir Žirinovskij je znám svými kontroverzními xenofobními výroky pohybující se často za hranicí zdravého rozumu. Prezidentského klání se bude účastnit již po šesté. Ve svém předvolebním spotu vyzývá Rusy, aby se nastěhovali do vesnic, protože tam je, na rozdíl od měst, všechno opravdové. V případě, že by vyhrál, slíbil přijmout „akt smíření carského, sovětského a současného Ruska.“ Co to znamená si můžeme domyslet na základě toho, že jako jeden z prvních zákonů chce navrhnout opatření o ochraně ruského jazyka a ruského obyvatelstva v zahraničí.

Boris Titov: „řídit stát jako firmu“

Titov je klasickým představitelem slévání byznysu a politiky. Ve chvíli, kdy se stát stává pro podnikání překážkou, není jiná možnost než vstoupit do politiky a začít dělat zákony, které by podpořily ekonomický rozvoj. Titov stojí v čele Svazu podnikatelů, který sdružuje více než 2000 ruských byznysmenů. Jeho vlastní společnost se mimo jiné zabývá obchodem a investicemi v ropném průmyslu. Založil Stranu růstu, která má podle jeho slov za cíl posilovat růst ekonomiky a tím blaho všech občanů Ruska. Strana má lépe formulovat požadavky byznysu na trh a cílit proti státnímu omezování trhu, vše s vidinou, že ekonomika je samospásná a podaří-li se zajistit ekonomický růst, bude dobře všem. Pro Titova je stát redukovatelný na ekonomickou složku a všechny ostatní jsou jen deriváty ekonomiky.

Sergej Baburin – vědec prezidentem

Baburin získal profesuru v oblasti právní vědy, nějakou dobu byl rektorem univerzity a obdržel mnoho ocenění. V minulosti byl poslancem a dnes je předsedou strany Ruský celonárodní svaz. Jeho zásluhy jsou spíš v odborné a vědecké sféře než politické. Jeho předvolební spoty jsou nudné a plné naivních otřepaných frází snažících se apelovat na ruský nacionalismus. Spojuje sociálně-demokratické smýšlení s ruským patriotismem. Asi „nejpřekvapivější“ sdělení jeho předvolebního spotu je, že „Rus je ten, který žije v Rusku.“

A prezidentem se stává… 

Nakonec nejpravděpodobnější vítěz. Podle průzkumu veřejného mínění agentury VCIOM na konci února měla současná hlava státu podporu 70 % těch, kteří se chystají k volbám. Druhým byl Grudinin s výrazným poklesem na necelých 8 %. Vladimir Putin na konci ledna oznámil, že jeho hlavním úkolem pro další funkční období bude, aby „Rusko šlo stále vpřed, i pokud náhodou v zemi nastanou nějaké výpadky, problémy nebo nepředvídatelné okolnosti.“ Podrobnější program odhalit nechtěl a popřel, že by dělal kampaň. Místo toho jezdil za státní peníze po různých podnicích a školách po celé zemi a potřásal si rukou s obyčejným lidem.

Úmysl „dobře vést stranu k budoucí prosperitě“ podtrhl v projevu k parlamentu z minulého týdne. V něm představil nové jaderné zbraně, které jsou prý nezastavitelné a mohou zničit jakýkoliv cíl kdekoliv na planetě. Sdělení je jasné: Rusko se stane prosperující zemí, kde se všichni budou mít dobře a zároveň k němu bude okolní svět v bázni vzhlížet, jak je mocné. Přesně to totiž většinový volič od své politické reprezentace chce.