Univerzitní kino Scala neodmyslitelně patří ke kulturnímu životu města Brna. Jeho provoz je již přes rok omezený kvůli statickým nedostatkům budovy, v níž se nachází hlavní kinosál. Provozovatelé kina čekají na nový posudek, který by měl rozhodnout o jeho osudu začátkem června. Vlastníkem budovy je totiž město Brno. Kinaři si prostor pouze pronajímají. „Scala se nachází mezi Jakubským a Moravským náměstím, přímo v centru. Lepší místo nenajdete. Je to, jako by nám usekli nohy,“ říká provozovatel kina Radek Pernica. V případě, že jim nepovolí plnohodnotný chod, se budou muset poohlédnout po jiném prostoru.

Radek Pernica je ředitelem aktuálně polozavřeného kina Scala. Má na starosti jeho komplexní provoz a možný rozvoj jeho aktivit, které jsou nyní silně hibernované. „Věřím, že ne natrvalo,“ říká kinař, který se k univerzitnímu kinu dostal v roce 2013 a podílel se na jeho obnově. Sám sebe popisuje jako nadšence, pro něhož není cílem kariéra, nýbrž zprostředkovávání kulturních zážitků veřejnosti.

Díky jeho zásluhám se v posledních deseti letech stala Scala místem s přesahem do veřejného dění. „Recept na úspěch není složitý. Stačí vnímat publikum a jeho sociálně kulturní kontext,“ vysvětluje Pernica. Důležitou roli zde podle něj sehrála i spolupráce s Masarykovou univerzitou. Fúze kulturní svébytné instituce s akademickým prostředím se totiž v konečném důsledku ukázala jako velmi funkční.

Dále čtěte

Rapová válka mezi Drakem a Kendrickem Lamarem eskaluje, obvinění se týkají i pedofilie

Rap beef lze definovat jako spor mezi rapery, jejichž výsledkem jsou písně se vzájemným slovním napadáním. Tyto skladby jsou známé…

„Každé město si zaslouží disponovat nějakou základní kulturní infrastrukturou. V Brně k ní řadím i kino nemultiplexového typu, které má kapacitu až pět set lidí, nachází se v centru města a je schopné fungovat na denní bázi,“ odpovídá Pernica při otázce na důležitost Scaly jako kulturní instituce. Kino porovnává s kultovním hudebním klubem Fléda či s Divadlem Husa na provázku. Scala se od podobných kin, jako je brněnský Art nebo pražské Aero, liší. Prostory slouží k prolínání veřejnosti, kultury a intelektuální sféry. „Ostatní kinaři o tom sní, ale nám se to podařilo. Vytvořili jsme zde prostor přístupný všem, což je podle mě podstata kultury,“ říká Pernica.

Bída

Aktuální provoz popisuje slovem bída. „Když přijdete o sál, je to, jako by vám usekli nohy. Nemusíte zemřít, ale těžko někam dojdete,“ objasňuje kinař. Prostory kina jsou rozdělené do dvou budov, z nichž je uzavřena ta, ve které se nachází kinosál. Provozovatelům zůstala k dispozici kavárna, kde se dá promítat pro padesát lidí. „V letošním roce bychom rádi postavili punkové kino v našem foyer,“ dodává Pernica. Kromě kina zde stále funguje Studio Scala, kam docházejí děti do kroužků a příměstských táborů. V létě budou na Moravském náměstí dvě letní kina. „Naším zájmem ale není přežívat. Dostali jsme se do stavu, se kterým se odmítáme spokojit. Jsem trochu zklamaný z přístupu města. Čekal bych větší zájem o řešení této situace.“

Problém je, že nikdo nic neví. Ani univerzita nemá o aktuálním stavu žádné zprávy. „Očekáváme, že je od města obdržíme zhruba v polovině tohoto kalendářního roku,“ říká tiskový mluvčí univerzitního rektorátu Radim Sajbot. Město v minulém roce nabídlo univerzitě odkoupení budovy za jednu korunu. „Podle výše předpokládaných nákladů na tuto rekonstrukci se budeme následně rozhodovat, zda dřívější nabídky od města využijeme, či nikoli,“ upřesňuje Sajbot. V praxi to tedy znamená, že univerzita také nemůže se stavem budovy sama nic dělat, a navíc o ní zatím nemá přesnější informace.

Kdo s koho

Vlastnická struktura je komplikovaná. Brno vlastní budovu, Masarykova univerzita je tam v podnájmu a poskytuje kinařům možnost provozu. „Nájemní smlouvy jsou podepsané a vše normálně funguje, jen máme uzavřený hlavní kinosál. Je to bizarní, jakoby pološílené, ale je to tak,“ komentuje situaci Pernica. Kinaři přemýšlejí o náhradním prostoru ode dne, kdy vyšlo najevo, že nastanou problémy. Nebyli však jediní, koho uzavření budovy zasáhlo.

Divadlo Bolka Polívky, jehož vchod se nachází z druhé strany komplexu, totiž budovu také využívalo a muselo se přesunout jinam. „Nemůžete nás srovnávat s divadlem. K pomoci, které se mu dostalo ze strany magistrátu, bych se nerad vyjadřoval,“ dodává Pernica. Univerzita si zatím pro své působení také našla náhradní prostory. „Ústav filmové vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity využívá v tomto semestru sporadicky ke své výuce prostory kina Art, kde za nájem platíme,“ vysvětluje Sajbot.

Dále čtěte

Do Prahy míří výstava kultovního fotografa Bruce Webera. Před objektivem mu stál DiCaprio i Mandela

Bruce Weber je americký fotograf a filmař známý především lifestylovou a portrétní fotografií. Od 20. září bude v Galerii hlavního města…

Podle Pernici je možné se přesunout. V otázce nejsou však jen finance, ale i lokace zde hraje svou roli. „Když půjdete ze Scaly, vždycky si pohoršíte. Je to nejlepší adresa v České republice,“ říká. Nejraději by byl, kdyby se k problému postavilo město čelem a budovu opravilo. Pokud ji ale definitivně zavřou, budou se muset s kinem přemístit a nic s tím neudělá. Věří však v dobrý konec. „Je to jen otázkou vůle. Všimněte si, že neříkám peněz. Těch je dost, a když bude i vůle, tak se najdou,“ tvrdí Pernica.

Víc než popcorn s kolou

Rozdíl mezi multiplexovým kinem a tím jednosálovým spočívá v divácké základně. „Jsou lidé, co chodí do velkých kin konzumovat film, úplně stejně jako konzumují hamburger ve fast foodovém řetězci, a to je naprosto v pořádku. Pak tu máme druhou skupinu diváků, která není tolik konzumní, nenavštěvuje řetězce ani s jídlem, ani s filmy a hledá u filmu nějakou přidanou hodnotu, nejen popcorn a kolu,“ vysvětluje kinař. Lidé navštěvující menší kina podle něj hledají besedu, kontext, hudbu, propojení filmových žánrů či setkání s tvůrci. Obě skupiny vidí jako rovnocenné, ale sám se řadí spíše k té druhé. Jeho práce obnáší zajištění prostředí, kde bude vznikat kulturní společnost. Ostatně od toho v Brně Scala je.

Historie kina Scala začíná v roce 1929, kdy vzniklo jako Bio Dopz v nově postaveném moderním paláci DOPZ. Za stavbou stálo družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců a její provoz zaštiťoval Masarykův fond na podporu studentů vysokých škol. Kino začalo promítat 28. prosince 1929 premiérou zvukového filmu Bílé stíny. V roce 1935 bylo přejmenováno na Scala a i přes různé změny v době německé okupace a poválečných let, kdy neslo název Moskva, pokračovalo v provozu až do současnosti. Díky své poloze je blízko velké části fakult a výuka či doplňkové programy, které zde do minulého roku probíhaly, byly jednoduše propojeny s večerními kulturními akcemi. Osud budovy je sice prozatím neznámý, ale její význam nepopiratelný.