Zase je První máj a bude se mluvit i o práci. K tomu jen malý detail.
Michail Gorbačov ve svých pamětech Vzpomínky a zamyšlení popisuje příhodu z doby, kdy byl ještě za Brežněvových dob tajemníkem ve Stavropolské oblasti.
„V době, kdy jsme začali zavlažovat půdu, vešli s námi v jednání Korejci a navrhli, že by u nás pěstovali cibuli. Podle dohody dostane kolchoz a sovchoz 45 tun cibule, zbytek brigáda. Sami Korejci si vytvářeli pracovní skupiny z lidí, co přijeli. Celou sezónu žili ve stanech na polích, pracovali ve dne v noci a za jakéhokoliv každého počasí. Jejich výdělky byly opravdu vysoké. Někteří Stavropolčané se do těchto skupin pokoušeli dostat, ale déle jak týden to nevydrželi. Brzy se do toho vložila prokuratura SSSR a kontrolní komise ÚV KSSS. Prý narušení socialistických principů, chamtivost. Představitelé těchto institucí některé naše hospodáře důrazně napomenuli. Nakonec Korejce vyhnali, vztahy s nimi zpřetrhali, cibuli jsme začali pěstovat sami.“
Dopadlo to samozřejmě špatně. Cibuli bylo třeba začít dovážet z Uzbekistánu.
Ten příběh ale není jen drobnou epizodou, která popisuje byrokracii a hloupost. Vadný byl celý komunistický systém, který potlačoval veškerou osobní iniciativu a pokud chtěl někdo přijít s něčím, co by mohlo zlepšit jeho život, bylo to pojímáno jako buržoazní předsudek. Výsledkem nebylo, že by zmizely rozdíly mezi bohatými a chudými, ale že chudí byli všichni, pokud tedy někdo za bohatství nepovažoval takzvané „výdobytky“, které jinde byly už roky samozřejmostí. Bohatou vrstvou byli jen vysocí funkcionáři a jejich klientela a pak ještě ti, co dokázali podnikat načerno.
Ocenit práci jako prostředek k blahu člověka? Leda tak abstraktně. Jak by někdo chtěl, aby se dobře vedlo jemu, rodině, nebo obci, to už byla zrada ideologie. Pokud za tzv. socialismu vůbec něco vzniklo, nebylo to díky němu, ale jemu navzdory.
Že nestačí jen vyměnit zkostnatělé byrokraty a je třeba změnit systém, poznal nakonec i sám Gorbačov. Práci totiž bere vážně jen kapitalismus a užívat si její „výdobytky“ umožňuje jen demokratický kapitalismus. Tedy ne takový, jako je v Číně nebo Rusku, který vede k obohacení jen málokterých.
První máj je ve skutečnosti svátkem produktivního kapitalismu. To není jen otázka proklamací, ale stačí se podívat na mapu, jaké země světa jsou nejbohatší. I tam jsou chudí, ale jsou to bohatší chudí, než v zemích s údajnou rovností. Ostatně každý soudný člověk ví, odkud kam se prchá.
