PORTRÉT / Kreml potřebuje hlavu Ruska Vladimira Putina prezentovat jako moudrého a otevřeného vládce. K tomu se hodí i kompars lidí, kteří mu přihrávají, aby působil ještě moudřeji. Pokud se jedná o někoho ze zahraničí, je výsledný dojem ještě lepší. Takovým člověkem je například Dmitrij Simis, Moskvě nakloněný „Američan“.
Stránky Projekt Media rozebraly osobnosti několika lidí, kteří mají dobré vztahy k Rusku a je to pro ně osobně dost výhodné. Jde totiž často o peníze.
Projekt Media připomíná scénu z hlavního zasedání Petěrburgského mezinárodního ekonomického fóra v červnu 2023. Najednou se tam ozval Dmitrij Simis (dříve si říkal Dimitry) a vznesl otázku.
„Žádný z vašich výroků o Ukrajině nevyvolává na ‚kolektivním Západě‘ takové podráždění jako tvrzení, že v ukrajinské politice hrají hlavní roli nacistické síly. Říkají vám: ‚Zelenskyj je Žid.‘ Jak na to odpovíte?“
Otázka byla samozřejmě zinscenovaná, protože dala Putinovi možnost prohlásit, že „má mnoho židovských přátel“, kteří považují Volodymyra Zelenského za „ostudu židovského národa“. Také ukázal sálu předem připravený dokument o brutálních masakrech Židů ukrajinskými nacionalisty za druhé světové války. Simis přikyvoval a pak řekl, že to není tak dávno, co se Zelenskyj „neztotožňoval“ s židovským národem v žádné podobě.
„Dmitriji, děkuji vám za naši společnou práci,“ řekl Putin na závěr sezení.
Kde se mezi účastníky, kam se nějaký Američan hned tak nedostane, objevil tento člověk? Projekt píše, že mezi diváky byli i ti, kteří amerického experta, který si v americe změnil jméno na Simes, znali kdysi jako Míťu Simise, syna sovětských disidentů – legendární právničky Diny Kaminské a právníka Konstantina Simise.
„Dmitrij Simis vyrůstal uprostřed domovních prohlídek a sledování, a tak mohl být z názorů svých rodičů brzy rozčarován… Po ukončení studia se Simis díky otcovým konexím nechal zaměstnat studiem amerického dělnického hnutí v Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů (IMEMO), který byl nazýván ‚kalištěm prvního oddělení KGB‘, což odkazovalo na jeho úzké vazby na čekisty. Tam byl znovu přijat do Komsomolu, stal se členem ideologické komise a později vedoucím komsomolské buňky IMEMO. Zachovával si tajemné způsoby, často naznačoval ‚konexe nahoře‘, kvůli nimž ho kolegové považovali za ‚gebistu‘ (přezdívka lidí spojených s KGB, pozn. red.), vzpomíná Galina Rogová, která v těch letech v ústavu pracovala,“ píše se v článku.
Pak se ale všechno najednou změnilo. V roce 1973, na počátku židovské emigrace ze Sovětského svazu, se Dmitrij, který právě vedl komsomolskou organizaci, přestěhoval do Ameriky.
V USA se Simis proměnil v Simese, chlubil se svými konexemi doma a stal se expertem na Rusko. V roce 1978 vyšel ve sborníku pod záštitou Kolumbijské univerzity jeden z jeho prvních článků v USA, v němž emigrant obvinil zakladatele Moskevské helsinské skupiny v čele s disidentem Jurijem Orlovem, že se pod záminkou lidských práv snaží zdiskreditovat sovětský režim. Článek byl pak citován v sovětské propagandistické knize „CIA proti SSSR“.
V důsledku takových aktivit získal Simis v zahraničí pověst agenta KGB. V 80. letech se nicméně stal neoficiálním poradcem bývalého prezidenta Richarda Nixona a organizoval Nixonovy návštěvy Moskvy. V roce 1994 vedl Nixonovo centrum, středopravicový think-tank, který bývalý prezident krátce před svou smrtí založil. Stal se také vydavatelem časopisu The National Interest, který prokremelská média ráda citují. V něm publikoval Putina, Marii Butinovou, Valerije Soloveje a další podivné autory.
V roce 2016 se Simis stal neoficiálním konzultantem Trumpovy kampaně. Simis nejenže organizoval Trumpův projev k zahraničněpolitické elitě v roce 2016, ale také pomáhal připravit návrh projevu, v němž kandidát vyzval k „novému začátku“ ve vztazích s Ruskem.
Takové aktivity mu ale přinesly problémy. Simis se stal středem zájmu zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera. Během vyšetřování centrum vedené Simisem utratilo více než milion dolarů za právní služby a hlavní donátor centra, podnikatel Maurice Greenberg, snížil své dary z milionu na 25 tisíc dolarů ročně. Ještě předtím se dostal Simis do konfliktu s rodinou Richarda Nixona, a tak změnil v roce 2011 název instituce zpět na Centrum pro národní zájmy. Jako jakési odstupné Nixonovi přispěli centru dvěma miliony dolarů. Jenže i tyto peníze nakonec došly.
Kde se daly sehnat? V Rusku.
Simis se stal spolumoderátorem talk show „Velká hra“ na ruské televizi „První kanál“. V roce 2019 dostal od Prvního kanálu (tedy de facto od ruského státu a oligarchů spřízněných s Kremlem) 14 milionů rublů (217 tisíc dolarů) a v roce 2021 už 37,8 milionu rublů (512 tisíc dolarů), což bylo to samé, jako kdysi v jeho americké nadaci. „Logickým vyústěním kariéry Dmitrije Simise byl fakt, že v roce 2022 rezignoval na funkci šéfa Centra národního zájmu a podle Projektu získal ruské občanství. Pokud půjdete na webovou stránku ‚Gosuslugi‘ a zadáte číslo Simisova ruského pasu, zjistíte, že se z významného amerického experta se jménem Dimitry, které je ruským uším neznámé, stal opět Dmitrij,“ uzavírá profil této pozoruhodné osoby Projekt Media.
Kdykoli někde vidíme nějakého zahraničního experta, který je pozoruhodně málo kritický k současnému režimu v Moskvě a ještě navíc vystupuje v programech předních proválečných propagandistů, můžeme se ptát, co je to za lidi a jak se tam dostali. U některých bude součástí odpovědi pohled do jejich minulosti. A také do jejich peněženky.