V českém vězení pobývá íránský „kontroverzní podnikatel“, podezřelý z daňových úniků z obchodu s pohonnými hmotami a z ovlivňování svědků. Ve vězení americkém sedí další íránský obchodník, dodavatel zlata íránskému státu. Před několika dny k němu americká justice přidala tureckého bankéře. Mají tyto případy něco společného kromě národnosti dvou protagonistů? Podobností je dost na to, aby se v příbězích zdála být vidět režie tajných služeb snad i několika států.

„Petrolejový princ“ – příběh český

Shahram Abdullah Zadeh je muž s dvojím občanstvím, svého rodného Íránu a České republiky. K tomu druhému přišel dík sňatku s českou občankou a peripetiím svého podnikání.

V devadesátých letech vystudoval v Brně medicínu, ale víc jej lákala kariéra obchodníka. Od roku 2000 působil v Dubaji, kde vyrůstal. Dostal se do majetkového sporu se svým společníkem v podnikání s realitami, jinak švagrem dubajského emíra. Údajně se na něm dopustil podvodu a dubajské úřady Zadeha v roce 2008 zatkly. Byl držen ve vazbě, ale nakonec byl propuštěn, i když obvinění z podvodu nebylo zrušeno.

V té době mu bylo z rozhodnutí našeho ministra vnitra I. Langera uděleno české občanství a Zadeh se nepříliš jasným způsobem dostal do České republiky. V jeho prospěch u dubajských úřadů intervenovali i ministři zahraničí K. Schwarzenberg a J. Kohout, posléze i předsedové vlády J. Fischer a J. Rusnok. Proč, to asi vědí jen oni a možná ještě někdo další. Ti třeba budou vědět i to, proč byl skartován policejní spis z vyšetřování Zadeha pro podezření z vydírání ještě z doby jeho studií v Brně. Na případ se později vztahovala prezidentská amnestie.

Od roku 2010 žije v České republice, kterou o jeho vydání, údajně kvůli dubajské kauze, požádal Írán. U nás byl zadržen v březnu 2014 pro podezření z gigantického daňového úniku. Po 22 měsících ve vazbě byl propuštěn na kauci 150 milionů korun. Jeho vydání do Íránu nebo do Dubaje je vysoce nepravděpodobné. Jako český občan může totiž být vydán do zahraničí k potrestání pouze se svým souhlasem.

Podle kriminalistů se společníky a s pomocí desítek „bílých koní“ dovezl do ČR přes 400 milionů litrů pohonných hmot hlavně ze Slovinska a z Německa. Založil a nechal zaniknout více než 60 firem. Ve složité spleti dodávek, převozů a dalších transakcí s využíváním falešných dokladů údajně český stát ošidil o asi 2,5 miliardy Kč na DPH.

Zadehovi se v ČR líbí a na odchod do zahraničí zřejmě nepomýšlí. Kdyby chtěl, mohl se o útěk alespoň pokusit, ale neudělal to. Dostavil se k soudu a vzápětí byl znovu zatčen pro obvinění z ovlivňování svědků.

„Zlatý princ“ – turecký příběh

Koncem prosince 2013 vypukl v Turecku gigantický korupční skandál, jehož hlavní postavou byl premiér (dnešní prezident), čtyři ministři (mimo jiné ministr pro záležitosti Evropské unie) a další veličiny. Šlo celkem snad až o 100 miliard dolarů většinou v hotovosti, zadrženo a posléze propuštěno bylo 49 lidí. Na několik dnů byly v Turecku zablokovány Youtube, Twitter a Facebook.

Podle zveřejněných odposlechů nechal premiér rychle, v řádu hodin, rozpustit své peníze v nemovitostech. Sám by na to nestačil, takže čisticí operaci údajně řídila jeho dcera. Ctnostná mladá dáma, vzdělaná v USA. Jednou na ni v divadle jeden z herců mrkl, což mělo pro něj i divadlo neblahé následky. Ani ona, přes svou prokázanou pracovitost a inteligenci, nemohla všechno zvládnout sama, pročež přizvala ke spolupráci svého bratra Bilála. Ten je jiný a od té doby je v Turecku jednotkou hlouposti jeden bilál.

Bilál Erdoğan měl přítele, s nímž podnikal – íránského obchodníka Rezu Zarraba. Úniky policejních informací nejsou českou specialitou, a tak se na veřejnost dostala instrukce ministra vnitra (ten v panice rezignoval) svému synovi: „Jak tomu rozumím, mluví se o úplatcích ve vztahu k Rezovi Zarrabovi. Musíš říkat, že mám konzultační firmu a že to dělám neoficiálně. Že s námi pracuje syn mého strýce, který je mi dlužen.“

„Nejmenovaný vysoce postavený zdroj“ řekl v té době tureckým novinářům, že „američtí představitelé sdělili svým tureckým partnerům“, že „není důvod, aby se vláda znepokojovala“ možným Zindžáního svědectvím o jeho stycích v Turecku. Babak Zindžání byl Zarrabův přítel, který figuroval na „černé listině“ v USA a v EU za to, že od roku 2010 pomáhal Íránu obcházet embargo tak, že prodával íránskou ropu hlavně v jihovýchodní Asii a peníze posílal do Teheránu.

Podle údajného Zindžáního rozhovoru pro jedny íránské noviny „centrální bance docházela cizí měna. Udělal jsem, oč mě žádali.“ Dnes jej íránské úřady stíhají za to, že z peněz, které měla dostat státní pokladna, si ponechal téměř dvě miliardy dolarů. Slíbil vše vrátit, ale zatím údajně vrátil „jen“ asi 700 milionů.

Reza Zarrab (ženatý se známou tureckou zpěvačkou, držitel tureckého, ázerbájdžánského a íránského občanství) se angažoval v podivných transakcích mezi Tureckem, Spojenými arabskými emiráty (hlavně Dubají) a Íránem, při kterých se do Íránu dováželo zlato místo embargovaných měn. Turecký obchod se zlatem zaznamenal v letech 2010–14 úžasný růst, byť těžba v Turecku byla zanedbatelná. Jen v období 2011–2012 narostl vývoz zlata z Turecka do Íránu z asi 53 milionů dolarů na 6,5 miliardy.

Že šlo nejspíš o více či méně standardizované schéma, naznačuje informace, že už v prosinci 2011 prý Zarrab obdržel návrh dopisu, který mluví pochvalně o roli ajatolláha Chameneího a představitelů banky Markazi při akcích, jež „chytře neutralizovaly sankce a dokonce je proměnily v příležitost“.

V roce 2014 bylo na letišti v Ankaře otevřeno už dlouho zaparkované letadlo, ve kterém se našlo zlato v hodnotě asi dvacet milionů dolarů. Nikdo se k němu nehlásil, ale údajně bylo Zarrabovo. Následná „ověřovací“ kontrola, vyvolaná zájmem tisku o podivný nález, prý ukázala, že se nejednalo o zlato, ale pouze o kameny zlaté barvy.

Zarrab byl zatčen v prosinci 2013, ale v únoru následujícího roku byl propuštěn a všechna obvinění proti němu byla zrušena. Pochlubil se tureckým novinám, že pomohl dostat do Íránu asi 200 tun zlata. Nejspíš nelhal, v červnu 2015 byl v přítomnosti tureckého prezidenta vyznamenán za ekonomický přínos tureckému státu.

V březnu 2016 byl R. Zarrab zadržen a uvězněn v Miami na Floridě mimo jiné za praní peněz v souvislosti s pomocí při obcházení amerických sankcí vůči Íránu v letech 2010–2015. Prezident Erdoğan už dal Američanům najevo svou nelibost.

Mezi Zarrabovými advokáty jsou i Rudolph W. Giuliani (blízký D. Trumpovi) a Michael B. Mukasey (bývalý generální prokurátor, blízký G. Bushovi). Ani jeden se prý neobjeví před soudem pro možný konflikt zájmů. Oba se také nedávno setkali s tureckým prezidentem, aby mu vyložili situaci.

Poslední peripetií tohoto příběhu je nesnáz tureckého občana Mehmeda Atilly, čelního manažera státní banky Halkbank. Jeho jméno a jméno banky se objevily už v souvislosti s vyšetřováním korupčního skandálu (bývalý ředitel této banky měl doma několik milionů dolarů, prý na dary pro náboženské školy) a Zarrabových aktivit. Attila nedbal a vydal se před týdnem do USA. Podle vyjádření banky byl „na služební cestě“.

Do Turecka se nevrátil, protože byl 27. března zadržen v New Yorku těsně před odletem do vlasti a obviněn z napomáhání při obcházení sankcí proti Íránu. Podle spekulací tureckého tisku se chtěl sám nabídnout FBI jako informátor, jinak se prý nedá vysvětlit, že riskoval cestu do USA. Akcie banky, která měla problémy už předtím, po jeho zatčení ztratily 19 % své hodnoty. O Atillovi měl údajně mluvit americký státní tajemník M. Tillerson při své nedávné návštěvě Ankary. Nedá se vyloučit, alespoň soudě podle náznaků tureckého ministra zahraničí, že se Turecko pokusí využít „kartu Atilla a Zarrab“ při jednáních o vydání Fethullaha Gülena.