Celostátní fórum Pirátů rozhoduje o schválení vládní koaliční smlouvy a spolu s tím o vstupu Pirátské strany do vlády. Přestože se Ivanovi Bartošovi a spol. podařilo vyjednat tři ministerské posty v kabinetu, což je na uskupení se čtyřmi poslanci nebývalý úspěch, je stále otevřené, zda partaj nakonec do vlády půjde. Spíše přibývají náznaky, že Piráti svoje vládní angažmá odmítnou, nebo ho odsouhlasí jen tak tak.
Už jenom fakt, že šéf pirátských poslanců Jakub Michálek se po debatě se spolustraníky o klouzavém mandátu vzdal své kandidatury na post ministra pro legislativu, svědčí o tom, že útroby Pirátské strany se notně otřásají a hlasování o vstupu do vlády ještě může dopadnout všelijak.
Druhý významný bod je, že Celostátní fórum Pirátů 305 hlasy z 513 odevzdaných rozhodlo o tom, že ke schválení koaliční smlouvy nové vlády je nutná kvalifikovaná většina hlasů, to znamená více než tři pětiny. Z toho jasně plyne, že dát dohromady dostatečné množství hlasů pro vstup do vlády nemusí být vůbec jednoduché.
Stačí, aby se hlasování zúčastnilo dost rozhořčených a nespokojených členů, a bude vymalováno. Přitom právě tato část Pirátské strany může být nemálo namotivovaná se hlasování zúčastnit, aby vedení partaje dala najevo, že s ní musí počítat. Důvodů k nespokojenosti přitom Piráti mají celkem hodně.
Velká otázka samozřejmě je, co by pro samotnou Pirátskou stranu bylo lepší, zda jít do vlády, nebo odejít do opozice. Vzhledem k tomu, že cílem každé politické strany je prosazovat svůj program a tři posty ve vládě už přece jenom je pozice, ze které se dá leccos realizovat, racionální by bylo do vlády vstoupit. Byť je pravda, že ostatní strany vládní koalice mají sněmovní většinu i bez Pirátů, což jejich sílu v kabinetu významně oslabuje.
Červená linie
Nejvýhodnější by proto pro Pirátskou stranu bylo do vlády sice jít, ale mít předem jasně stanoveno, za jakých podmínek kabinet případně opustí, a pokud tyto podmínky nastanou, opravdu se k tomu odhodlat a do opozice odejít. Na moji otázku v nedávném rozhovoru, zda mají nějakou takovou červenou linii vytyčenou, předseda Pirátů Ivan Bartoš odpověděl: „Máme program, který jdeme plnit. Účast na exekutivě na základě mandátu od voličů je přece o tom, že tam jdete s vůlí dělat věci konsensuálně a společně. Když vás v politice někdo začne válcovat, je to špatné pro jakoukoli vládu. Ať to byla třeba ČSSD ve vládě Andreje Babiše. Když je najednou exekutiva rozpolcená a jede se tam na sílu, tak na tom celkově pak tratí ta země či město.“
Pirátská strana velmi pravděpodobně takovou červenou linii bude mít, i když ji šéf Pirátů definuje jen velmi obecně. Nakonec se ale skutečně může stát, že na něco podobného ani nedojde, protože do vlády Piráti vůbec nevstoupí. Hodně vypovídající je v tomto smyslu rozhovor, který týdeníku Respekt poskytla europoslankyně Markéta Gregorová. Ta v něm mimo jiné říká, že „dospěla k závěru, že při tom, jaká ta vláda je a jaká bude, je dost možné, že můžeme pro naše voliče udělat víc z opozice“.
Ještě zajímavější je, jakým způsobem to pirátská europoslankyně vysvětluje: „Protože když jste v koalici, musíte držet trochu víc ústa a krok, abyste to nerozhádávali a měli šanci něco prosadit. To znamená, že v rámci pěti stran musíte dělat mnohem víc kompromisů. Přijdou na přetřes třeba – to jen plácnu – reprodukční práva žen, ale vy nemůžete vyjít ven a volat: Podívejte se, co se tam snaží prosadit za nechutnost! Budete se muset snažit potichu vyjednávat, ať potraty aspoň nezdraží. A může to vést k tomu, že sice projde jen malá špatná změna a bez nás by byla větší – ale projde.“
Přeceňování opoziční role
A o otázku dál k tomu Markéta Gregorová dodává: „Kdybychom byli v opozici, budeme vlastně nejsilnější opoziční hlas a můžeme si dovolit bít na poplach. A následně tlak společnosti způsobí, že si vláda nedovolí ten špatný krok udělat. Protože lidé budou křičet, že toto tedy ne. Myslím si, že je to realistická varianta.“
Co na to říct? Trochu to vypadá, že europoslankyně přeceňuje vliv opoziční strany se čtyřmi poslanci, a naopak podceňuje roli koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. Pokud je v těchto dokumentech něco pro Piráty naprosto nepřijatelného, s čím jejich vyjednávací tým nic nesvedl, asi by opravdu do takové vlády jít neměli.
Jestliže tam ale nic takového není (a Ivan Bartoš říká, že mu z ničeho, co se dojednalo, vlasy hrůzou na hlavě nevstávaly), a přesto strany vládní koalice začnou něco takového prosazovat, má Pirátská strana do opozice odejít v ten moment, kdy se to bude dít. Tak jednoduché to je.
Uvidíme, jak hlasování Celostátního fóra Pirátů dopadne, ovšem dá se tušit, že Markéta Gregorová ve svém postoji úplně osamocená nebude. Přitom stačí, aby ho zaujaly více než dvě pětiny hlasujících, a bude hotovo.