Jevgenij Prigožin FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Šéf skupiny Wagner Jevgenij Prigožin natočil 9. května další drsné video s „gratulací“ vedení ministerstvu obrany a se slavnostním apelem na Rusy. Mimo jiné přímo na dělostřeleckých pozicích svých žoldnéřů Prigožin pronesl záhy hojně citované výroky o „šťastném dědečkovi“. Právě „dědečkem“ ruské elity už léta nazývají Vladimira Putina.
„Zabíjejí naše vojáky. A šťastný dědeček si myslí, že se má dobře. A co má země dělat dál? Pokud se ukáže, že má pravdu – Bůh žehnej všem. Ale co má země dělat? Co mají dělat naše děti, naši vnuci? Budoucnost Ruska? A jak vyhrát válku? Jestli se náhodou, to jen předpokládám, ukáže, že ten dědeček je úplný blbec?“ říká Prigožin. Ruské slovo „mudak“ se dá přeložit i drsnějšími výrazy.
Novaja Gazeta Europe v podrobném článku cituje Prigožinovy výroky a zasazuje je za pomoci expertů do širších souvislostí toho, co se děje nejen na ukrajinském bojišti, ale i v samotném Rusku.
Ano, 10. května wagnerovci stále ještě nedostali požadované střelivo. Prigožin místo toho, aby splnil svůj výhružný slib a začal stahovat své bojovníky z pozic u Bachmutu, se stále staví do pozice uraženého a mluví o tom, jak mu proradné vedení ministerstva obrany stále nedodává potřebnou munici. Zároveň Prigožin popisuje strašlivé následky útěku z pozic. Jeho myšlenky jsou místy bizarně spletité, ale celková idea je jasná:
„Kdo vlastně zrazuje vlast? Jednotka ministerstva obrany utekla z jednoho křídla skupiny Wagner. Všichni opustili své pozice, utekli a odhalili téměř dva kilometry širokou a 500 metrů hlubokou frontu… 72. brigáda dnes ztratila tři kilometry čtvereční, na kterých mám asi 500 mrtvých. Protože to bylo strategické předmostí,“ líčí Prigožin.
Dále tvrdí, že náčelník generálního štábu osobně desetkrát snížil množství munice vydávané wagnerovcům. Předpověděl brzké zahájení ukrajinské protiofenzivy. Pochválil armádního generála Sergeje Surovikina, který mu byl přidělen pro kontakty s generálním štábem. Ministerstvo obrany nazval ministerstvem intrik. Slíbil, že neopustí své pozice v Artemivsku (jak ruská média nazývají Bachmut). Poblahopřál sledujícím svého kanálu ke Dni vítězství a nabídl, že se nebude předvádět na Rudém náměstí.
Ministerstvo obrany na Prigožina nereaguje. Ozval se další exotický šéf ozbrojenců, čečenský vůdce Ramzan Kadyrov, který šéfa soukromé armády svým způsobem laskavě a výhružně napomíná. Jiní spekulují o tom, že Prigožonovy řeči mohou být finta na oklamání ukrajinské armády. Novinářka a válečná zpravodajka Julija Latynina v rozhovoru naznačila, že roztržka o munici byla nešikovnou pastí ruského velení. „Jsem přesvědčena, že ukrajinský generální štáb by se měl vážně zabývat verzí, že Prigožin motá ukrajinské armádě hlavu. Když říká, že se 10. května stáhne, dělá to proto, aby tam ukrajinská armáda udeřila – do náhle zhroucené fronty.“
Julija Latynina je přesvědčena, že Prigožin má za úkol v nadcházející prezidentské volbě přitáhnout hlasy rozhněvaných vlastenců. „Když je armáda poražena, začne se hledat zrádce,“ říká. „Musí je vést někdo, kdo má vše pod kontrolou. To je představa Putinových politických stratégů, pravděpodobně Kirijenka (prvního zástupce šéfa prezidentské administrativy).“
Vojenský publicista Michael Nucky souhlasí, že hypotéza o pokusu o dezinformaci ze strany AFU ze strany Prigožina má smysl. Uvedl na svém blogu: „Existuje teorie, že to celé je jen velké divadlo, potřebné k zasetí pocitu v ukrajinských řadách, že protiofenziva pro ně bude příliš snadná. Prigožin a ruské úřady tedy chtějí, aby si Ukrajina myslela, že je to s wagnerovci v Bachmutu dost špatné, a aby tam vyslala hlavní síly k úderu. Někteří další pozorovatelé si myslí, že je to všechno komedie.“
Politolog Abbas Galljamov to vidí ještě jinak. Putin už vydal pokyn, aby byla Wagnerova skupina zásobena střelivem, a pak slyšíme stále stížnosti na pokračující „muniční hlad“. Podle Galljamova mnoho lidí získává dojem, že se prezident problému ujal a nedokázal ho vyřešit. Putinova demonstrativní neschopnost kauzu vyřešit a nezabránit, aby se dostala na veřejnost, významně ovlivňuje i úřady. Vede to k oslabení Putinova vlivu na bezpečnostní a donucovací orgány. Vliv Šojgua a Gerasimova, který již nyní slábne, prudce klesne. „V armádě je vše založeno na velení a autoritě jednoho muže. Nemělo by být pochyb o tom, že člověk nemůže neuposlechnout svého nadřízeného. A tady nějaký holohlavý zločinec před celými ozbrojenými silami velitele zostuzuje a vydírá.“
Prigožin dal špatný příklad. Když budeš skandalizovat a vyhrožovat, dostaneš náboje. Kdo bude mlčet, nedostane nic. Disciplína slábne a to je pro zemi ve válce velmi nebezpečné. Podle Abbase Galljamova revoluce vyrůstají právě z takových situací, kdy lidé na vrcholku moci už nejsou schopni plnit své funkce.
Jevgenij Prigožin se podle Galljamova v politice příliš nevyzná. Zkušený člověk by tolik konfliktů nevytvářel. Zcela proti sobě postavil elity a udělal neodpustitelné množství chyb. Nakonec se ocitl v obklíčení sjednocených nepřátel. Nyní se bude muset šéf žoldnéřů velmi mistrně vykroutit, aby se z této situace dostal bez výrazných ztrát.
Podle politologa Stanislava Belkovského v Rusku neexistuje vertikální mocenská struktura. Je to propagandistický mýtus. Byla vybudována síť, nikoli hierarchická struktura. Moc vzniká kdekoli v tom prostoru, kde se velké peníze spojují s jakýmkoli zdrojem moci. Proto jsou Prigožin a Kadyrov stejnými mocenskými centry jako Šojgu a Gerasimov dohromady. Dokonce silnějšími, protože jsou ve svém rozhodování nezávislí na federální byrokracii.
V loňském roce byl na základě společného prohlášení Prigožina a Kadyrova odvolán z funkce velitele jedné z ruských skupin na Ukrajině generál Alexandr Lapin. Novináři a blogeři začali tvrdit, že Putin naslouchá kritice, jejímž cílem může být odvolání šéfa generálního štábu Valerije Gerasimova a ministra obrany Sergeje Šojgua.
„Prigožin, který s Putinem komunikuje již mnoho let, dobře ví, že prezident je člověk epileptoidního psychologického typu a nikdy nepřijímá žádná rozhodnutí pod tlakem, natož veřejně,“ tvrdí Stanislav Belkovskij. „To znamená, že výzva k odvolání Šojgua a Gerasimova bude mít opačný účinek. Odvoláni nebudou, alespoň ne v nejbližší době. Podle mého osobního názoru se Jevgenij Viktorovič chtěl banálně stáhnout z ukrajinské fronty, protože situace se blíží k bodu, kdy se bude muset zodpovídat za pochybné výsledky speciální operace Z. Již veřejně zpochybnil nejasnost cílů právě této operace.“
Vzniká dojem, že Prigožin už tuší porážku Ruska v celém tažení. Začíná zúčtování a hledání těch, kdo jsou za vojenskou porážku odpovědní. „Prigožinovi odpůrci, kteří nejsou úplní idioti, si dobře uvědomují, že Jevgenij Viktorovič se chystá odplížit stranou. Nechtějí ho ovšem pustit a vysvětlují, že za následky ‚bachmutského mlýnku na maso‘ by měli nést odpovědnost ti, kdo ho vymysleli,“ míní politolog. Prigožin možná konflikt vystupňoval záměrně, aby měl záminku odejít. Jeho krajně uražený protivník Šojgu ho ale nehodlá nechat ani odejít, ani mu dodat střelivo.
Nad tím vším se navíc vznáší přízrak očekávané ukrajinské protiofenzivy. Belkovskij se domnívá, že Kyjev by měl co nejrychleji udeřit tam, kde může dosáhnout největšího úspěchu.
„Je jasné, že je velmi obtížné dobýt zpět celé Ruskem okupované území,“ říká Belkovskij, „ale je zcela reálné dobýt zpět Záporožskou jadernou elektrárnu. Zřejmě proto tam probíhá evakuace a příprava na šturm. Druhá varianta, útok na Podněstří, dobytí Tiraspolu a jeho předání pod moldavskou kontrolu, je sice zdánlivě fantastická, ale z vojenského a pragmatického hlediska zcela reálná. Zatím vidíme, jak si ruští velitelé vzájemně hrají na nervy. Je však zřejmé, že v Ukrajincích narůstá únava, a zahájení ofenzivy nelze příliš dlouho odkládat. Je třeba dosáhnout přelomového úspěchu, který ocení nejen ukrajinský lid, ale i mezinárodní společenství,“ konstatuje expert.
