KOMENTÁŘ / Zpravodajka britského deníku Daily Telegraph pro Rusko Natalie Vasiljeva poskytla velký rozhovor Seznamu. Zazněla v něm sdělení, která činí smrt Jevgenije Prigožina tak trochu bizarní. Stejné důvody, kvůli kterým ruská aristokracie v opilosti hrávala revolverem ruskou ruletu.

Natalie Vasiljeva řekla v rozhovoru několik zásadních informací o sestřelení letadla s Prigožinem, které stojí za zamyšlení o hloubce ruské duše – či spíše o jejích kalných hlubinách. Mám-li to vyjádřit jednou větou: Prigožin „dojel“, přesněji dolétal, na svou vlastní frajeřinu a své vlastní furiantství.

Nepřijatelné riziko

Vše nasvědčuje tomu, že Prigožin byl krátce před svou smrtí v Africe. Nejen jeho poslední video, které jej ukazuje v „africky vypadajícím“ prostředí, i Vasiljeva v rozhovoru pro Seznam sdělila, že skutečně do Moskvy přiletěl z Afriky – a to jiným letadlem než tím, ve kterém byl sestřelen. A už tahle informace, že se Prigožin dobrovolně a sám vrátil z (relativního) bezpečí nějakého vojenského tábora svých bojovníků v Mali či Libyi do Ruska, ukazuje, že furiantství, frajeřina či zaznamenáníhodná lehkomyslnost mají na jeho smrti značný podíl. To, že by po svém puči proti Putinovi mohl být v Rusku – kdekoliv v Rusku – v bezpečí, je totiž v kontextu obvyklých standardů práce ruských ozbrojených složek zjevný nesmysl.

Dále čtěte

Rituální poprava Jevgenije Prigožina je sondou do duše Ruska

KOMENTÁŘ / Likvidace Jevgenije Prigožina ukázala, jak zásadně je myšlenkový obzor Rusů vzdálen od myšlenkového obzoru obyvatel Západu. Od samého…

Věřím, že Prigožin u snídaně nečetl britský či americký tisk. Ale – namátkou – kauzy Litviněnko nebo Skripal se mu k uším jistě donesly. Takže musel zcela jasně vědět, že Putin neodpouští a že je pro něj zdravý standard sahat při svém vyřizování účtů po neústavních metodách. Ano, někdy a výjimečně nechává své odpůrce pro výstrahu zavřít, Chodorkovskij by o tom mohl jistě poutavě vyprávět dlouhé hodiny. Ale stejně často jako Putin svévolně zavírá své odpůrce do vězení, je zabíjí. Prigožin to musel vědět a – jak ukazují jeho videa na telegramu – rozhodně byl technicky schopen pobesedovat s Vladimirem Vladimirovičem online. Neudělal to a zcela lehkovážně se vydal do Ruska. A zaplatil za to životem.

Dva v jednom letadle?

Podle Vasiljevy přiletěli z Afriky Prigožin a jeho lidé jiným letadlem, než ve kterém byli sestřeleni. A zde došlo k (opět snadno předvídatelným) chybám, které jsou z bezpečnostního hlediska až úsměvné. Jednak – Prigožinovo letadlo stálo v Moskvě od osmnáctého srpna, takže bylo bez nějakého spolehlivého dozoru vydáno napospas agentům FSB a GRU. A ti mohli do letounu namontovat cokoliv – nejen bombu, ale vzhledem k době, po kterou byl v Moskvě odstavený, třeba i sprchový kout. Už jen nastoupit do takto nechráněného stroje byl hazard. A skutečnost, že Prigožinovi může v Rusku něco ošklivého hrozit, že se mu tam může něco nehezkého stát, věděli asi všichni na celé planetě – kromě Prigožina samotného.

Dalším zcela neodpustitelným prohřeškem proti elementární bezpečnosti ohrožených osob bylo to, že Prigožin, Utkin a údajně i několik dalších osob z vedení wagnerovců letěli jedním letadlem. I ve velkých komerčních firmách, korporátech, se dodržuje pravidlo, že dva nejdůležitější členové vedení nesmějí létat jedním letadlem, a dokonce ani jezdit jedním autem. Je totiž příliš velké riziko, že při náhodné havárii zahynou zároveň oba dva pro firmu tak důležití lidé. Prigožin s Utkinem však na palubě stejného stroje letěli. A – ověřeno praxí – museli vědět, že v letounu nad územím ovládaným Ruskem nejsou v bezpečí.

Všichni máme dosud v živé paměti, jak běloruská stíhačka donutila k přistání v Bělorusku dopravní letadlo, ve kterém nad běloruským územím cestoval disident. Běloruská armáda donutila dopravní letadlo přistát – de facto je unesla – a onen disident putoval do vězení. Všechny tyto skutečnosti museli Prigožin s Utkinem velmi dobře vědět, a přesto se dopustili té doslova školácké chyby, že letěli jedním strojem. A stalo se to, co se asi stát muselo: Putin si s nimi vyřídil účty s oběma naráz.

Narcismus, viz též frajeřina

Oba tyto zkušené válečné zločince, Prigožina i Utkina, asi „dostala“ jejich vlastní frajeřina, jejich vlastní narcismus. Postoj „nám se přece nemůže nic stát, jsme takoví frajeři, že si má dát spíš pozor Putin na nás dva než my na Putina“ se jim však krutě nevyplatil. Ovšem tento postoj frajera, co se odmítá chránit, známe z nedávné minulosti nejméně dvakrát. Už při epidemii AIDS v minulém století se – což zjistily sociologické výzkumy – vyprofilovala skupina odpíračů prezervativů. Vycházeli z výše popsané motivace – my jsme takoví frajeři, že si na nás nějakej virus netroufne – a odmítali se proto chránit. Vzhledem k tomu, že první léta bylo AIDS neodvolatelně smrtelným onemocněním, odmítačů prezervativů v té době skokově ubylo. Zcela stejný příběh se pak projevil při epidemii covidu, kdy podobní narcistní frajeři odmítali nosit roušku či spěchat na očkování. I oni si mysleli, že jsou takoví frajeři, že se jich má bát koronavirus – ne oni jeho. Z této skupiny odpíračů však většina přežila, covid měl nižší smrtnost než AIDS do objevu profesora Holého. Ale existovali. A Prigožin s Utkinem zjevně podlehli stejnému frajerskému, narcistnímu bludu, že jsou tak dobří, že se jim nemůže nic stát. A spletli se.

Mohli bychom se divit, že dva tak zkušení vojáci zanedbali tak zásadní a i laiky viděné bezpečnostní opatření, že vůbec do Ruska po nepodařeném puči vstoupili. Bylo by to divné u osob jiné národnosti. V Rusku jsme však v prostředí, kde hodnota lidského života včetně života vlastního nebyla nikdy příliš vysoká – a oblíbenou hrou opilé ruské aristokracie byla ruská ruleta. Při ní ruští šlechtici riskovali život a umírali opravdu jen pro zábavu. A Prigožin s Utkinem si zahráli takovou ruletu o život ve větším. Neriskovali s revolverem, ale rovnou s letadlem. Přestože povel k odpalu raket, které jejich letoun sestřelily, dal nejspíše osobně Putin, tak za to, že byli v jejich dostřelu a nechali se těmi raketami zabít, mohla jen Prigožinova a Utkinova pubertální frajeřina. Mysleli si, jako každý hazardér, že „nám se to stát nemůže“. Mohlo.