Opravdu šokující prohra dvacetileté války v Afghánistánu způsobí v řádu měsíců, ale možná už týdnů další vlnu migrantů. Je-li Bůh dostatečně jízlivý, předpokládám, že týden před volbami dorazí nějaká skupina lidí, co utekli před Tálibánem, na české hranice. A po porážce ve válce bude poražen i zbytek slušnosti a soudnosti v České republice. Reálně hrozí, že vlna strachu z imigrantů posílí nejen Okamuru, který je protiimigrační programově, ale i Babiše, který je protiimigrační, když se to zrovna hodí. 

Především – tento text se netýká tlumočníků české armády. Ty jsme povinni – včetně rodin – přijmout jako naše spojence, či dokonce spolubojovníky ve válce. Tento text je o uprchlících z Afghánistánu, kteří nám nijak nepomáhali, o normálních obyčejných lidech, kteří po návratu Tálibů k moci utíkají před kmenovou teroristickou silou povýšenou na státní útvar. A bude jich opravdu hodně.

Nevítaní hosté

V Evropě budou u hnědé části veřejnosti i politického spektra vyvolávat velmi negativní pocity, neustále se bude připomínat nezvládnutá imigrační vlna z roku 2015. Nyní je však situace úplně jiná. Mezi imigranty z roku 2015 nebyli jen před válkou prchající Syřané. Nyní bude převážná většina těch, co se budou potřebovat někde usadit a normálně žít, utíkat před zločinnou vládou, a rozhodně nepůjde o ekonomické migranty. Půjde o uprchlíky, kteří si zaslouží naši pomoc stejně, jako si ji zasloužili Češi v padesátých letech a po okupaci v roce 1968, když utíkali před komunistickým režimem. Proti Tálibům byli ovšem v osmašedesátém roce čeští komunisté v podstatě bezzubí žvanilové.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

V Afghánistánu půjde nyní o krk ženě, která vyjde z domu bez manželova doprovodu a nebude na sobě mít oblečený správný oděv. Takže jim pomoci musíme, a absolutně nemůžeme spoléhat na to, že jim pomohou muslimské země. Jak se starají o své bratry, palestinské Araby, v uprchlických táborech, ví celý svět. Přesto budou afghánští uprchlíci vnímáni jako ohrožení, jako nebezpečí, a ruská propaganda podle mého názoru již v této chvíli připravuje texty protiimigrantských řetězových e-mailů a facebookových postů v češtině. Vyvolaného strachu pak zneužijí populisté.

Záminky se najdou

Imigrační vlna bude pravděpodobně masivní, takže čistě ze statistického hlediska několik imigrantů někde něco vyvede. Možná i mezi zachráněnými tlumočníky vzhledem k jejich počtu třeba v USA někdo něco vyvede a bude z toho celosvětový mediální skandál, který populisté nepochybně zneužijí. Důležitým tématem podzimních voleb budou tedy kvůli počínání Tálibánu imigranti.

Na naléhavosti podle všeho znovu nabude veškerá protiimigrantská propaganda, kterou Okamura léta a Babiš v poslední době šíří. Na Babiše napojená oligarchizovaná média budou omílat imigrantskou notu do omrzení a méně vzdělané vrstvy obyvatelstva, stejně jako řada seniorů, kteří už nemohou vnímat realitu úplně komplexně, dostane strach. Ten bude navíc živen jak ruskou propagandou, výrobou internetových letáků s přifouknutými či úplně vyfantazírovanými příběhy o zločinech imigrantů, tak úplně vyděšenými lidmi. Vedle toho budou i zcela seriózní média referovat o tom, že jeden ze sta tisíc někam přišedších Afghánců něco provedl. A strach bude růst, šíření propagandy se bude zrychlovat, a nakonec z toho bude trojkoalice SPD–ANO–VOLNÝ. To vše díky bojovníkům chalifátu, tedy Tálibánu.

Frontex a zodpovědnost

A teď, co je třeba udělat, aby zmíněný, dost děsuplný scénář nenastal. Imigrační krize se má vždy řešit na okrajích Evropy, kam běženci přicházejí, ovšem se zcela spravedlivým krytím nákladů, tedy i za účasti států, které jsou uprostřed kontinentu. Jako je Česká republika. Protiimigračně ladění populisté ovšem – přímo či nepřímo – říkají, že se má vybudovat pevnost Česko, vystoupit z Evropské unie, a obnovit plná kontrola hranic. Což ovšem v demokratickém režimu nelze. K tomu, abychom postavili novou železnou oponu, by bylo nutné zásadně omezit občanská práva a svobody.

Jediná šance Evropy, jak se vyrovnat s velmi pravděpodobnou imigrační vlnou, je nedobytná, ale zodpovědná Evropa – ne nedobytné Česko. Posílení Frontexu a podobných institucí, na jejichž fungování musíme i z našeho vnitrozemí posílat lidi a peníze. A rovnou říkám, více lidí a více peněz než dosud. A také platit provoz táborů pro uprchlíky na území, kde budou moci do doby, než si vyjednají nějaký azyl, v přijatelných podmínkách žít. Takže si musíme v Libyi či v Turecku pronajmout pozemky a provozovat na nich uprchlické tábory. Zajišťovat uprchlíkům bezpečnost.

Musíme je zachycovat na východní hranici Evropy, musíme je lovit z moře na jejich nafukovacích člunech a na lodích záchranářů – dovozců, kteří je dříve ilegálně převáželi do Evropy evropským vládám natruc. Ty lodě jim zabavíme, Afghánce na nich budeme odvážet do uprchlických táborů, chránit je před tamními režimy, a platit, platit a znovu platit jejich základní živobytí. Nepůjde o ekonomické migranty, půjde o lidi v situaci, v jaké byly desetitisíce Čechů prchající před komunismem do západní Evropy v druhé polovině 20. století.

Čím méně budou vnitrozemské státy posílat na provoz nastíněné mašinérie, tím hůře bude fungovat a tím více ilegálů se dostane do stavu úředního nebytí v Evropě. Musíme se připravit na to, že výhra Tálibánu nás bude stát hodně peněz. Musíme si samozřejmě velmi bedlivě hlídat, aby mezi uprchlíky nebyli Tálibové, ale o ostatní se v tomto případě postarat musíme. Protože jsme naší válkou zásadně ovlivnili je samé, ukázali jsme jim, jaké to je žít bez tyranie náboženských extremistů, ale nedokázali jsme tyto extremisty porazit. Jenže oni prchající jsou – díky naší intervenci – už natolik blízcí naší kultuře, že se pro ně stal život v brutální náboženské totalitě zcela nepřijatelný. Je to naše dílo, tak jej musíme dotáhnout a zajistit jim život někde, kde nevládne zlo.