Poslanecká sněmovna bude ve středu schvalovat novelu zákona o střetu zájmů, která bude nepochybně nejsledovanějším bodem schůze. Zároveň lze v rozpravě k novele očekávat některá dramatická vystoupení. Podle finální podoby zákona, která má ve sněmovně největší šanci projít, by se vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš, bude-li chtít usednout v příští vládě, musel zbavit vydavatelství Mafra (vydává mimo jiné Mladou frontu Dnes a Lidové noviny) a jeho firmy by byly napříště nuceny obejít se bez státních zakázek, dotací a investičních pobídek.
Ke shodě napříč politickým spektrem s výjimkou Babišova hnutí ANO, které s omezeními byznysu svého majitele zásadně nesouhlasí, se dospělo rozdělením původních pozměňovacích návrhů poslance za ČSSD Jana Chvojky a poslance z TOP 09 Martina Plíška.
Média a veřejné peníze
Samostatně se bude hlasovat o těch částech obou návrhů, na nichž panuje všeobecná shoda. Z Chvojkova návrhu je to část, která má zamezit ministrům vlastnit média, konkrétně televizní a rozhlasové stanice a periodický tisk. A Plíškova část počítá s tím, že firmy, v nichž má ministr 25 a více procent, se nebudou smět ucházet o veřejné zakázky, nenárokové dotace a investiční pobídky.
Toto je tedy jádro novely, o které zítra ve sněmovně půjde. Pokud by byla přijata pouze v této podobě, mohl by konkrétně třeba Andrej Babiš v případě svého vstupu do další vlády nadále vlastnit a řídit svůj mnohamiliardový koncern Agrofert, ale neměl by už jako ministr nekalou konkurenční výhodu v získávání dotací a státních zakázek pro svůj byznys. A jistě, nadále by mohl podle libosti financovat své politické kampaně a akce způsobem a částkami, na něž demokratické politické strany ani náhodou nedosáhnou. Tomu ale tak jako tak nejde zákonem o střetu zájmů zabránit, protože se jedná o legislativně jinou problematiku.
[ctete]75003[/ctete]
Na dalším pojetí novely zákona o střetu zájmů se taky už demokratické strany jednoznačně neshodují a jejich rozpory by mohly, jak to v takových případech bývá, ohrozit přijetí celé normy. Je proto dobře, že si to strany včas uvědomily.
Celý návrh poslance Chvojky třeba předpokládá, že budoucí člen vlády, který by měl ve firmě 40 a více procent hlasovacích práv, by musel do dvou měsíců po nástupu do vlády ve společnosti skončit. V případě porušení zákona by takový člen vlády ztratil ve firmě hlasovací práva a společnost by nemohla dostat žádnou státní pomoc. Plíškův komplexní návrh se od Chvojkova liší v tom, že by za porušení pravidel zavedl finanční postihy. Tyto návrhy si ovšem jednak konkurují a jednak s nimi nesouhlasí ODS, která je považuje za průlom do ústavního práva na vlastnictví. V tom má ODS jistě pravdu. A Babišovo hnutí ANO hrozí v případě jejich přijetí ústavní žalobou. I o těchto návrzích se ale bude zítra hlasovat, ovšem jednotlivě a samostatně.
[ctete]74619[/ctete]
Šance pro demokraty
Nejdůležitější na středečním hlasování bude, zda se demokratické strany dokážou shodnout na elementárních pravidlech bránících oligarchizaci naší společnosti. Tu představuje propojení politické, výkonné, ekonomické a mediální moci – v jeho současné a nastupující podobě a samozřejmě i do budoucna. Jde jednak o zodpovědnost demokratů za další vývoj v naší zemi a jednak i o jejich vlastní pud sebezáchovy. Koaliční partneři Andreje Babiše (zejména ČSSD) i demokratické opoziční strany už na vlastní kůži zakusili a zakoušejí, jaké to je, když proti nim vedou agresivní a udavačskou kampaň Babišova média, řízená Babišovým Agrofertem. (Ta mají dokonce tu drzost, že by ráda kontrolovala hospodaření ostatních médií, zejména těch opozičních a nezávislých.)
Demokratické strany, tedy ČSSD, TOP 09, ODS a KDU-ČSL, disponují ve sněmovně celkem 105 hlasy z celkových 200. Tedy nadpoloviční většinou. Většina klubů však nebude mít v případě novely zákona o střetu zájmů závazné hlasování. I přesto se očekává, že by zákaz vlastnictví médií, dotací, veřejných zakázek a investičních pobídek pro ministry a jejich firmy mohl být schválen. Konkrétní výsledky hlasování se dozvíme zítra a budou bezesporu zajímavé.
[ctete]71993[/ctete]
Andrej Babiš se již nechal slyšet, že by ho přijetí novely zákona o střetu zájmů přinutilo k tomu, aby své firmy převedl na manželku (resp. družku Moniku Babišovou). A stěžuje si, že vzniká iniciativa „všichni proti Babišovi“. „Strašně je irituji, jsou ze mě úplně šílení, protože s nimi nejedu v jejich kšeftech. Já všechno vlastním transparentně,“ tvrdí oligarcha.
V tomto případě ale nejde o „jejich“, nýbrž o Babišovy kšefty. A samozřejmě nejde ani o to, uskutečňovat střet zájmů, případně korupci transparentně, jak se domnívá pan Babiš. V civilizované zemi je potřeba je neuskutečňovat vůbec.
Pikantní na celé věci je, že novela o střetu zájmů je podle vlády součástí protikorupčního tažení. Bojem proti korupci se přitom nejvíc ze všech zaklíná právě Andrej Babiš, pro jehož jinak bezprogramové hnutí představuje po celou dobu jeho existence programovou prioritu. Ovšem jen do chvíle, než začne jít o Babišův byznys a mocenské ambice.
Jak si Babiš vykládá zákony, pravidla a politickou kulturu
Jeden hezký a výmluvný příklad, jak dokáže Andrej Babiš doslova polemizovat s platným zákonem, jestliže se mu nehodí a je pro něj momentálně nevýhodný. Z Babišova loňského majetkového přiznání vyplynulo, že je členem dozorčí rady své německé chemičky SKW Stickstoffwerke Piesteritz. Za výkon této funkce pobírá v přepočtu něco málo přes sto tisíc korun ročně, ale o to tady vůbec nejde a už vůbec ne Andreji Babišovi. Jde o to, že už stávající zákon o střetu zájmů říká, že člen vlády by neměl být zároveň členem statutárního orgánu podnikající právnické osoby.
[ctete]74324[/ctete]
Když ho (nejen) premiér Sobotka požádal, aby své členství v dozorčí radě ukončil, protože porušování zákona vrhá špatné světlo na jeho kabinet, Babiš odvětil: „Já to mám v majetkovém přiznání, všichni to vědí, není to protizákonné, já mám na to jasnou analýzu právníků.“ A dodal, že se jednání dozorčí rady z časových důvodů neúčastní.
Zjednodušeně řečeno: Všichni přece vědí, že porušuju zákon a nikomu to zatím nevadilo, takže o co vám jde? Jako přes kopírák stejně reagoval Babiš vždycky, když měl někdo tu drzost ho upozornit na to, že porušuje zákon nebo elementární pravidla, ať už šlo o to, že se stal prvním vicepremiérem a ministrem bez čistého lustračního osvědčení, nebo že jako místopředseda vlády a předseda druhého nejsilnějšího politického uskupení v zemi nemá co vlastnit celostátní média, která jsou významným nositelem domácího politického zpravodajství, a ovlivňují tak veřejné mínění.
Jistě, pan Babiš může v případě zákazu vlastnictví médií i nový zákon docela snadno obejít. Tam, kde je už nyní nucen zapírat a lhát, konkrétně že redakce jeho deníků jsou nezávislé, redakční politika autonomní a zpravodajství objektivní, bude nucen zapírat a lhát ještě víc. Navíc bude muset v rozporu se skutečností tvrdit, že mu ta média ani náhodou nepatří. Zajisté to bude čím dál tím trapnější a nápadnější, takže si toho možná časem postupně všimnou i méně informovaní lidé.
