U pláže v Chorvatsku viděli bílého žraloka. Občan z Bruntálu našel metrového hřiba „satana“. V církevním lese. Koupaliště bojují s močí. Bylo sucho, teď moc mokro. Letní mediální „trháky“, které bývají koloritem okurkové sezóny, jsou teď pravým požehnáním pro Úřad vlády. Po sérii skandálů s evropskými dotacemi pro Agrofert a mezinárodní ostudě, kterou trestně stíhaný premiér zavařil celé republice v Evropském parlamentu, totiž Andrej Babiš nutně potřebuje „klid na práci“. A ze všeho nejmíň šťourání novinářů, které si ještě nekoupil.

Kdo nestojí o primitivní monolog na videu od Prchala či Babišovu kanonizaci na svatého v jeho MF Dnes a Lidových novinách, s tím se vládní úředníci ve Strakově akademii nebaví. Takovou zkušenost má i deník Forum 24, když žádá o přístup svých novinářů na vládní tiskovky. Bývalý „píár“ manažer Agrofertu, dnes pro změnu ředitel vládního odboru komunikace Úřadu vlády Vladimír Vořechovský, jeho žádosti o akreditaci na Babišovy tiskovky houževnatě ignoruje.

Ač placen i z daní jeho milionu čtenářů, úředník zarytě mlčí a na žádosti neodpovídá. Že deník FORUM 24 neolizuje premiérské polobotky a Babiše má skrze politická svinstva a klientelismus pod drobnohledem, je pro státního úředníka Vořechovského zjevně důvodem k diskriminaci kritické žurnalistiky. Jakkoliv na tiskovkách strpí povinně leda ještě „zkorumpovanou pakáž“ z České televize, vítány jsou především vládní roztleskávačky z Mafry, z „alternativních“ (rozuměj proruských) serverů a hvězdičky z komerčních televizí, které víc než Babišovo posouvání země k Orbánově Maďarsku zajímá Monika se Šablatůrou.

Úředník Vořechovský jistě nejedná o své vůli: autor těchto řádek strávil pár let na Úřadu vlády a má ještě v paměti, jak velká pozornost se tam věnuje organizaci a obsahu vládních tiskových konferencí. Za éry Babiše coby ostříleného mistra klamu, jenž baží po uznání národem a obdivu světa a kterého partička bezskrupulózní mladíků kolem stylizuje do role Masaryka, přičemž on chladnokrevně plundruje republiku a parazituje na Evropě, pak obzvlášť. Akreditace médií na vládní tiskovky zpravidla ale prochází sítem ještě u nadřízeného ředitele odboru komunikace. A tím je šéf Úřadu vlády. Ne náhodou tedy přístup Fóra 24 a dalších nezávislých médií na vládní tiskovky vázne. Kuriózní fakt, že řízením Úřadu vlády a tedy i Vořechovského Babiš pověřil ausgerechnet šéfku svojí kanceláře, resp. premiérského kabinetu, to jenom potvrzuje. Tünde Bartha, Babišova dlouholetá „pravá ruka“, tak sedí hned na dvou židlích, přes které teď ve Strakově akademii „nejede vlak“. Návštěvy byznysmenů a kdovíkoho ještě, akreditaci médií na premiérovy tiskové konference a nadvládu nad Babišovým diářem nevyjímaje.

Pikantní postřeh, že si vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha coby zaměstnavatelka 600 státních úředníků včetně lidí z provozu vymohla židli v co nejtěsnější blízkosti premiéra, tedy (sic!) před jeho dveřmi v Babišově předpokoji namísto tradiční pracovny šéfa úřadu vlády s manažerským zázemím, ukazuje mnohé. Otevírání premiérovy pošty, Babišův program, domlouvání návštěv v jeho pracovně a nakonec i filtrace médií na tiskové konference do ryze organizačního řízení úřednického kolosu rozhodně nepatří. A žádný z předchozích premiérů tuto nezdravou kumulaci funkcí nepřipustil. Přestože má východní Slovenka z Královského Chlmca, kde převládá maďarština, české občanství jen několik let, má Tünde Bartha na Babiše velmi silný vliv.

Podle Deníku N stála dokonce za prosazením jmenování Tibora Biala novým českým velvyslancem v Maďarsku, přestože byl podle Hospodářských novin dříve členem Řádu Vitéz. Ten byl za druhé světové války spojován s nacistickým Německem a holokaustem v Maďarsku. Ještě pikantnější je ovšem fakt, že Babišova pobočnice byla v minulosti tajemnicí miliardáře Zdeňka Bakaly. Toho Bakaly, kterého Babiš označuje za samo ztělesnění zla a jeho média uráží, kudy chodí. Co je za tím, že Bakalova extajemnice slouží jeho nepříteli, raději nedomýšlet. Tlustou čáru za minulostí a mlčenlivost o Bakalovi by ji věřil leda hlupec.

O státní úřednici Tünde Barha píše Andrej Babiš na sociálních sítích jako o „úžasné kolegyni“. Je-li opravdu tak „úžasná“, měla by svým podřízeným vysvětlit, že Strakova akademie není zakletý Hrad, kde se mluví leda s Parlamentními listy, Sputnikem nebo s Haló novinami. A že Česko není Maďarsko, kde jsou Orbánovi nepohodlná média diskriminována. V opačném případě přibude Andreji Babišovi další zahraniční ostuda. Tentokráte v mezinárodních novinářských institucích, které jsou na propojení politiků s médii a umožnění přístupu k informacím podle stupně novinářské servility obzvlášť háklivé. Na řeči o zlém Kalouskovi tam nikdo neuslyší. Na svobodný přístup k informacím o zprofanované vládní moci ano.