NÁZOR / Srpen v Rusku nebývá jen letní měsíc, ale i měsíc osudový. A ani letošní srpen na tom nic nezměnil. Až na to, že Jevgenij Prigožin učinil v červnu chybný start. Ovšem zcela předvídatelně skončil v srpnu. Samotný fakt úmrtí několika vojenských i obyčejných zločinců nestojí za komentář. Výjimka je zde namístě pouze pro kultivované ruské humanisty a ochránce lidských práv, jako jsou Viktor Šenderovič, Alexej Navalnyj a další.
Tohle je Rusko, a ne ledajaké, Rusko hluboce ponořené do fašismu. A nejen do fašismu, ale ještě hlouběji do rašismu, což je zvláštní ruská odrůda fašismu. Všechno se tu děje ve vztahu k podlosti, jak kdysi řekl klasik, i když při trochu jiné příležitosti.
Přesto zůstává faktem, že bylo sestřeleno civilní letadlo. Deset mrtvých. Rychle se zjistilo, že mezi nimi byli Prigožin a jeho blízký spolupracovník – neonacista a obdivovatel Hitlerovy třetí říše Dmitrij Utkin. Zdálo by se, že je vše jasné. Jedno Zlo je pomstěno jiným Zlem podle představ Zla o Dobru.
Pochybnosti však zůstávají. A ne v tom, že zahynuli tři nevinní lidé z posádky. Prigožinovo letadlo bylo v každém okamžiku legitimním vojenským cílem nejen na Ukrajině, ale i v Africe a posádka měla adekvátně vyhodnotit svá rizika. A nejde o to, že by bylo nebezpečné v Rusku létat. To samozřejmě také, ale je nebezpečné v něm vůbec žít.
Havárie Prigožinova letadla vyvolává mnoho dalších spekulací a otázek.
První z nich je, kdo koho sestřelil? Putin Prigožina, Prigožin Putina, anebo dokonce Putin sám sebe? Politický systém vytvořený Putinem byl založen na rovnováze kremelských věží. Každá z nich živila lidi populismem. Spasská věž jako hlavní je Putinova. Další pak byla Prigožina a Girkina. Třetí, nejčistší a nejkrásnější, patří Navalného chiméře PRB (překrásné Rusko budoucnosti).
Jak už to tak bývá, kyvadlo populismu se vychýlilo směrem k druhé věži. A oba její symboly byly téměř současně staženy z oběhu. Těžko říci, jak to pro Putina dopadne, ale je jisté, že nic dobrého jej nečeká, zvláště když ve stejný den, kdy zemřel Prigožin, přistanou speciální ukrajinské síly na Krymu u Jevpatorije. Radikalizace vlastenců je v současnosti pro putinovský režim největším vnitřním rizikem.
Druhá otázka? Všechny komentáře o Prigožinovi vycházejí z toho, že známé události z 23. až 24. června byly Prigožinovou vzpourou obsahem, ale nikoli formou. Člověk musí být ignorant a neznalý Ruska, aby si něco takového myslel. Mohla to být vzpoura kohokoli, možná strany čestné kapitulace nebo snad strany těch, kteří si přejí zachovat majetek, či dokonce čekistické válečné strany, ale ne Prigožina. V souladu s tím je přinejmenším neseriózní spekulovat o jakýchkoli dohodách mezi Putinem a Prigožinem. Pokud nějaké dohody existovaly, pak samozřejmě ne s Prigožinem.
Třetí otázkou je, že všichni věnovali pozornost symbolice. Od vzpoury uplynuly přesně dva měsíce. A nikdo ani neanalyzoval, zda Putin mohl během této doby převzít sám kontrolu nad „nepřátelským majetkem“ nebo učinit příjemcem někoho ze svých lidí. Lze si jen těžko představit, že by dva bandité, Prigožin a Utkin, z nichž jeden je u Putina už dlouho a druhý celý život působil ve speciálních jednotkách GRU, po nějakých takových „rozhovorech“ nasedli do stejného letadla, když znají mravy gangsterského Petrohradu. Podle toho bude nejlepším ukazatelem toho, co se stalo, situace kolem Prigožinova obchodního impéria.
Čtvrtou otázkou je Afrika. Lze si představit, že by zítra mohl Putin Prigožina v Africe snadno nahradit, zejména tváří v tvář opozici vůči jeho aktivitám v Nigeru? Peníze a destabilizace situace v Africe pro něj nejsou prázdnými slovy, ale skutečným přínosem.
A konečně, kde je zarmoucená vdova? Kde jsou plačící děti? Podle dostupných informací je zatím vdova na dovolené v Indii.
Buď tedy pozemská pouť Jevgenije Prigožina ještě není zcela u konce, nebo se jeho jasný obraz chystá do boje. V obou případech bude jednat tradičně, tedy podle.
A právě to je třeba brát vážně a možná včas přehodnotit náš postoj, že podlost je vnitřní záležitostí Ruska.
Autor je ruský podnikatel žijící v ČR.