Prezident Miloš Zeman se zhlédl v přímé volbě starostů a hejtmanů, kterou propaguje opakovaně a stále častěji. Spojence našel nejen v Tomio Okamurovi, který ji má ve svém programu, ale v poslední době i v Andreji Babišovi, který program nemá a formuje jej podle průzkumů veřejného mínění. Tento populistický návrh však skrývá mnohá rizika.

[ctete]51138[/ctete]

Zeman 1992: Třetina obyvatel této země je slabá duchem

Zeman se pro přímou volbu starostů a hejtmanů naposledy vyslovil nedávno v Poslanecké sněmovně při obhajobě návrhu celostátního referenda. „Přímá demokracie není jenom právo, ale i povinnost,“ prohlásil a vypeskoval politiky, že jsou v očích veřejnosti za uklízečkami. Zákon o referendu jim údajně vrátí prestiž.

Tím jen pokračuje v posledních letech tolik oblíbené degradaci parlamentního systému, kdy „zprofanované“ tradiční politiky – s výjimkou sebe samého – musí v co největší míře nahradit „vláda lidu“. Ostatně podobně se vyjadřuje i Babiš, který politiky – rovněž s výjimkou sebe samého –  považuje za neschopná „nemehla“ a parlament za žvanírnu.

V roce 1992 však ve Federálním shromáždění promluvil „jiný“ Miloš Zeman, který tehdy svým osobitým způsobem shrnul svoje výhrady k referendu.

„Chtěl bych varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím a že to, co nespraví parlament, spraví občané,“ řekl tehdy. „To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem – je to tedy polovina národa – uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa.“

Zeman 2016: Nikdo nemá právo urážet svůj národ

Dnes se Zeman s ohledem na to, že byl sám zvolen přímo, k těmto slovům nehlásí. A kritiky zákona ve sněmovně nešetřil: „U referenda se ozývají hlasy, že občané nejsou schopni rozhodovat o tak důležitých záležitostech, že nám hrozí vláda lůzy. Nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že ve skutečnosti uráží pouze sám sebe.“ A teď si vyberte.

K prezidentovi se nedávno přidal Andrej Babiš. „Zemanův názor na přímou demokracii sdílím, ať se volí hejtmani i primátoři, ať si lidé vybírají zastupitele napříč kandidátkami. Všechno je o lidech, byznys i politika. Jeho proslov byl skvělý, absolutně podporuji, co říkal,“ nešetřil prezidenta chválou. Ostatně jejich osobní trajektorie se v poslední době prolnuly tak pevně, že by bylo s podivem, kdyby Zemana za něco zásadněji kritizoval.

Přímou volbu starostů, jakožto i další prvky přímé demokracie, dlouhodobě prosazuje bizarní postava české politiky, Tomio Okamura. Podobný fenomén byl k vidění snad jen za působení Miroslava Sládka, i když poněkud v jiném balení. Jeho enormní angažmá v této věci však potvrzuje některé námitky oponentů přímé demokracie, že ji nezřídka podporují i extremistická seskupení, která by se jinak jen velmi obtížně podílela na výkonu moci.

Právě před rokem padl pod stůl Okamurův návrh na přímou volbu starostů, kdy se proti němu postavili jak zástupci koalice, tak pravicové opozice. Návrh označili za populisticky motivovaný a nedomyšlený. Podle nich by soustředění většího množství pravomocí do rukou jednotlivce mohlo mít pro obec horší následky, než je současné kolektivní rozhodování rad a zastupitelstev.

Oslabování zastupitelské demokracie

Přímá volba starostů a hejtmanů se však periodicky vrací v plném lesku. Zeman s Babišem mají podobné vidění světa. Vyhovuje jim oslabování tradičního systému zastupitelské demokracie, vůči kterému se vymezují. Negují postavení politických stran, nejraději by parlamentní rozhodování obcházeli a vládli sami.

Podobný princip dnes prosazují i na nižších úrovních samosprávy. Jsou si dobře vědomi, že podobné návrhy představují lákavou vějičku zejména pro ty voliče, kteří jsou frustrováni z chování volených reprezentací a mají sklony experimentovat.

Ve skutečnosti by tyto návrhy změnu k lepšímu nepřinesly. Ostatně přinesla ji přímá volba prezidenta, po které byla mohutná veřejná poptávka? Prezident se sice může odkazovat na své vlastní voliče. Na druhé straně, pokud je zvolena kontroverzní osobnost hloubící příkopy ve společnosti a agresivně zasahující do kompetencí vlády, přináší to víc škody než užitku.

Slovenský model „vyrobil“ Kotlebu

Přímá volba starostů se v posledních letech prosazuje především v postkomunistických zemích. A zkušenosti zejména ze Slovenska příliš pozitivní nejsou. Výsledkem je často chaos a zablokování rozvoje obcí, a to především tam, kdy je starostou zvolen člověk, který je z jiného politického uskupení než vytvořená většina zastupitelstva.

Na Slovensku přímo volí i župany, obdobu českých hejtmanů. Na volební účasti do samosprávných krajů se tento „tahák“ nijak neprojevil. V roce 2013 dosáhla v průměru dvaceti procent, což je méně, než u nás při volbách do Senátu. V banskobystrickém kraji navíc vynesla k moci klerofašistu Mariana Kotlebu, čemuž nezabránil ani dvoukolový volební systém. A Kotleba dnes prorazil i do slovenského parlamentu.

Kotlebův úspěch není nijak překvapivý. Evropa prochází neklidným obdobím, kdy v řadě zemí posilují radikální síly a amorfní protestní hnutí, jejichž hlavním programem je negovat tradiční politický systém, který v očích části veřejnosti selhává. Chtějí jej za každou nahradit někým jiným, spasitelem, nabízejícím jednoduchá řešení.

Dvoutřetinová podpora zastupitelstev

Obecní zastupitelstva mají dlouhodobě podporu v průměru dvou třetin občanů, což je nejvíce ze všech volených reprezentací. Chybí tedy motivace měnit něco, co rámcově funguje, a jednotlivé excesy v některých městech na tom nic nemění. Okamžitě by vznikly otázky kontroly a způsobu odvolatelnosti starosty či hejtmana a především způsob řešení situací, kdy se přímo volený nejvyšší představitel města či kraje neshodne se zastupitelstvem.

Přímá volba starostů a hejtmanů na první pohled vypadá líbivě, ale v praxi může přinést řadu problémů, které dnes nejsou viditelné. Zároveň může v některých regionech vynést k moci nejrůznější populisty a radikály. K lepší kvalitě demokracie tato revoluce rozhodně nepřispěje.

[ctete]39108[/ctete]