Pražský primátor Zdeněk Hřib si zcela spletl smysl své funkce a vykazuje pozoruhodnou neschopnost strefit se do témat, která jsou v jeho pozici pro veřejnost podstatná. V posledních dnech se věnuje debatám o homosexuálech a LBGT komunitě a vyvěsil duhový prapor na úřední budově hlavního města. Vnucuje tak obyvatelům Prahy falešné módní náboženství, které v kontextu naší společnosti duní prázdnotou.

Město Praha je týden co týden postižené dopravním kolapsem. Na rozdíl od jiných moderních metropolí Praha nedisponuje dostatečnými možnostmi parkování na okraji města a dostavba vnějšího okruhu se neustále protahuje. Neprůjezdnost některých oblastí je navíc způsobena šokujícím nedostatkem koordinace staveb. To je jeden z mnoha problémů Prahy a nemáme dojem, že by tyto problémy někdo efektivně řešil. Ale náš primátor zato vyvěšuje duhové prapory.

Panu Hřibovi je třeba jasně vzkázat, že nás jeho názory na LBGT komunitu vůbec nezajímají. Jestli tak miluje aktivisty sexuálních menšin, tak ať změní zaměstnání a pak může klidně vyrazit nahý nebo třeba v ženských šatech do ulic. U primátora města, které by svojí rozlohou, silou ekonomiky a kulturním arzenálem klidně mohlo být spolkovou zemí, jako je třeba Hamburk či Brémy, nás zajímá, jakou má koncepci v zásadních věcech správy veřejných věcí.

Praha jakožto kosmopolitní metropole nemá žádný problém s tolerancí vůči odlišnostem. Arogantní vnucování témat, jež u nás nemají žádný reálný význam, může vést jedině k tomu, že způsobí odpor lidí, kteří už mají aktivistů plné zuby, protože jejich chování často uráží lidskou důstojnost mnoha lidí homosexuální orientace. Jejich svobodu jim nikdo nekrátí, ale úřední podporu si ničím nezaslouží. Proč takovou úřední podporu nemají jiné složky společnosti, jiné menšiny, jiné názorové či kulturní entity, to je záhada.

Praha se po posledních komunálních volbách vymanila z nadvlády korupčního hnutí předsedy vlády, což je opravdu moc dobře. Teď by si ještě zaloužila racionální vedení.