Klid zbraní nezastavil syrskou nenávist. „Pomstíme se všem, kdo zůstali tiší nebo tleskali smrti nevinných duší v Aleppu,“ cituje syrská novinářka Batoul Karbijhová jednoho z mladých uprchlíků ze zničeného města, které na konci roku za značných civilních ztrát ovládla armáda Bašára Asada. „Asad je horší než Islámský stát,“ řekl jí krátce po evakuaci.
S takovým hodnocením se těžko souhlasí vzhledem k nesčetným zvěrstvům, které islamisté v Sýrii i Evropě napáchali. Ale Karbijhová poukazuje na to, že v Sýrii je to trochu jiný příběh. Dobytí Aleppa, jeho následná evakuace a nečekané příměří vyjednané Ruskem a Tureckem neznamenají konec konfliktu. A ve společnosti doutná nenávist.
Zatímco někteří v Aleppu slavili a mávali vlajkami, jiní už osnovali pomstu za masakry, jež vedly k režimnímu vítězství. „Večer, kdy docházelo v Aleppu k dalšímu krveprolití, se konal v damašském Operním domě koncert klasické hudby,“ poukázala na disproporci v syrské společnosti novinářka Riham Alkousaaová, která sama ze Sýrie utekla v roce 2014. Tento stav sama nazývá „syrskou schizofrenií“.
A ve společnosti doutná nenávist. Pozorovatelé upozorňují na rostoucí radikalizaci. „Chudoba, zoufalství a touha po odplatě ženou mladé k tomu, aby znovu získali svou čest a sebeúctu,“ píše Karbijhová. Pomstychtivé nálady nezachvátily jen dospělé. „Až vyrosteme, vrátíme se a osvobodíme Aleppo,“ slibují na jednom z mnoha virálních videí „děti Aleppa“.
Podobná prohlášení jsou často nástrojem propagandy, ale vzhledem k dosavadnímu vývoji není důvod jim nevěřit. Jakou pomstu chystají? A kdo ji zprostředkuje? Zde přichází na scénu bezpočet radikálních islamistických hnutí, jež v Sýrii bojují proti režimu Bašára Asada podporovaného Íránem a Ruskou federací. I proti těmto státům, jež se do syrské krize zapojily, poroste odpor. „Aleppo je nyní pod okupací Ruska a Íránu,“ vyhlásila skupina Ahrar aš-Šam bojující proti Asadovi.
Do náruče extremistů
Zhrzení mladí lidé, kteří pocítili ztrátu i nenávist, přitom spadnou džihádistům do klína jako ideální materiál. Podle loňského průzkumu nadace Thomson Reuters jsou to právě chudoba, zoufalost a touha po pomstě, které nejčastěji Syřany dovedou k extremistickým skupinám. Platí to už pro děti od dvanácti let. Velký problém představuje také zničené syrské školství. Oficiální školy už téměř neexistují a radikální skupiny poskytují vlastní vzdělávání. „Tyto školy jsou extrémně segregující a ještě více podporují již tak značnou roztříštěnost ve společnosti,“ píše zpráva.
Válka samotná produkuje nekonečný zástup rekrutů. „Mnoho Syřanů se chce režimu pomstít za to, že zničil jejich rodiny, domovy, životy a všechno ostatní,“ říká další z účastníků studie, který dnes žije v Turecku. Raději se přidávají k džihádistům než k původní „umírněné“ opozici. „Lidé mohou v extremismu najít smysl života, otevírá jim dveře k novému životu, kde je jich najednou potřeba,“ citovala studie jednoho ze Syřanů, který se přidal k radikální bojůvce. Kromě toho dostanou i najíst, což není v Sýrii úplná samozřejmost.
Oproti tomu syrští alavité, křesťané, některé náboženské menšiny a část sunnitského obyvatelstva se postavili raději za Asada. Je to pro ně přijatelnější než Islámský stát. Mnoho z nich navíc zahynulo při útocích opozice jenom proto, že se nacházeli v oblastech kontrolovaných režimem. I na jejich straně roste nenávist. „Pokud tento sud se střelným prachem opravdu vybuchne, počet mrtvých bude mnohonásobně vyšší než doposud,“ varuje Karbijhová.
„Co se děje v Aleppu, je skutečně ,historické‛, jak to nazval sám Asad. Je to spektakulární roztrhání kdysi spojeného národa, který došel do bodu, kdy se jednotlivé strany konfliktu neshodnou na základních principech lidství,“ napsala Alkousaaová, která nyní studuje v Americe.
Asadova pohádka
Asad vnímá dobytí Aleppa jako cestu k vítězství. V čerstvém rozhovoru pro francouzská média uvedl, že je připraven jednat o čemkoli. Obvinění týkající se válečných zločinů, které jsou Asadovu režimu připisovány a k nimž patří mučení vězňů, shazování barelových bomb na civilisty či bombardování nemocnic, tvrdošíjně odmítá. „Kdybychom takové věci dělali, neměli bychom podporu, já bych nebyl prezidentem, nebyla by už ani vláda. Dokázali jsme odolávat po celou válku, protože jsme měli lidovou podporu. Tu nemůžete mít, jestliže zabíjíte občany. Takže je to celé pohádka,“ prohlásil.
Svůj odchod z vlády podmínil ústavní změnou. Ústavní záležitosti podle něho musejí být předloženy ke schválení v referendu a o tom, kdo bude prezidentem, rozhodnou volby.
Příměří vyjednané Moskvou je navíc ohroženo, rebelové vyhlásili, že odpovědí na „vládní narušení“ klidu zbraní. Damašek zase hodlá dobýt strategickou oblast drženou rebely, ve které se nachází klíčový zdroj pitné vody pro hlavní město. Podle některých opozičních zdrojů boje pokračují na mnoha místech, což bude komplikovat jednání mezi Sýrií, Ruskem, Tureckem a Íránem, jež se mají konat v kazašské metropoli Astaně během ledna.
