Izraelský premiér Benjamin Netanjahu FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ANALÝZA / Minulý týden zdroje z Bidenovy administrativy do médií hlásaly, že příměří mezi Izraelem a Hamásem je na dosah. Nicméně vzhledem k tomu, že podobně optimistické předpovědi zaznívaly už v minulosti, byla zpráva přijata skepticky. Ve středu tento týden bylo ale skutečně ohlášeno dosažení dohody. O zásluhy se přihlásil nastupující prezident Donald Trump. Stávající prezident Joe Biden na otázku, čí zásluha to je, neodpověděl. Faktem je, že jednání mezi Hamásem a Izraelem je jedním z mála pozitivních příkladů, kdy odcházející a nastupující administrativy dokázaly vzorně spolupracovat přes ideologické rozdíly. Ve čtvrtek ale dojednané příměří narazilo na odpor části izraelské vlády.
Bidenova administrativa na ukončení, nebo aspoň přerušení konfliktu, který začal Hamás svým barbarským útokem 7. října 2023, pracovala dlouhodobě. Už několikrát to vypadalo, že by se mohlo podařit nějakou dohodu uzavřít. V listopadu 2023 bylo dojednáno dočasné příměří a Hamás propustil 105 rukojmí. Izrael propustil z vězení asi 240 Palestinců. Klid zbraní ale vydržel jen týden a necelá stovka rukojmí držených Hamásem zůstávala v zajetí.
Co se přesně dohodlo
Dohoda by měla vstoupit v platnost v neděli a má tři fáze. V rámci první fáze by mělo dojít k postupnému propuštění všech rukojmí. Prvních 33 by měl Hamás propustit hned a další postupně v týdenních intervalech po dobu šesti týdnů. Izrael se zavázal, že stáhne svá vojska z Gazy s výjimkou hranice s Egyptem a nárazníkové zóny podél hranice s Izraelem. To by ale mělo umožnit návrat Palestinců, kteří před válkou utekli.
Izrael se zároveň zavázal propustit asi tisícovku Palestinců, které zatkl den po útoku Hamásu a kteří do něj ale nebyli zapojeni. Do Gazy by také měla přijít rozsáhlá humanitární pomoc a nemocným Palestincům, kteří to potřebují, bude umožněno vycestovat za účelem léčby. Přesná podoba druhé a třetí fáze, které by měly vést k trvalejšímu příměří, bude dojednána v průběhu fáze první.
Faktor Trump
Donald Trump, jak je jeho zvykem, ihned na sociální síti prohlásil, že je dosažení dohody jeho zásluha. Doslova napsal, že tento úspěch umožnilo jeho heroické vítězství v listopadu. Prezident Biden byl zdrženlivější. Když se ho ale zeptali, zda si myslí, že je to víc úspěch jeho, nebo prezidenta Trumpa, odpověděl otázkou, zda jde o žert.
Nastupující prezident nemá ve zvyku se o zásluhy s nikým dělit a je silně nadnesené tvrdit, že za úspěchem stojí jeho hrozba, že pokud nebudou rukojmí propuštěni, rozpoutá peklo na zemi. Hamás se samozřejmě mohl cítit pod větším tlakem, ale zdá se, že daleko větší roli hrál Trumpův vyslanec pro Blízký východ při jednání s izraelským premiérem Bejnaminem Netanjahuem. Steve Witkoff se s ním naposledy sešel v sobotu a právě po tomto setkání Netanjahu údajně na hrubé obrysy dohody kývl.
Jednání s Hamásem v Kataru ale nadále řídil Bidenův člověk, kterého Witkoff v nové administrativě nahradí, Brett McGurk. Uznal to minulý týden i sám Witkoff. Podle informací od nejmenovaných lidí, kteří se jednání účastnili, právě dobrá spolupráce těchto dvou mužů umožnila koordinovaný postup, který vyústil v dosažení dohody. Spekuluje se, že v posledních dnech a týdnech byl překážkou spíš Netanjahu, a mohl to být právě signál od nastupující administrativy, co jeho odpor zlomilo.
Faktor Netanjahu
Momentálně to ale vypadá, že izraelský premiér bude mít velký problém se schválením dohody. Tu musí ratifikovat jeho vláda, ve které ale sedí krajně pravicové strany, které by nejraději Palestince z Gazy vyhnaly úplně. Ministr národní bezpečnosti a předseda strany Židovská síla Ben Gvir řekl, že by je měl Izrael přimět k emigraci. I v Netanjahuově vlastní straně Likud zaznívají hlasy, že by Izrael měl v Gaze opět zřídit židovské osady, které byly vystěhovány v roce 2008.
Právě Netanjahuovi koaliční partneři dohodu odmítli s tím, že jde o kapitulaci. Následně kancelář premiéra ohlásila, že vláda o dohodě hlasovat nebude, protože Hamás na poslední chvíli mění podmínky. Zdá se ale pravděpodobnější, že Netanjahu ví, že vláda dohodu neschválí, a i kdyby, tak to povede k jejímu pádu. Izraelský premiér hraje totiž i o své politické přežití. Krom vyšetřování korupce je od útoku Hamásu pod tlakem. V minulosti podobná bezpečnostní selhání v Izraeli ukončovala politické kariéry.
Dohoda tak zatím nebyla ratifikována a je tedy nejisté, zda v neděli vstoupí v platnost podle původního plánu. Pro Netanjahua ale může být politicky stejně nebezpečné odmítat něco, co umožní návrat rukojmí. Příbuzní unesených a jejich podporovatelé se scházejí na pravidelných demonstracích v Tel-Avivu a podle průzkumu z prosince konec války výměnou za propuštění všech rukojmí podporují skoro tři čtvrtiny Izraelců.
Netanjahu je tak v nelehké situaci. Pokud bude tlačit na schválení dohody, nejspíš se mu rozpadne vláda. Pokud ji bez dobrého důvodu odmítne, nejspíš proti sobě obrátí velkou část izraelské společnosti.
