KOMENTÁŘ / I díky Spojeným státům americkým, které figurovaly v roli prostředníka, se podařilo vyjednat příměří mezi Izraelem a na Írán napojenou teroristickou organizací Hizballáh. Americký prezident Biden vyjádřil naději, že klid zbraní bude trvalý. Z Izraele zaznívají opatrnější slova. Nicméně uklidnění na severní hranici by mohlo být výchozím bodem k uzavření příměří i v Gaze a díky tomu návratu k abrahámovským dohodám, které byly podepsány za předchozí Trumpovy administrativy.
Americký prezident Joe Biden se o uzavření příměří snažil dlouhodobě. Nyní doufá, že úspěch z Libanonu dokáže zopakovat v Gaze. Tam to ale bude nejspíš složitější. I tak je klid zbraní v jižním Libanonu nesporně dobrou zprávou. Dle výsledků se dá soudit, že Hizballáh byl skutečně významně oslaben. Je ovšem otázkou, zda se tento okamžik podaří využít k oslabení jeho role v libanonské politice a společnosti.
Na řadě je Gaza
Podle podmínek příměří by měly kontrolu nad územím od hranice s Izraelem až k řece Lítání převzít ozbrojené síly státu Libanon. Ty tam doposud měly jen malý kontingent, který neměl ani sílu, ani rozkazy Hizballáhu jakkoliv odporovat. Z dlouhodobého hlediska je samozřejmě pravděpodobné, že až se trochu zotaví, pokusí se Hizballáh toto území opět dostat pod kontrolu.
Nicméně minimálně ve střednědobém výhledu by toto řešení mohlo fungovat. Právě v tom ale spočívá podstatný rozdíl oproti Gaze. Na rozdíl od jižního Libanonu neexistuje vojenská síla, která by se do správy nad tímto pruhem země hrnula. Návrat Hamásu je však pro Izrael jen těžko přijatelný.
Příměří s Hizballáhem ovšem není jednoznačně populární. Podle průzkumu pro izraelskou televizi Channel 12 ho podporuje 37 % respondentů, zatímco 32 % je proti. V případě Gazy ale podle staršího průzkumu stejné stanice by 69 % Izraelců bylo pro konec války výměnou za propuštění rukojmí. Mírná většina se pak domnívá, že k tomu nedošlo spíš z politických důvodů.
Netanjahu a čekání na Trumpa
Spojené státy dohodu, která spočívá v ukončení bojů výměnou za propuštění rukojmí, už v minulosti podpořily. Zdá se, že jednou z překážek je izraelská vláda. Její extrémnější členové, jako třeba ministr pro osady Orit Strook, volají po dlouhodobé okupaci Gazy a anexi částí Západního břehu Jordánu.
Pokud by však příměří s Hizballáhem vydrželo, doufá americká administrativa, že to zvýší tlak na izraelskou vládu. Většina Izraelců si totiž pokračování operace v Gaze nepřeje a podpora její dlouhodobé okupace Izraelem je jen 40 % dle průzkumu Pew Research z května tohoto roku.
Případné příměří v Gaze by pak mohlo umožnit návrat k tzv. abrahámovským dohodám, v jejichž rámci nastoupil Izrael a čtyři arabské země cestu k normalizaci vztahů. Také by to ulehčilo přistoupení Saúdské Arábie k těmto smlouvám, což je dlouhodobým cílem USA. Nicméně podmínkou k tomu, aby se tohle všechno vůbec mohlo stát, je, že příměří v Libanonu vydrží.