Obsahuje dopis Alberta Einsteina, o kterém se ve světových médiích v posledních dnech mluvilo, něco převratného? Jak je to s Einsteinovým dopisem, který nesmíme zaměňovat s dopisem prezidentu Rooseweltovi z roku 1939 o nebezpečí, že Německo vyvine atomovou bombu, popisuje v The New Yorker Louis Menand.

Poprvé se takzvaný „Boží dopis“ Alberta Einsteina objevil v roce 2008 při prodeji v britském aukčním domě. Opět se připomenul na začátku tohoto měsíce, kdy byl znova vydražen a to u Christie’s v New Yorku a kdosi za něj zaplatil 2,9 milionu dolarů.

„Boží dopis“ byl propagován chytře jako text obsahující „slova velkého génia, který možná cítil, že se blíží konec“. „Řeší filozofické a náboženské otázky, s kterými lidstvo zápasilo od úsvitu času: Existuje Bůh? Máme svobodnou vůli?“

To všechno způsobilo, že dopis působí jako mnohem hlubokomyslnější, než je. Einstein měl nějaké názory na Boha, ale sám byl fyzik a ne filozof. Jeho známý výrok „Bůh nehraje s vesmírem kostky“ naznačuje, že se držel standardní víry vědců své generace. Považoval organizované náboženství za pověru, ale věřil, že prostřednictvím vědeckého zkoumání může člověk získat vhled do nádherné racionality světa a tuto zkušenost nazýval „kosmické náboženství“.

„‚Kosmické náboženství‘ ale nemá nic společného s morálkou, svobodnou vůlí, hříchem a vykoupením. Je to jen uznání toho, jak věci nakonec jsou, což je to, co Einstein chápal jako ‚Boha‘. To, že Bůh nehraje kostky, v Einsteinově vesmíru znamená, že fyzické zákony jsou neúprosné. A právě proto, že jsou neúprosné, zažíváme tento náboženský pocit. Pro Einsteina neexistují žádné nadpřirozené entity. Jediným tajemstvím je to, proč něco je, když by nemuselo být nic.“

V onom „Božím dopise“, který na sebe znovu upozornil díky aukci, se nemluví o kosmickém náboženství, ale o organizovaném náboženství věřících, což je něco jiného. Einstein napsal dopis v roce 1954 emigranskému německému spisovateli Ericovi Gutkindovi, jehož knihu „Choose Life: The Biblical Call to Revolt“ četl na naléhání společného přítele a vzbudila v něm takové pocity, že se cítil nucen napsat autorovi. O rok později Einstein zemřel, Gutkind zemřel v roce 1965.

„Dopis Gutkindovi je ohledně metafyziky nápadně stručný. Je to v podstatě stížnost na tradiční judaismus. Einstein říká, že je šťastný, že je Žid, ale že nevidí v židovství nic zvláštního. Slovo Bůh, píše Einstein, ‚není nic jiného než výraz a produkt lidské slabosti‘ a hebrejská Bible je sbírkou ‚čestných, ale stále čistě primitivních legend‘.“

Tady je třeba upozornit, v jakém smyslu je použito slovo „primitivní“. Znamená tu „před-vědecký“ způsob myšlení. „Einstein tvdí, že předtím, než lidé vyvinuli vědu, museli si nějakým způsobem vysvětlit vesmír, a tak vynalezli nadpřirozené příběhy.
Einstein znal pocit úžasu z vesmíru, který pocítí i ateisté a materialisté, když se třeba dívají na Mléčnou dráhu. Je to příliš úžasné, než aby to lidská mysl mohla pochopit. Naše mozky jsou na to příliš malé,“  komentuje to Louis Menand. Proto vědci před Einsteinem soudili, že tam někde opravdu může být Bůh, kterého žádným radarem neodhalíme.

Nakonec ale píše Einstein Gutkindovi milou věc. „Teď, když jsem zcela otevřeně sdělil naše rozdíly ohledně intelektuálních názorů, je mi pořád zřejmé, že pokud jde o zásady, tedy o naše hodnocení lidského chování, máme k sobě blízko“. Kdyby se potkali a mluvili spolu o konkrétních věcech, vycházeli by spolu docela dobře. Říká, že nezáleží na tom, jaké jsou naše náboženské nebo filozofické názory, ale jak spolu navzájem zacházíme.

Přispěvatel The New Yorker dodává, že na to nemusí být člověk zrovna genius, aby na to přišel, ale je hezké, že to někdo řekl.