Robert Fremr, místopředseda Vrchního soudu v Praze FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Senát Parlamentu České republiky působil v době největších triumfů Babišových Nových pořádků často jako jediná opora polistopadové demokracie. Skoro se zdálo, že někdejší představa Václava Havla o sboru moudrých osobností, který bude vyvažovat nízké intriky „standardní“ (chcete-li „buržoazní“) politiky, v době její krize obstála. Minulý týden se ukázalo, že až tak jednoduché to opravdu není.
Senát v době prezidentování Miloše Zemana odolával jeho nejrůznějším náporům na Ústavní soud. Nakonec to nevydržel a vzbouřil se i (dnes již minulý) předseda tohoto soudu. A teď to najednou vypadá jinak.
Prezident Pavel při doplňování zdevastovaného Ústavního soudu navrhl teď naposledy tři nové kandidáty: JUDr. Roberta Fremra, JUDr. Veroniku Křesťanovou a JUDr. Kateřinu Ronovskou. Senát návrh ve středu 2. srpna projednal a všechny tři schválil. V rozpravě se diskutovalo hlavně o JUDr. Fremrovi, který prošel poměrně těsně. Nešlo ani tak o jeho někdejší členství v KSČM (do ní vstoupil v říjnu 1989), jako o jeho roli v případu Olšanské hřbitovy, jímž se zabýval v červnu–červenci 1988 Městský soud v Praze a pak v lednu následujícího roku jako odvolací instance Nejvyšší soud ČSSR (dva z obžalovaných dostali ještě přidáno). Pan doktor Fremr v případu předsedal trestnímu senátu Městského soudu. (Přesnější informace najdete na české Wikipedii, heslo „Případ Olšanské hřbitovy“.) Šlo o trestný čin v normalizačním duchu s výrazně politickým podtextem, na vyšetřování se víc než zřetelně podílely orgány StB. Případem se, pokud tomu dobře rozumím, teď z iniciativy Nejvyššího státního zastupitelství bude zabývat kompetentní státní zastupitelství, ale o to teď nejde. A vůbec nejde o to, aby se Senát PČR zabýval případnou vinou nebo nevinou pana doktora Fremra, nýbrž o to, aby senátoři v hlasování, k němuž jsou podle zákona oprávněni, dali panu doktorovi důvěru, že může být soudcem Ústavního soudu. Hlasování už proběhlo a těsná, leč dostačující většina našich senátorů tak učinila. „Sbor moudrých“ rozhodl.
Přistupuji k této události z ryze subjektivního hlediska člověka, který nemá kompetenci v této věci rozhodovat, ale má svobodu mít na ni vlastní názor a veřejně ho dát najevo. Musím říci, že vůbec nepochybuji o odborné kompetenci pana doktora Fremra. Nedovedu z právního hlediska posoudit podíl pana doktora na „řešení“ případu „Olšanské hřbitovy“. Ale zároveň musím říci, že kdybych, a tu pouštím uzdu své fantazii, měl z ústavy právo spolurozhodovat o tom, zda má pan doktor Fremr sedět v Ústavním soudu (tu kompetenci nemám a taky je už pozdě, už byl vlastně schválen), dovedu si sice představit, že bych přitakal – ale museli by mne předtím mučit.
A na závěr bych chtěl už říci jen jedno. Jsem přesvědčený, že to, co bylo třeba při jednání v senátu udělat, udělali například pan senátor Fischer, pan senátor Hilšer, paní místopředsedkyně Seitlová a v podstatě i pan senátor Nytra, kteří v rozpravě dali najevo, že pana doktora Fremra při hlasování nepodpoří, a vysvětlili proč.
A zároveň mi zůstává rozum stát nad tím, o čem hovořil mj. pan senátor Nytra: pan prezident, který pana doktora Fremra do funkce navrhl, ve svém vystoupení v senátu hned zpočátku prohlásil, že „zatím nedostal žádná fakta, která by prokázala, že Robert Fremr jako soudce nebo jako člověk tehdy selhal“. Pak jednání kvůli zaneprázdnění jinými povinnostmi opustil a nikdo z jeho doprovodu ho nezastoupil. Čili umyl si ruce, i když jiným způsobem, než kdysi Pilát. Nepřipadá mi to zrovna důstojné.
Jediné, co z této zkušenosti plyne, je: nedá se nijak moc spoléhat ani na senát, ani na prezidenta.
