Mediální bouře, která se strhla počátkem letošního roku kolem smyšleného „případu Lisa“, dívky rusko-německého původu údajně znásilněné arabskými migranty, se stala budíčkem německých politických elit. Poprvé jasně ukázala na propojení domácích a zahraničních ruských mediálních kampaní s nejvyššími ruskými politiky. Německá vláda bezprostředně poté zaúkolovala BND (Bundesnachrichtendienst – Spolkovou zpravodajskou službu – pozn. překl.), aby se ve spolupráci se spolkovým ministerstvem zahraničních věcí zabývala problematikou manipulace německého veřejného mínění. Článek Stefana Meistera byl zveřejněn na webových stránkách NATO.

Angažovaný postoj Německa v ukrajinské krizi, důsledná pozice kancléřky Angely Merkelové v otázce protiruských sankcí a její role lídra Evropy udělaly z německé vlády klíčový cíl pro ruskou dezinformační kampaň.

„Případ Lisa“ nepoukazuje pouze na chybnou myšlenku německého „Partnerství pro modernizaci„, ale také na nefunkčnost ruských snah o zneužití osobních vztahů a neformálních kontaktních sítí při pokusu o ovlivňování rozhodovacích schopností Německa, jeho politiky i samotné kancléřky Merkelové během současné krize. Zatímco je německá vláda nadále pevně odhodlána nechat všechny komunikační kanály otevřené, pozorujeme naprostou ztrátu důvěry ve vztahy s Moskvou, které bude velmi obtížné v blízké budoucnosti obnovit.

Oblasti ruského vlivu

Vzhledem k úzké sociální, politické a ekonomické provázanosti s Ruskem má Německo ve vztazích s Moskvou zvláštní pozici. Během uplynulých 25 let bylo nepřetržitým cílem německých elit vybudovat prostřednictvím exkluzivních vztahů důvěru a na všech úrovních posilovat „změnu prostřednictvím provázanosti s Ruskem“.

Pod Putinovým vedením jsou tyto vazby stále více zneužívány v opačném smyslu, jsou zaměřeny jak na ovlivňování bilaterálních vztahů, tak na německou politiku týkající se Ruska v Evropě. V důsledku toho vidíme mnoho neprůhledných vztahových sítí, vzájemně propojených ekonomickými vazbami. Ty vyvěraly na povrch při energetických projektech jako Nord Stream, kde se na místo předsedy dozorčí rady usadil bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, nebo v sítích bývalé StaSi (východoněmecká tajná policie, obdoba československé Státní bezpečnosti) ve společnosti Gazprom Germania.

Ruské vedení aktivně podporuje neformální a neprůhledné vazby, změny a výběr účastníků ve společných organizacích a institucích založených Německem, např. v Německo-Ruském fóru. Výsledkem podané ruky doprovázené nabídkou spolupráce ze strany Německa bylo, že se ruskému vedení otevřely cesty k ovlivňování německé veřejnosti i politiky. Až do ukrajinské krize vládl mezi klíčovými německými osobnostmi nedostatek pochopení povahy a cílů Putinova mocenského aparátu, včetně absence základů obranné strategie. Navzdory všem nabídkám dialogu s Moskvou nyní dochází ke změně.

Angažovanost německé vlády v ukrajinské krizi měla za následek aktivaci stávajících ruských sítí a zvýšení ruských zpravodajských aktivit v zemi. Ruská média a politici využívají a propagují protievropské, protiamerické a protivládní skupiny k ovlivnění nálad v německé společnosti.

Pozorujeme tři oblasti ruského vlivu:

1. ruská zahraniční média jako RT a Sputnik,
2. rostoucí propojení s německými populistickými stranami z krajně levicového i pravicového politického spektra,
3. využití bývalých politiků a institucí, zřízených za účelem dialogu, k pokusům o ovlivnění rozhodování v současné diskuzi o protiruských sankcích.

Ruská média v Německu

Ruská média působící v Německu představují mediální platforma Sputnik, včetně zpravodajské agentury RIA Novosti, rozhlasová stanice „Voice of Russia“ (Hlas Ruska, dnes Sputnik News – pozn. překl.) vysílající v němčině, televizní kanál Ruptly TV či zpravodajský server RT včetně jeho německojazyčné odnože RT Deutsch.

RT Deutsch produkuje televizní pořad „Der fehlende Part“ („Chybějící část“ – pozn. překl.), který si klade za cíl ukázat odlišný obrázek událostí než německá mainstreamová média. Podle webových stránek pořadu je jeho hlavním posláním „vybudovat odpor veřejnosti vůči mediální manipulaci“ v německé veřejné debatě. Stanice RT Deutsch například vysílala živý přenos z demonstrací protiislámského hnutí PEGIDA.

Ruská zahraniční média spolupracují s novináři kritickými vůči systému, pseudoexperty a konspiračními médii, jako je např. Compact. Poskytují prostor představitelům pravicově populistické strany AfD (Alternative für Deutschland – Alternativa pro Německo – pozn. překl.) nebo zástupcům levicové parlamentní strany Die Linke (Levice – následovník postkomunistické PDS, která zase byla pohrobkem východoněmecké komunistické SED – pozn. překl.), které podporují zrušení protiruských sankcí a propagují argumenty o Ukrajině, důvěrně známé z ruských dezinformačních kampaní.

Tato ruská média nejsou v ovlivňování širší německé veřejnosti úspěšná, zůstávají spíše okrajovým produktem pro určité specifické sociální skupiny. Přesto je důležité si uvědomit, že jsou čím dál víc propojena s webovými stránkami extrémně pravicových a levicových politických uskupení. Ta poskytují prostor představitelům populistických stran a používají sociální média, své informační zdroje a kontakty k šíření dezinformací do veřejného prostoru a mainstreamových médií. Samozřejmě, že se všechna ruská zahraniční média podrobně zabývala „případem Lisa“.

Stranický vliv

Dlouhá desetiletí hrála německá sociální demokracie (SPD – Sozialdemokratische Partei Deutschlands – pozn. překl.) ústřední roli při utváření německo-ruské a východoevropské politiky. „Partnerství pro modernizaci“ je postaveno na tradičním sociálnědemokratickém konceptu „změny prostřednictvím provázanosti“, nejprve ještě se Sovětským svazem a po roce 1991 s Ruskou federací. Anexe Krymu, sestřelení malajsijského civilního letadla MH17 a válka na východní Ukrajině se staly zatěžkávací zkouškou německo-ruské politiky.

Navzdory své nízké popularitě ve vlastní straně podpořil ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) sankce proti Rusku. V minulosti, podobně jako starší generace SPD (např. bývalý kancléř Gerhard Schröder nebo nedávno zesnulý Helmut Schmidt), hájil politiku porozumění s Ruskem. Nicméně v současné veřejné diskuzi to byl vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel (SPD), kdo několikrát prosazoval postupné zrušení sankcí a během své schůzky s Vladimirem Putinem v říjnu 2015 veřejně podporoval prodloužení plynovodu Nord Stream.

Členové obou největších opozičních stran v německém Bundestagu (Spolkovém sněmu – pozn. překl.), Die Linke a pravicově populistické AfD, navázali vztahy s ruskými státními institucemi. Místopředseda klubu Die Linke ve Spolkovém sněmu Wolfgang Gehrke podnikl se svým stranickým kolegou cestu do separatisty ovládaného Donbasu, aby přivezli „humanitární pomoc“ a setkali se s vůdci tzv. Doněcké lidové republiky.

Místopředseda AfD Alexander Gauland navštívil v listopadu 2014 ruské velvyslanectví a vyslovil se za standardní vztahy s Ruskem. Šéf mládežnické organizace AfD Markus Frohnmaier se v roce 2014 zúčastnil panslavistického kongresu v Bělehradě, kde se setkal s Robertem Schlegelem – bývalým vedoucím proputinovské mládežnické organizace „Naši“, který je v současné době zodpovědný za zahraniční styky ruské vládní strany Jednotné Rusko.

Ruské sítě

Posledních 15 let se odehrálo ve znamení rozvoje sítě „Rusku nakloněných“ expertů, novinářů a politiků, kteří začali být aktivní během ukrajinské krize. Německo-Ruské fórum se stalo jejich klíčovou institucí. Mimo jiné organizuje Petrohradský dialog – občanskou společenskou platformu založenou bývalým spolkovým kancléřem Gerhardem Schröderem a prezidentem Putinem v roce 2001.

Obě instituce jsou ve skutečnosti více zaměřeny na obchodní zájmy a dialog elit než na výměnu myšlenek v rámci občanské společnosti. Předsedou Německo-Ruského fóra se stal bývalý předseda SPD a premiér Braniborska Mathias Platzeck. Ten v otázce ukrajinské krize veřejně zastává ruské pozice. Požadoval například, aby anexe Krymu byla za podmínek „přijatelných pro obě strany“ zpětně legalizována.

Kromě pravicových a levicových populistických uskupení šíří ruské dezinformace do mainstreamových médií i několik bývalých politiků, ekonomů a novinářů. Účastní se diskuzních pořadů ve veřejnoprávních televizích, poskytují rozhovory pro největší deníky, a mají tak mnohem větší vliv na vytváření názorů než ruská zahraniční média. Používají ovšem jejich argumenty.

Jak se vyvíjel případ Lisa?

Případ Lisa dominoval titulním stránkám novin a určoval německé veřejné mínění po dva lednové týdny letošního roku. Třináctiletá dívka rusko-německého původu byla 30 hodin nezvěstná a podle 1. kanálu ruské televize byla znásilněna migranty. Příběh se ukázal jako lživý (německá policie zjistila, že dívka ve skutečnosti strávila noc se svým přítelem), přesto byla historka intenzivně propagována ruskými domácími i zahraničními médii a vyústila v napětí v diplomatických vztazích mezi Německem a Ruskem.

Na „případu Lisa“ poprvé jasně vidíme způsob, jakým koordinovaně působí několik součástí ruské dezinformační mašinérie:

■ Novinář 1. kanálu ruské televize vykonstruuje případ dívky rusko-německého původu a uvede ho v hlavních zprávách v Rusku.
■ O případu informují ruská média v Německu jako RT, Sputnik a RT Deutsch.
■ Sociální média a také extrémně pravicové skupiny dál šíří informaci na internetu.
■ Prostřednictvím facebooku se za účasti reprezentantů ruské menšiny a neonacistických uskupení organizují demonstrace.
■ Ruská zahraniční média v Německu přinášejí informace o demonstracích, které přebírají i německá mainstreamová média.
■ A konečně, případ se řeší na nejvyšší politické úrovni. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov vydal dvě veřejná prohlášení, v nichž vyjádřil znepokojení nad údajnou neschopností německé policie a nad právním řádem Spolkové republiky Německo. Podle Lavrova německé úřady a média nemůžou z důvodů politické korektnosti věnovat takovým případům dostatečnou pozornost.

Jako výsledek „případu Lisa“ a rozličných dalších ruských aktivit v souvislosti s ukrajinským konfliktem pozorujeme v Německu posun od dominance ekonomiky nad politikou k dominanci politiky nad ekonomikou. Rusko se stalo bezpečnostním rizikem a vzájemné vztahy jsou nadále zpolitizované.

Nová Bílá kniha bezpečnosti označuje Rusko za jednu z největších hrozeb pro Německo. Podle jejích autorů Rusko nezpochybňuje pouze bezpečnostní uspořádání po studené válce v Evropě, ale používá také „hybridní nástroje pro stírání hranic mezi válkou a mírem“ a digitální komunikaci k ovlivňování veřejného mínění v Německu.

■ ■ ■

Dr. Stefan Meister je ředitelem Programu pro východní Evropu, Rusko a Střední Asii v Robert Bosch centru. Předtím pracoval jako odborník na Evropu u Evropské rady pro zahraniční vztahy a v think-tanku Německá společnost pro zahraniční politiku (DGAP). Je uznávaným odborníkem na Rusko a postsovětské republiky. Doktorát obhájil na univerzitě v Jeně, kde vystudoval politické vědy a dějiny východní Evropy.