Hospodářské noviny si všimly (nikoli právě brzy) zvláštní shody celé řady postojů Andreje Babiše (ANO) v zahraničně-politických otázkách. Plyne z nich očekávaný zřetelný odklon České republiky od spolupráce se západními spojenci, který pro dlouhodobé pozorovatele Andreje Babiše ovšem není překvapením. V článku s dlouhým titulkem „Ekonomické sankce proti Rusku jsou k ničemu, tvrdí Andrej Babiš. Nepřinutily ho, aby Krym opustilo“ Hospodářské noviny uvádějí, že Babišova politika nápadně připomíná zahraničně-politické postoje Komunistické strany Čech a Moravy, jak je formuluje její předseda Vojtěch Filip.

Babiš sice připouští, že obsazení Krymu je projevem ruské agrese, ale dodává, že řešení ukrajinsko-ruského problému ho netrápí. Zároveň se jasně postavil proti přijetí jednotné evropské měny, což je další postoj, který odvádí Českou republiku z jádra Evropské unie na její periferii a tedy do role trpěného potížisty. Čerstvě také Babiš kritizuje amerického prezidenta Donalda Trumpa, což dělá sice i velká část západních novinářů, ale méně západních státníků a navíc ve zcela jiných tématech. Babiš prý totiž do Trumpa vkládal naděje a teprve nedávno ho až americký prezident zklamal, když jel jen do Varšavy a nezastavil se v Praze. Polsko je ovšem zřetelně silnějším a zodpovědnějším spojencem Ameriky v rámci NATO než Česká republika.

„Názor Babiše je nutno brát vážně i proto, že českou diplomacii by podle něj měl určovat především předseda vlády,“ uvádějí Hospodářské noviny. „Hlavní zahraniční politiku by měl dělat premiér,“ řekl předseda hnutí ANO.

[ctete]157750[/ctete]

Na postojích Andreje Babiše vůči Západu je pikantní, že uvnitř Evropské unie dosáhl nejprve s pomocí lobbistů zařazení do liberální frakce Evropského parlamentu (ALDE) a přitom zastává v mnoha ohledech na české scéně přesně opačné postoje, než k jakým se zavázaly jeho partnerské a silně proevropské strany. Jedná se zejména o Babišův odpor k solidaritě evropských států při řešení migrační krize, odpor k euru a naopak vstřícný postoj k Ruské federaci vedené Vladimírem Putinem. Naplňuje tak opodstatnění dosavadních analýz amerických odborných časopisů, jež upozorňují na jeho zřetelnou východní orientaci, kterou dávají do souvislosti s jeho předlistopadovými kontakty s komunistickými tajnými službami.