Dlužno připomenout, že až do své tragické nehody Alexej Navalnyj neměl žádné jméno. Aspoň pro ruská oficiální místa a prokremelský tisk. Již mnoho let platilo neformální, ale o to striktněji dodržované nařízení vyhýbat se vyslovení tohoto jména.

Když mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov nebo samotný Putin byli tázáni novináři na tiskovkách nebo během „horkých linek“ na osud a činnost Alexeje Navalného, odpověď byla vždy bezejmenná, typu: ten šašek nás nezajímá nebo je to jen dotěrný hmyz, který je mimo naše zorné pole. Oficiální televizní kanály o něm mluvily jako o „jednom prolhaném blogerovi“. Bylo třeba upadnout do zcela bezdůvodného kómatu, aby ten bloger dostal jméno, a to mimořádně frekventované v Rusku a v zahraničí. Náhle se ukázalo, že Alexej Navalnyj je druhým, a možná i prvním nejdůležitějším politikem v Rusku. To on, nikoli Vladimír Putin je dnes významným hostem kancléřky Merkelové. O pokusu zlikvidovat ho psaly všechny sdělovací prostředky zeměkoule. Deníky i těch nejzapadlejších koutů světa o tom umístily zprávu na svých titulních stranách.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Když onemocněl covidem předseda vlády Mišustin, formálně druhý nejmocnější muž v Rusku, nedostal ani desetinu mediální pozornosti, která je nyní věnována Navalnému. Putinovi telefonicky vyjádřili své znepokojení všichni jeho evropští kolegové.

Kreml signál dobře pochopil a vydal odpovídající pokyny. Hlavní oficiální informační kanály Ruska (RIA Novosti, TASS, Russia Today aj.) zpětně vymazaly ve svých archivech dehonestující články o obtížném „blogerovi“ a poprvé zavedly slovní spojení politik Navalnyj. Ve světě o něm píší jako o politickém lídrovi opozice, a právem. Na ruském politickém kolbišti mu patří zcela ojedinělé místo. Nevydobyl si ho tajnou přízní moci ani nadměrnými sympatiemi opozičních intelektuálů, nýbrž jen a jen neuvěřitelnou houževnatostí a vzácnou statečností. Celou dobu, co je veřejně činný, strávil v podmínce nebo ve vězení. Je velmi populární zvlášť mezi ruskou omladinou. Na rozdíl od liberálních krasoduchů přesvědčil mladé lidi jen a jen vlastním příkladem. Je to jediný lidový politik schopný osobním apelem dostat na náměstí desítky tisíc nespokojených občanů. V předvečer horkého podzimu v Rusku souvisejícího s obecnou nespokojeností obyvatelstva a neodvratnou ekonomickou krizí byl právě Navalnyj vnímán jako Putinův nebezpečný rival, který v čestném souboji rozhodně není bez šancí.

Prohlášení ruských oficiálů jsou jako vždy plná protichůdných a navzájem si odporujících údajů. Po příhodě, která se má navenek jevit jako souběh mysteriózních okolností, ruské úřady poprvé přiznaly, že Alexej Navalnyj byl objektem celodenního sledování. To však bylo jasné i dříve: v tisku se pravidelně objevovaly snímky z míst jeho odpočinku, z letišť, odevšad, kde se zrovna pohyboval. Avšak oficiálně to nikdy nebylo potvrzeno. Dnes je jasné, že orgány ho měly ve vizíru ve dne v noci a nešetřily lidmi ani penězi. Přitom Navalnyj nebyl přece žádný mafián a jeho sledování bylo zcela protizákonné, ježto nemělo souhlas soudní instance. Takové pozornosti chlupatých se netěší žádný jiný člověk, žádná politická strana v Rusku.

Kdyby se slídilům podařilo vyštrachat na něho jakékoli kompro – návštěvu milenky, fetování, opileckou rvačku či jakékoli jiné závadné jednání – určitě bychom se o tom z oficiálních zdrojů dozvěděli. Ale nepodařilo se.

Bude třeba pracně vyrábět trapné „fejky“, padělky, výmysly „očitých svědků“. Stejné umělecké dílny, které v minulosti vyprodukovaly „důkazy“ o ukrajinských letcích, kteří údajně sestřelili malajsijský Boeing, nebo o cizích tajných službách, jež vlákaly ruské žoldáky do Běloruska, vyrobí třeba falešné dopisy Julije Navalné, manželky Alexeje a matky dvou jejich dětí, se smyšleným doznáním, že to ona otrávila svého muže, aby mohla odejít k milenci. Možná pustí do oběhu jiné stejně „věrohodné“ padělky údajně rozplétající mimořádně složité spiknutí, které na něho upletli jeho nejbližší spolubojovníci. Pod záminkou vyšetřování ovšem podrobí nezákonným prohlídkám všechna oddělení a místní štáby Navalného Protikorupčního fondu, přičemž budou předstírat zvláštní pečlivost a zevrubnost svého úsilí při odhalování zločinu. Pokusí se podložit nějakými „doličnými předměty“ nejnovější tvrzení ruských nejvyšších míst (prohlásil to kupříkladu předseda Státní dumy Volodin), že Navalnyj byl otráven svými západními sponzory, aby to mohli hodit na Putina a tím poškodit jeho jinak běloskvoucí pověst.

Přesvědčení, že Putin s takovým zločinem nemůže mít nic společného, protože by to ublížilo jeho státnickému obrazu, je jeden z nejbizarnějších bludů ochotně sdílených i českými putinoidy. Jakože jakou výhodu z toho může mít Putin? Západní politici, kteří kují pikle a provádějí jednu úkladnou vraždu Putinova odpůrce za druhou, jen aby poškodili vládce Kremlu, ovšem nevědí, s kým mají tu čest. Putin ustál v posledních letech nejednu provokaci. Byl zarmoucen otrávením investigativního publicisty Jurije Ščekočichina. Skoro k slzám ho dohnal travičský útok s následným zavražděním Anny Politkovské, což byl dvojnásob zákeřný dárek k Putinovým narozeninám. Záludnou podpásovkou bylo pro něho zastřelení před kremelskými okny Borise Němcova, světlého člověka, kterého jeden patentovaný hlupák z Pražského hradu nazval hejskem.

Ve všech ominózních případech Putin slíbil osobní dohled nad vyšetřováním a není třeba být zvlášť prozíravý, aby bylo jasné, že vyšetřování vždy bude zameteno pod koberec. Jen atentáty v cizině zatím vynulovat nedokáže. Stejný osud je přichystán i pokusu o odstranění Alexeje Navalného. Leč čím více se budou Putinovi pochopové plácat v bahně, tím více se budou hroužit do močálu, který je nakonec stejně pohltí beze stopy. Jediný zaznamenání hodný výpotek zločinu – Alexej Navalnyj, nikoli Putin, je dnes nejvýznamnějším legitimním politikem Ruska.