Vláda od března zavedla přísná opatření, zavřela školy a omezila pohyb mezi kraji. Toto opatření se nelíbí předsedovi ODS Petru Fialovi a datové podklady si po ministerstvu vyžádal i vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD). Proč přes všechna platná vládní nařízení čísla nakažených stagnují?

Jenže kdy dojde ke skutečnému rozvolnění? A proč počty neklesají výrazněji, když už v zemi třetím týdnem platí přísná opatření? Odborník, kterému v současnosti nejvíce naslouchá premiér Andrej Babiš – hlavní epidemiolog IKEM a člen Rady vlády pro zdravotní rizika Petr Smejkal v rozhovoru pro deník Právo sdělil, že této stagnaci zatím také nerozumí.

„Na hlubší analýzu potřebujeme ještě pár dní. Je nesmírně důležité, aby se maximálně testovalo v provozech, jsou v tuto chvíli nejrizikovější a mohly by být příčinou zpomalení poklesu. Pokud tedy lidé dodržují opatření, stejně tak jako před týdnem,“ sdělil.

Vláda podle něj sleduje hned několik parametrů, které rozhodnou o případném rozvolnění. Denní nárůst nakažených, který by se měl dostat pod 2000 za den a počet pacientů na jednotkách intenzivní péče – tedy těch, kteří mají nejtěžší průběh.

Podobná situace, jako nastala po Novém roce – tedy velký nárůst nakažených a přetížené nemocnice – prožívala Česká republika už během podzimní vlny. Koronavirová epidemie měla čísla, jakých nikdy předtím nedosahovala. Ministrem zdravotnictví byl tehdy ještě Roman Prymula (za ANO), který kvůli složitému vyjednávání trvajícímu do noci zrušil svůj projev k veřejnosti.

Vláda od 13. října (s dalším zpřísněním od 22. října) uzavřela školy, restaurace a maloobchody, nařídila roušky. Technicky jde o podobný lockdown, jaký platí i v současné době – zohledněný tím, že neplatil zákaz výjezdů mimo okresy, ale neexistovaly ani agresivnější mutace viru. Za jak dlouho tedy opatření začala zabírat?

Podle dat ministerstva zdravotnictví vývoj denního poměru počtu osob s koronavirem na počet testů zásadněji klesl 6. listopadu (z 38 % klouzavého týdenního trendu na 34,54 %). Tedy za 24 dnů, resp. 15 dnů od tehdejšího druhého zpřísňování. Jen pro zajímavost, na začátku přísných opatření podzimní vlny bylo 14 155 pozitivně zachycených případů.

Když se přesuneme k současným opatření, tedy k lockdownu zavedenému k 1. březnu letošního roku a podíváme se na stejné hodnoty – poměr nakažených k počtu testů se od začátku března téměř nemění. K 1. 3. bylo 34,1 %, k 14. 3. jde o poměr nakažených 33,04 %. V podobných hodnotách se nacházejí i denní přírůstky nakažených – 12 322 na začátku března oproti 11 928 zachycených ve středu.

I přestože ministři původně avizovali, že aktuální opatření mají být platná pouze tři týdny, po jejichž uplynutí se budou rozhodovat, jak se k epidemii postaví dále, lockdown prodlouží. A to i přesto, že na tiskové konferenci po jednání vlády ministr Jan Blatný (za ANO) sdělil, že se situace zlepšila, ale v nemocnicích je nadále kritická.

Opatření jsou tedy nutná, ale je otázka, zda jsou takto nastavená správně a zda je nutný i nouzový stav. I v tomto duchu se ponese debata k možné žádosti o prodloužení nouzového stavu, kterou budou poslanci prodiskutovávat příští týden. Z výroků členů vlády vyplývá, že o další prodloužení budou usilovat. Aktuální nouzový stav vyprší 28. března.

Vysvětlování opatření bude tématem sněmovního vyjednávání, o čemž svědčí i výrok předsedy ODS Petra Fialy, kterému se nelíbí omezení pohybu mimo okresy. „Lidé jsou už třetí týden zavření v osobním lockdownu, čísla nakažených ale neklesají. Budeme po vládě chtít, aby vyhodnotila účinnost nesmyslného zákazu pohybu mezi okresy a zákaz styku mezi rodinnými příslušníky. Nevidíme v nich fakt žádný efekt,“ napsal na svůj twitterový účet.

Datové podklady si po ministerstvu zdravotnictví vyžádal i vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD). Již minulý týden prozradil, že si představoval rychlejší pokles. Podobně jako Blatný, i on předpokládá zlepšení až po Velikonocích. „K zásadnímu poklesu by podle modelů mohlo dojít koncem první poloviny dubna, tedy po Velikonocích. Pokud půjde všechno dobře, pak by mohla být šance na rozvolnění,” uvedl Hamáček.