30. září proběhne další měnověpolitické zasedání bankovní rady tuzemské centrální banky. ČNB se na něm bude rozhodovat ohledně potenciálního růstu úrokových sazeb. Je více než pravděpodobné, že čeští centrální bankéři podpoří jejich další navýšení. Důvodem je vysokým tempem rostoucí inflace, která v srpnu mírně přesáhla čtyřprocentní hranici a trhala tak třináctileté rekordy, jelikož se jednalo o nejvyšší nárůst od roku 2008. Její výše se rozhodně neshodovala s očekáváním trhů, jež předpokládaly meziměsíční srpnový nárůst cenové hladiny o 0,1 % – ten skutečný byl na hodnotě 0,7 %.

Čistě podle ekonomické teorie se jedná o dezinflaci (tj. zpomalení růstu cenové hladiny), jelikož za červenec inflace meziměsíčně vzrostla o 1 %.

Například Aleše Michla, člena bankovní rady, ale vyšší inflace nechává klidným. Tvrdí, že se jedná pouze o dočasné proinflační tlaky, které časem odezní. Ve svém článku na webu ČNB s názvem „Nesmysly o inflaci“ píše, že tlaky na růst spotřebitelských cen se koncem roku stabilizují. Je však otázkou, zda některé informace v jeho komentáři jsou pravdivé. Například tvrdí, že za inflaci nemůže vláda, což není úplně pravda, vezmeme-li v potaz například zvyšování minimální mzdy, které navrhuje právě výkonná moc.

Neshoduje se tak s ředitelem měnové sekce České národní banky Petrem Králem, který připouští, že máme očekávat vzedmutí inflace ve druhé polovině letošního roku výrazně nad horní hranici tolerančního pásma (tj. nad 3 %) a také nepopírá domácí cenové tlaky na celkovou podobu inflace.

Co skutečně stojí za inflací?

ČNB se ve své letní prognóze „netrefila“ ohledně srpnového růstu inflace o jeden procentní bod. Za nárůst všeobecné cenové hladiny může vyšší dynamika ceny potravin směrem nahoru a vzrůstající jádrová inflace (tj. inflace očištěná o sezónní vlivy, vliv změn regulovaných cen aj.). Vzedmutí spotřebitelské poptávky vede k vyšším cenám služeb, k čemuž významně přispívá i cena imputovaného nájemného. Přetrvávající problémy na odběratelsko-dodavatelských řetězcích se odrážejí na zahraničních proinflačních tlacích v cenách čipů, stavebních materiálů atd.

Podle guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka za cenovými tlaky stojí také přílišná zelená politika, jež se promítá v cenách emisních povolenek, v automobilovém průmyslu a v cenách elektřiny. Ceny pohonných hmot by podle jeho vyjádření měly mít mírně klesající tendenci.

Domácí proinflační tlaky vzrostou a budou podpořeny také rostoucími mzdami. Na ně bude mít vliv zvýšení minimální mzdy na začátku roku 2022. Dle Petra Krále, ředitele měnové sekce ČNB, však bude příští rok inflace s přispěním jestřábí měnové politiky centrální banky klesat ke kýženému symetrickému dvouprocentnímu cíli.

Zdroj: Česká národní banka

Budou členové bankovní rady zvyšovat úrokové sazby?

Pavel Peterka, hlavní ekonom Roklen24, se nechal slyšet, že předpokládá zvýšení úrokových měr o 50 bazických bodů. Vezmeme-li v potaz inflaci, která nyní výrazně přestřelila toleranční pásmo ČNB 1-3 %, je tento „hike“ reálný a můžeme ho očekávát. Připomeňme si schéma, jak docílí centrální banky snížení inflace formou zvyšování úrokových sazeb:

Zdroj: Česká národní banka

Negativní účinek zvýšení úrokových sazeb se může projevit na zhoršené konkurenceschopnosti tuzemských výrobců oproti zahraničním. Eurozóna má totiž rekordně nízké sazby a tamní podnikatelé tak mají lepší přístup k bankovním úvěrům, což jim umožní mít u sebe rozsáhlejší kapitál. Na druhou stranu dlouhodobě nízké úrokové míry umožňují přežití tzv. zombie firmám, které zabírají místo na trhu novým společnostem, což má za následek pokles produktivity. I mezi členy rady guvernérů v rámci Evropské centrální banky se však ozývají hlasy ohledně zvyšování úrokových měr – např. z úst Jense Weidmanna, šéfa Bundesbanky.

Budou znovu probíhat devizové intervence?

V Hospodářských novinách naznačili člen bankovní rady Vojtěch Benda a jeho poradce Jakub Matějů mírné devizové intervence a dle jejich slov o nich již probíhá debata.

Jedním z klíčových faktorů ovlivňujících inflaci je devizový kurz koruny (s podstatně menším zpožděním než sazby). Pokud by se ČNB vrátila k praxi odprodeje výnosů ze svých devizových rezerv v cizích měnách do korun, jež se praktikoval v letech 2004-2012, vytvořila by protiváhu jednostrannému depreciačnímu tlaku. Ten vytváří například odliv výnosů ze státních dluhopisů držených zahraničními investory, kteří je mění na trhu z koruny do dolaru či eura.

Umělá protiváha vytvořená ČNB by pomohla koruně k apreciaci (zhodnocení měnového kurzu vůči zahraničním měnám) a ke zpomalení inflace.

Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Holub, Tomáš Nidetzký a Vojtěch Benda – to jsou jména radních ČNB, kteří se v posledních týdnech a měsících vyjádřili v médiích jestřábím způsobem. Zbývající Aleš Michl a Oldřich Dědek volí v této době spíše holubičí tóny. Početně nám tedy vychází, že výrazně převládá názor zvýšit úrokové sazby. Vezmeme-li v potaz vyšší inflaci, očekávám růst 2T repo sazby na příštím měnověpolitickém zasedání o 50 bazických bodů na 1,25 %.