Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
V České republice se aktuálně setkáváme s jednou neuvěřitelnou dezinformací, upozornila ve svém vystoupení v Evropském parlamentu europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS). Podle ní příznivci Ruska šíří výmysl, že musíme být Rusku vděční a chápat jeho politiku na Ukrajině, protože nás v roce 1945 osvobodilo od nacistické okupace. Zároveň se šíří i dezinformace, že za okupaci v roce 1968 mohou Ukrajinci. Ani jedno ovšem není pravda. Vrecionová v souvislosti s tím varovala před podobným překrucováním historie.
V úterý 17. prosince 2024 probíhala během zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku mimo jiné rozprava nad bodem nazvaným Dezinformace a falšování historie ze strany Ruska v zájmu ospravedlnění jeho válečné agrese proti Ukrajině. Na úvod vystoupila Kaja Kallasová, místopředsedkyně Evropské komise a vysoká představitelka unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
„Paní předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, neexistuje žádné přepisování historie, které by mohlo vysvětlit dnešní invazi do jiné země, ale některým lidem je to prostě jedno. Putinovo ospravedlňování jeho války na Ukrajině je prosáklé lžemi. Ukrajinci se brání každou vteřinu každého dne a my je budeme i nadále podporovat, dokud tuto válku nevyhrají,“ prohlásila na úvod rozpravy.
Falšování historie je tradičním nástrojem Ruska
S emotivními projevy vystoupili zejména poslanci z bývalých zemí sovětského bloku. Těch se totiž debata s ohledem na historii dotýkala nejvíce. „Narodila jsem se v Litvě okupované Sovětským svazem. Bylo to období brutálních lží, kdy byli bojovníci za svobodu označováni za bandity a rodiny vyhnané na Sibiř byly nazývány šmelináři a prostitutkami,“ podělila se o vlastní zkušenosti Rasa Juknevičienė, křesťanská demokratka z Evropské lidové strany. A připomněla také, že to byl Sovětský svaz, kdo ve spolupráci s nacistickým Německem začal druhou světovou válku koordinovaným napadením Polska. Přesně tak, jak se dříve dohodli ministři zahraničí Vjačeslav Molotov a Joachim von Ribbentrop v tajném dodatku ke smlouvě o neútočení z roku 1939.
Přidali se i další europoslanci, kteří připomínali mimo jiné ruské lži o napadení Polska nebo nesmysly pronášené Vladimirem Putinem v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem.
„Ruské dezinformace a falšování historie jsou po desetiletí jedním z klíčových nástrojů Kremlu při ospravedlňování jeho zločinné agrese vůči Ukrajině, ale také při prosazování imperiální a agresivní politiky vůči všem jeho sousedům. Všichni sousedé Ruska znají tuto propagandu, dezinformace, ale i ruskou imperiální politiku. Moje země, Polsko, to také ví. Kreml cynicky obrací roli oběti a agresora a prezentuje svou brutální válku jako osvobozovací misi,“ prohlásil polský poslanec Arkadiusz Mularczyk z frakce Evropských konzervativců a reformistů a dodal: „Polsko zná tyto mechanismy velmi dobře. Po desetiletí od druhé světové války se stalo obětí falšování historie, což symbolizuje katyňský masakr, vražda 22 000 polských důstojníků, kterou se Sovětský svaz snažil svést na ostatní.“
Na obranu Ruska naopak vystoupili zástupci krajní levice, ale i poslanec za krajně pravicovou a proruskou Alternativu pro Německo Petr Bystroň, který je usvědčený z přijímání peněz od ruské tajné služby. Na jeho výroky reagovala Rasa Juknevičienė. „Vážený pane Bystroni, vím, že jste ve dnech 20. až 22. listopadu nebo tak nějak navštívil Litvu a pak jste na týden zmizel do Běloruska. Mohl byste nám říci, jaké instrukce jste odtamtud dostal, abyste zde hovořil o Rusku jako Govorit Moskva?“ ptala se ho.
Braňme se proti všem podobným překrucováním historie, vyzvala Vrecionová
Ve druhé půlce rozpravy vystoupila také česká europoslankyně Veronika Vrecionová, která je členkou frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR). „Paní předsedající, s ruskou agresí vůči Ukrajině je spojena řada dezinformací, které se nezakládají na historické realitě. V České republice se aktuálně setkáváme s jednou neuvěřitelnou dezinformací. Příznivci Ruska šíří povídačku o tom, že musíme být Rusku vděční a chápat jeho politiku na Ukrajině, protože nás Rusko v roce 1945 osvobodilo od nacistické okupace,“ řekla.
„K tomu tato proruská pátá kolona ovšem dodává, že za naši okupaci v roce 1968, kdy sovětské tanky potlačily pražské jaro, mohou Ukrajinci. To, že tehdy nezávislá Ukrajina neexistovala, je jim úplně jedno. Blábolí o tom, že v okupačních jednotkách sovětské armády bylo mnoho Ukrajinců a v politbyru sovětské komunistické strany zasedalo mnoho členů ze sovětské Ukrajiny. Je to absurdní, ale šíří se to,“ upozornila. „Braňme se proti všem podobným překrucováním historie,“ vyzvala.
Rusko rádo falšuje historii. Jak?
— Veronika Vrecionová (@vrecionova) December 20, 2024
O tom jsem mluvila tento týden ve Štrasburku. pic.twitter.com/koV0BKZqiO
Obětí teroru a vraždění za druhé světové války bylo jak ze strany Německa, tak Sovětského svazu téměř stejně, upozornil například historik působící na Yaleově univerzitě Timothy Snyder ve své knize Krvavé dějiny. Ten zde připomíná také zločiny organizovaně páchané na civilních obyvatelích Německa i dalších zemí, včetně hromadného znásilňování žen a dětí.
Také v Československu se Rudá armáda spíše chovala jako okupační vojska. Brutalita vůči civilnímu obyvatelstvu byla sice o něco menší, přesto zde rabování, okrádání a znásilňování bylo zcela běžné. Ze všech území, která Sovětský svaz obsadil, začaly také únosy československých občanů do trestaneckých táborů a věznic v SSSR. Vliv Sovětského svazu navíc pomohl komunistům ke státnímu převratu a nastolení totalitní moci v roce 1948. Sovětští poradci byli přítomni téměř u všech kroků.
Jak Vrecionová připomněla, jedním z rozšířených proruských narativů je tvrzení, že v roce 1945 Rusko osvobodilo Československo od okupace, a naopak že v roce 1968 byla země okupována ukrajinskými vojáky. Ve skutečnosti se v roce 1945 na osvobozování podílel 1., 2. a 4. ukrajinský front pod vedením maršálů Koněva, Malinovského a Jeremenka. Právě Jeremenkova armáda postupující z východu mohla být v Praze dříve, ale Josif Stalin, čistě z propagandistických důvodů, rozhodl o tom, že Prahu musí osvobodit Koněv a jeho armáda. Jenže ta tou dobou byla ještě angažovaná v Berlíně. I proto byla v Praze už 5. května 1945 odpoledne 1. divize Ruské osvobozenecké armády pod velením generálmajora Sergeje Buňačenka (Vlasovci), kteří výrazně pomohli Pražskému povstání, jež Sovětský svaz, podobně jako předtím to ve Varšavě, v podstatě ignoroval.
Naopak v roce 1968 se žádný ukrajinský front okupace neúčastnil. Části armády v Sovětském svazu byly označovány podle dislokace, tedy podle toho, kde sídlily. O národnostním složení to nevypovídalo vůbec nic. Naopak, tradiční praxí totalitní moci, známou i z našich zemí, bylo povolávání vojáků základní vojenské služby co nejdále od místa bydliště.
Do Československa v roce 1968 dorazila vojska z několika oblastí SSSR, včetně 1. gardové tankové armády z Kyjevského vojenského okruhu. Stejně tak sem ale dorazily i armády z Běloruska, Pobaltí, Zakavkazska a dalších oblastí. Přitom jak za druhé světové války, tak během okupace Československa platilo, že Sovětská armáda byla přísně centralizovaná a veškeré rozhodování probíhalo v Moskvě, tedy v Rusku.
