Spekulace o tom, zda Lionel Messi opustí katalánský velkoklub, nebo dohraje svou hvězdnou kariéru v Barceloně, stále ovládají diskuze fotbalových fanoušků. Jak se ovšem ukazuje, situace se mění hlavně z hlediska zájmů španělského klubu. Ten už totiž neukazuje takovou dominanci, na kterou byla fotbalová Evropa zvyklá, a je třeba s tím něco udělat. Primárně je nutné vyřešit otázku jménem Messi.

Od minulého roku, kdy už se zdálo, že si Argentinec sbalí v katalánské metropoli kufry a půjde hledat štěstí do nového angažmá, se toho moc nezměnilo. Je pravda, že Messi nakonec ustoupil a stále obléká barcelonský dres, ale neuplyne snad ani týden, aby se nevyrojily nějaké zprávy o tom, jak je jeden z nejlepších hráčů světa rozladěný.

Výsledky jeho klubu neodpovídají představám vedení ani samotných hráčů, nové posily nezapadly, jak se předpokládalo, a se „starými“ pilíři Barcy už se moc nepočítá. Jako první to odnesl Luis Suárez, který musel nechtěně změnit působiště a nově tak střílí za Atlético Madrid. A právě výměna Messiho velkého kamaráda je jednou z příčin nespokojenosti drobného plejera.

Když se k tomu přičtou i výroky vedení Barcelony o možném prodeji ikony Blaugranas, je jen otázkou času, kdy k němu dojde. V zájmu obou zainteresovaných stran by bylo nejlepší, kdyby Messi odešel hned. 

Nejvíc by zřejmě paradoxně získal samotný klub. Nejen že by argentinského reprezentanta určitě prodal za „hezké“ peníze, které by se v koronavirové době moc hodily. Důležité také je, aby si v Barceloně uvědomili, že doby automatického úspěchu, který zaručovala bezchybná tiki-taka a parta skvělých hráčů, jsou pryč. 

Ronald Koeman by sice byl rád, kdyby mohl s Messim počítat, protože tak skvělého fotbalistu nevyžene z týmu nikdo, ale možná potřebuje pravý opak. Začít na zelené louce, bez jakékoliv melancholie a spoléhání se na jednoho hráče. Katalánský klub potřebuje znovu nakopnout, a to se podaří pouze v momentě, kdy dojde k přestavbě týmu i způsobu hry. To se však s Messim v kádru dost dobře udělat nedá.

Rychlý odchod by rozhodně prospěl i hráči. V klubu strávil 20 let a možná doufal, že v něm ukončí kariéru, ale to už se dnes zdá jako nedosažitelný cíl. Proto je třeba, aby se Leo rychle adaptoval v novém působišti a opanoval třeba Premier League nebo francouzskou Ligue 1. Je totiž nepravděpodobné, že by volil mezi jinými kluby, než jsou Manchester City a Paris St. Germain.

Obě varianty jsou pro Messiho velmi zajímavé a de facto nemůže vybrat špatně. V Anglii by se opět setkal s trenérem Guardiolou, s nímž mu to tak klapalo v Barce, navíc v útoku válí spoluhráč z nároďáku Sergio Agüero. Pozitivní zpráva by tak letěla i k trenérovi Argentiny Scalonimu. Souhra dvou klíčových hráčů je totiž to, co reprezentace potřebuje k dlouho očekávanému úspěchu.

Na druhou stranu je tu Paříž. Tam by se Lionel setkal se svým kamarádem Neymarem a společně s Mbappém by vytvořili nejúdernější útok na světě. Touha PSG po vítězství v Lize mistrů by byla pravděpodobněji naplněna a šejkové vlastnící francouzský klub by třeba za odměnu přivedli do týmu i Messiho ztraceného přítele Suáreze. 

Konec argentinského kouzelníka v Barceloně se neodvratně blíží a pro všechny by bylo lepší ho zbytečně neoddalovat. Fanoušci si sice budou rvát vlasy a budou chtít po vedení rezignaci, ale to je při dobrých výsledcích jejich milovaného klubu přejde.