POZVÁNKA / Doposud se debata o EU pohybovala téměř výhradně v poloze „co zas ten Brusel vymyslel”, přičemž následovaly více či méně humorné příklady, jak nám Evropa zakáže pít náš rum, chodit na houby s nožíkem, či naopak nařídí používat jednotné eurorakve.

Každý z těchto absurdních příkladů měl nějaké pravdivé jádro, ovšem řádně nafouknuté a posunuté ad absurdum. Šlo například o poměrně racionální snahu nemást zákazníky (rum je alkohol z cukrové třtiny, nikoliv líh z brambor či řepy s rumovou esencí, byť nám chutná již téměř dvě stě let), o pouhá doporučení (zvážit v některých lokalitách zákaz nošení útočných bojových nožů na veřejnosti) nebo sjednocení pravidel pro převoz zesnulých v režimu volného přeshraničního styku. „Humornost” těchto nařízení pak pramenila jak z neznalosti kontextu či důvodů, které k jejich zvažování vedly, tak také skutečné míry dopadu na naše zákonodárství. 

Česká společnost si představovala (a velmi pravděpodobně v určité míře stále představuje) legislativu EU tak, jak ji svého času popsal Václav Klaus: „Jsou to nařízení Evropské unie, kde my jako ovce pro ně zdviháme ruku a v nějaké podobě je posíláme dál českým občanům.“ Byli jsme opakovaně utvrzováni, že jsme oběť, malá zemička bez vlivu, která s tím nemůže nic dělat, jen držet pusu a krok a zachránit se tím, že EU jednou opustí. Výsledkem byla jednak rezignace, ale také stále hlubší euroskepticismus. Celý tento kocourkov pak vyvrcholil za minulé vlády, kdy jsme byli doma svědky siláckých a hlasitých NE, zatímco na půdě evropského parlamentu zaznívalo alibistické, nekompetentní a pokud možno nenápadné ANO. 

Já osobně nepovažuji heslo Pro Evropu bez nesmyslů za nijak nové, naopak pevně věřím, že jeho naplňování jsme již dva roky svědky. Místo legrácek či rezignace, jsme se konečně začali starat o své zájmy a ono to nese své ovoce. Brusel přestává být symbolem nekompetentnosti či vzdálené arogance moci, a postupně se stává místem, kde spoluutváříme vlastní budoucnost. 

Tento trend ostatně potvrzuje i dlouholetý analytik evropské legislativy Ondřej Krutílek, který v EP působí již téměř dvě desítky let: „Mým úkolem je orientovat se v předivu zájmů a institucí, které vytvářejí závaznou legislativu. Zabývám se především tématem životního prostředí a záleží mi na tom, aby pravidla byla opravdu “fit for future”. Abychom včas odhalili veškerá úskalí a nestalo se nám, jako například při zavádění tzv. biopaliv, že se na první pohled bohulibý záměr promění ve svůj opak. Že něco, co mělo životnímu prostředí pomoci, mu ve finále výrazně škodí. Česká republika nyní například zabránila přijetí přísné normy Euro 7, která by nepřiměřeně zatížila výrobce aut přehnanými požadavky u spalovacích motorů ve chvíli, kdy jsme si již odsouhlasili, že tyto v roce 2035 končí. Proč investovat miliardy do krátkodobého vylepšení něčeho, co nechceme používat? To je jeden z příkladů, kdy se podařilo včas zabránit zjevnému nesmyslu a Česká republika v tom hrála jednu z hlavních rolí.” 

Samozřejmě, že 27 států s jiným podnebím, historickou zkušeností, vizí budoucnosti i představou, jak se jí co nejvíce přiblížit, netvoří své zákony snadno. Ne všechny návrhy jsou geniální či alespoň akceptovatelné, co vyhovuje jednomu, nedává žádný smysl druhému. To je přirozené. Právě proto jde o legislativní proces, o dlouhou cestu, na které musíme být od samého počátku po boku všech ostatních, rozumět jejich postojům a umět definovat ty své. Někde je třeba brzdit, jinde přitlačit, hledat spojence. Hlavně ale zapomenout na to, že jsme malí a bezvýznamní a dokázat se nejen ozvat, ale přijít s návrhem řešení a najít pro něj podporu. A to se konečně děje. Díky za to! 

Neznamená to, že EU se najednou jako mávnutím kouzelného proutku stane silným kolektivním hráčem, jehož jediným cílem bude hledat racionální cesty vyhovující všem. Stále bude pomalá, (zdánlivě) nevýkonná, poněkud neohrabaná a ve svých prohlášeních nejednotná – to je při takovém počtu aktérů nevyhnutelné. Ale na druhou stranu v opravdu těžkých chvílích umí držet pohromadě a my si v ní už dokážeme najít svoji pozici a v každé kapitole – ať už jde o bezpečnost a obranyschopnost, boj s klimatem, postoj k migrantům, zahraniční politiku či cokoliv jiného – budeme hájit a prosazovat takové kroky, které nám budou co nejvíce vyhovovat.

Jak konkrétně? Na to se budu ptát ve středu 1. listopadu europoslanců Veroniky Vrecionové, Alexandra Vondry a analytika evropské legislativy Ondřeje Krutílka při debatě se stejnojmenným názvem Pro Evropu bez nesmyslů. Přijďte za námi na brněnskou Šelepku a zeptejte se jich také.

Vyšlo na webu Pravý břeh.