Neberete si pouze svého úžasného vyvoleného, ale i jeho matku, otce, bratry a sestry, kteří s nimi bydlí, nebo jezdí „za maminkou“, píše Markéta Kadlecová. FOTO: Ralf Roletschek / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 (volné dílo)
FOTO: Ralf Roletschek / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 (volné dílo)
POVÍDKA / Dvougenerační domy jsou spásou i peklem. Spásou, pokud jste mladí a potřebujete někde bydlet. Peklem, pokud už tak bydlíte dlouho. Nebo se tam přivdáte. Sňatkem si neberete pouze svého úžasného vyvoleného, ale i jeho matku, otce, bratry a sestry, kteří s nimi bydlí nebo jezdí „za maminkou“. Berete si i všechny švagry a švagrové, které jsou hubenější, cestovaly dál a četly na internetu víc článků. Všechny psy, kočky, slepice, rybičky, myši v kůlně, moly ve spíži i zárodky roupů na společných klikách.
Tohle by se měly nevěsty učit řešit namísto příprav na svatbu dva roky předem. Čokoládové fontánky jsou jen mucholapkou, aby muška netušila, že její příští dny ve společném soužití nebudou vždy zalité sladkým mokem. Dokonalé ladění jmenovek na svatebním stolu s mašličkami družiček je tou poslední šancí něco harmonicky sladit, protože nejspíš vstupujete do světa, kde se od vás čeká, že se přizpůsobíte všemu a všem.
Ivanka byla skvělá nevěsta. Krásná, hodná, pracovitá. Můžete na ní hledat chyby mikroskopem, ale nenajdete. Samozřejmě, vyzáblá švagrová říkala něco o špecích namísto pasu, ale to se nepočítá. Mirek si ji vyhlédl vlastně z trucu, když dostal poslední kopačky, a nakonec potkal tu nejlepší holku pod sluncem. Na první návštěvě „u maminky“ zabodovala, protože po obědě umyla nádobí a šla na procházku se psem. A protože Mirek zatoužil usadit se, taky trochu natruc své povětrné bývalé, dva měsíce po seznámení přišla Ivanka do jiného stavu.
Žádné obavy, nic se neděje! Bydlet máme kde, pro začátek v podkroví, pak si to zařídíme dole, rodiče si staví malý domeček za městem a my aspoň dohlédneme na babičku, vždyť je úplně čilá a postará se nám o zahradu, než se to Ivanka naučí. A tak spolu žili šťastně až do… V tom je ta potíž. Je o deset let později, Ivanka čeká třetího kluka, rodiče spokojeně sledují seriály v nízkém domečku za městem. A babička? Babička se stará o zahradu, i když to Ivanka umí odjakživa. Babička rozhoduje o kytkách i mrkvi, o žrádlu pro psa i svačinách pro děti. Ivanka sice skvěle vaří, peče, smaží i griluje, ale babička ví líp, co je pro děti dobré.
Co na tom, že už jeví znaky stařecké demence, u nás se vždycky k rodičům chováme s úctou, opakuje po milion sto osmdesáté Mirek s lahváčem v ruce. Nedávno babička přiotrávila psa, když mu místo granulí nasypala posypovou směs, a pravnouček skončil v nemocnici s angínou, protože mu v horku donesla osm zmrzlin. Ale všechno dopadlo dobře, takže co řešíte, Ivanka vozila po doktorech psa i chlapce, vy s tím naděláte. A že ona má s tvrdnoucím břichem ležet? Prosimvás, moje máma nikdy neležela a babička už vůbec.
Jen jim to štěstí trochu kazil ten cizí chlap. Babička ho viděla dobře, když byl Mirek v práci. Určitě chodí za Ivankou, beztak celé dny nic nedělá, a ještě si vodí domů chlapy! Už to babička špitla všem příbuzným a švagrové to rády roznesly dál. Mirek nainstaloval kamery před vchodem a jednu tajně nad krbem, a žádného cizího chlapa neviděl. Protože je vychytralá, oponovala dotčeně babička.
Když ten cizí chlap začal babičce brát peníze z peněženky, schovávat padesát let staré hrnce a pouštět králíky k sousedům, začalo příbuzenstvo opatrně přiznávat, že problém možná bude přece jen v babičce. Ale tu úctu ke starším, tu u nás máme a Ivance se za křivé nařčení nikdo omlouvat nemusí. Stane se, ne? Taky jednou bude stará!
Babička si žila ve svém vejminku úplně samostatně, jen si tedy chodila na obědy, aby Ivance vysvětlovala, že ona rozhodně dělá polívku chutnější a maso propečenější. Taky si od Ivanky nechala prát, sice byla úplně samostatná, ale přece nepoběží dvě pračky naráz, to pochopí každý. A toho chlapa stejně viděla, předevčírem jí schoval prádlo ze šňůr a ráno se plížil po špičkách z kůlny, chvilku po tom, co Ivanka chystala mrkve pro králíky.
Mirek bedlivě zkoumal kamery a přiznal si, že babičce se to už plete, ale nechával ji, ta úcta v první řadě. Projevil vstřícnost a pomohl babičce zařídit bezpečnostní dveře u samostatného vchodu i u hlavního vjezdu. Teď jen zmáčkne kouzelné tlačítko a žádný cizí chlap se k nim nedostane! Sice ho to přišlo na sto tisíc, ale chrání i celou rodinu, přece jen nás už bude brzy pět, to je investice.
Babičce to nestačilo, co když se všichni mýlíte? Proto s ní obešel všechny kouty zahrady, pod třešní nechali starou motyku, tolik škody. Za dřevníkem sukovici a v altánu baseballovou pálku. K ní měla babička největší odpor, tyhle novoty nebude brát do ruky, ale pěkně se dala schovat za altánovou mříž. Kdyby se chlap zase objevil, klidně ho může praštit.
Celkově Mirek projevoval pochopení. Pro maminku, která neměla v důchodu čas na pěstování zeleniny, však Ivanka jí má dost. Pro babičku, to už všichni víme. Pro bráchu se švagrovou, když potřebovali přebudovat podkroví. A pro svoji bývalou, která to má chuděra těžké, jedno nemanželské dítě a partneři jen na dobu určitou, občas jí přišel něco opravit. Nerozuměl Ivančině nevraživosti, vždyť je jen dobrý! Nakonec projevil pochopení, přestal k bývalce jezdit, zato začali vést spikleneckou konverzaci přes mobil. Čeština je náročná na gramatiku a jedna fotka řekne víc než tisíc slov, proto se začal Marek stále častěji zamykat v koupelně i v dílně, samozřejmě kvůli bezpečnosti dětí, správný táta.
Když mu zabzučela zpráva v kapse, najednou musel někam odejít, omrknout kotel v červenci nebo pro nůžky do garáže. Byl ohleduplný, však o nic nešlo, všichni si s někým občas povídáme. A přece nebude Ivanku zneklidňovat. Ivanka si všimla, že je teď raději sám, pokaždé jinde, ale měla taky pochopení, je to pracovitý, unavený chlap a tak pěkně se o všechny stará. Však třetí kluk bude mít jméno po něm, už to bude za pár týdnů.
Často si teď chodil půjčovat něco k sousedům, přes ulici. Místo aby se zlobil, že nestihla koupit vajíčka nebo sůl, ochotně běžel k Zedníčkům nebo Drápelům, sice se zdržel přes půl hodiny, ale zase udržoval pěkné sousedské vztahy, tak ho nechala. Připadalo jí, že někdy zůstává potmě na zahradě, ale musí mu dopřát taky svobodu, asi tajně chodí kouřit.
Zkrátka svět byl téměř idylický, všichni se chápali, všichni si rozuměli. Jednoho krásného srpnového večera Ivanka uložila svoje chlapce po večeři, šla si mýt hlavu a namasírovat krémem břicho, aby po porodu neměla strie, Mirek jí to rád předhazoval. Při šamponování slyšela divné zvuky ze zahrady, ale to asi kočky nebo kuny za dřevníkem. Dny jsou ještě horké, tma přichází brzy, má srpen ráda.
S turbanem z ručníku sejde po schodech z horní koupelny do obýváku. Konečně čas na seriál, i když ji trochu mrzí, že poslední dobou ho sleduje sama bez Mirka, vždyť ty vraždy míval tak rád. Místo Mirka na gauči sedí babička. Ach ne, přece mají pravidlo, že po deváté večer už k nim nechodí. Titulky od seriálu běží, Ivanka nemá náladu na povídání, ale babičce jiskří oči.
„Tak jsem měla celou dobu pravdu! Chodí sem! Nikdo jste mi nevěřil, kamery jste mi ukazovali, všichni jste mi lhali, ale já vím, že sem chodí! Máš ještě tu bublaninu? Možná nechodí za tebou, však kdo by stál o ženskou s pupkem, ale chodí sem. Krade, schovává věci a šmejdí všude. Ta bublanina je málo sladká, já ji dělám líp. Ale já se nedám, já ne! Na mě si nepřijdete!
Konečně budete muset všichni přiznat, že jsem měla pravdu. A hezky se mi omluvíte. Chodí sem! Seděl v altánu, potmě, myslel si, že o něm nevím, ale já vím všechno. Svítil mobilem, nejspíš tam měl nějaké fotky a divně hekal. Asi úchyl. Ale já se nedám a tu pálku jsem našla hned. Mireček je ještě v koupelně?“ „Kdepak, Mirek šel k Drápelům pro jednu cibuli, babi.“
