Vladimir Putin FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Ukrajina zrychluje protiofenzívu na několika úsecích fronty. Logika velí, že Kreml nemá lepší možnost než využít každou příležitost, aby zkrátil svou katastrofální válku. Americký ministr zahraničí Antony Blinken tento týden na tiskové konferenci zopakoval tento směr uvažování, když řekl, že úspěšná ukrajinská protiofenzíva by mohla mít za následek, že „Putin se konečně zaměří na jednání o ukončení války, kterou začal“. Podle expertů takové úvahy ale opomíjejí, jaké jsou motivy kremelského diktátora.
Analytik Maxim Samorukov z Carnegie Russia Eurasia Center v článku na Foreignpolicy.com připomíná, že Putinova racionalita pracuje se svými vlastními východisky.
„Takové kalkulace jsou založeny na racionální analýze nákladů a výnosů a podceňují rozsah, v němž je tato válka osobním projektem jednoho muže: ruský prezident Vladimir Putin. Zahájil ji sám, na základě vlastního zkresleného vnímání a bez ohledu na názor ruské společnosti a vládnoucích elit. Pokračuje v ní již více než rok, vzdoruje zdravému rozumu a nic nenasvědčuje tomu, že by ji chtěl někdy zastavit. Pokračování války mu totiž přináší četné politické výhody, zatímco její zastavení by mu nabídlo jen málo, ale nová rizika,“ připomíná analytik faktor osobnosti.
Není pochyb o tom, že ruské elity a společnost do značné míry sdílejí Putinův odpor k Západu a neúctu k ukrajinské státnosti. Mnozí Rusové se s Putinem ovšem nejspíš výrazně rozcházejí v názoru na to, nakolik se obětovat ve střetu se Západem. Soukromé rozhovory mezi ruskými elitami také odhalují velkou nespokojenost s rostoucími náklady na válku a nepochopení jejího účelu. Nezlomná lidová podpora Putinovi nevylučuje, že většina Rusů vnímá svou současnou situaci jako krajně stresující a uvítá okamžité mírové rozhovory s Ukrajinou.
Invaze pokračuje podle Putinova přání a nikdo v Rusku nemá prostředky mu účinně vzdorovat.
Pro Putina představuje invaze snadný způsob, jak realizovat cíle, o jejichž uskutečnění se léta snažil v době míru. To byl vždy Putinův charakteristický styl vládnutí: Je přesvědčen, že přímé pokusy řídit leviatana ruského státu jsou marné, a místo toho raději nutí systém, aby se přizpůsobil krizím, které sám vytvořil. Příkladem je třeba přeorientování ruského zahraničního obchodu tak, aby byl méně závislý na Západu, o což Putin usiluje od roku 2014. Putin jediným rozhodnutím vytvořil dostatečný impuls k tomu, aby se Rusko rozběhlo směrem, který si už dlouho přál. V roce 2022 se obchodní obrat země s Evropou snížil o více než polovinu, zatímco obchod s Čínou vzrostl o více než 40 procent a s Indií vzrostl 2,6krát.
Ruské podniky a neschopná byrokracie se dlouhá léta snažily vytvořit infrastrukturu potřebnou pro spolupráci s Asií. Válka však přiměla Rusko mobilizovat své zdroje a financovat řadu dopravních projektů zaměřených na Asii. Cíle jako nahrazení západního dovozu domácími produkty, dovolená Rusů uvnitř země a obnovení prestiže ruských ozbrojených sil byly v Putinově programu po celá desetiletí. Zapojení Běloruska do agrese proti Ukrajině dovršilo izolaci této země Běloruska od Západu, mnohé rozvojové země jsou najednou vůči Spojeným státům americkým a Evropě asertivnější, je tu nové jablko sváru mezi Západem a Čínou.
Za to všechno se draze platí, ale v Putinově pojetí (ruského) světa ztráty časem vyblednou a na úspěchy budou vzpomínat pozdější generace.
„Jistě, ukončení války by zachránilo tisíce životů, výrazně by zmírnilo tlak na ruskou ekonomiku a společnost, umožnilo by Rusku stabilizovat své mezinárodní postavení atd. Ale pro Putina osobně by ukončení konfliktu znamenalo katastrofu pro jeho pozici v ruské vnitřní politice a historii,“ píše Samorukov.
„Pro Putina osobně by ukončení konfliktu znamenalo katastrofu pro jeho pozici v ruské vnitřní politice a historii… Objevilo by se mnoho otázek o účelu invaze, jejích vysokých nákladech a o tom, zda výsledek tyto náklady ospravedlňuje. Putin by navíc musel těmto otázkám čelit v situaci, kdy by již nebylo možné ospravedlnit tvrdší represe poukazem na výjimečné okolnosti války. Bez ohledu na to, jak moc mohou být Rusové opotřebovaní, se proto Putin bude držet svého selektivního vnímání reality a hledat důvody a způsoby, jak dále stupňovat své návykové tažení proti současnému světovému řádu.“
Putina podle Samorukova nejspíše vystřídá skupina jeho nohsledů, kteří vidí svět podobně. V ruských a sovětských dějinách po odchodu autokratického vládce, který měl ve zvyku provádět čistky ve svém okolí, nevyhnutelně následovalo méně mocné, kolektivnější vedení, kde žádný člen už nemohl vnucovat své rozmary ostatním.
„Tento rozdíl se může ukázat jako rozhodující. Vzhledem k současnému stavu stále rostoucího napětí stojí za to zamyslet se nad otázkou, kdo v Rusku s větší pravděpodobností stiskne jaderný knoflík: osamělý autokrat posedlý historickým velikášstvím, nebo skupina šedých aparátčíků zabředlých do svých vnitřních sporů? Špatná odpověď nás může stát planetu,“ uzavírá analytik.
