Putin na své výroční tiskové konferenci minulý týden řekl, že jeho znovuzvolení a fotbalové mistrovství světa v Rusku byly vrcholy roku 2018. To je dost optimistické hodnocení roku, který v žádných ohledech nepatří k těm nejlepším za dobu působení ruského prezidenta.
Putin byl skutečně zvolen 77 procenty lidi, kteří se k volbám dostavili. Jako v každých volbách za Putinovi éry pozorovatelé zjistili volební podvody. Ačkoli podvody vždycky pracovaly pro Putina, tak to nepřineslo výsledky v řadě gubernátorských voleb. Tento rok se v oblastech voliči ukázali být odolnější vůči manipulaci a podvodům.
Nespokojenost vyvolalo Putinovo rozhodnutí (formálně návrh vlády) zvýšit důchodový věk z 55 let na 63 u žen a z 60 let na 65 u mužů. Ačkoli vláda přistoupila na nějaké ústupky, Putinova popularita výrazně poklesla a už se nevzpamatovala. Ačkoli by většina politických vůdců mohla být spokojená s tím, kdyby je podporovalo 60 procent lidí, je tady pár varovných znaků. Výzkum agentury Levada Center na konci listopadu ukázal, že 61 procent Rusů, říká že Putin je plně odpovědný za problémy země. To je nejvyšší podíl od doby, kdy se tyto průzkumy konají.
Putin už není imunní vůči kritice, zvláště od mladých Rusů, kteří žádného jiného vůdce nezažili. Světové fotbalové mistrovství nebylo bez problémů, protože mnoho Rusů náhle odhalilo, že jejich vlast se může otevřít světu a zatuchlý vzduch ve vlasti se může trochu provětrat. Pak se všechno samozřejmě zase vrátilo do starých kolejí.
V roce 2018 se také hodně diskutovalo o neúspěšném útoku novičokem na bývalého špiona Sergeje Skripala ve Velké Británii. Až příliš mnoho indicií, spíše důkazů, naznačuje, že se jednalo o aktivitu ruských tajných služeb. Tisková konference údajných turistů, u kterých byla záhy odhalena jejich skutečná identita, se proměnila ve vysmívanou frašku.
Vyšlo také najevo, že Rusko používá soukromé ozbrojené oddíly v řadě zemí od Ukrajiny po střední Afriku. V tomto světle Putin zrovna nevypadá jako důvěryhodný světový státník. Setkání s prezidentem Donaldem Trumpem v Helsinkách v červenci dopadlo hůře, než někdo mohl očekávat. Především reakce na Trumpovy výroky, které pronesl stojící vedle Putina, byla ve Spojených státech tak tvrdá, že se Trump musel vzdát jakéhokoliv pokusu o nějaký kšeft s Putinem.
Nepovedlo se ani proniknutí do Evropy pomocí proruských populistických stran. Ani Matteo Salvini v Itálii, který byl stoupencem upuštění od sankcí ze strany Evropské unie proti Rusku, ničeho nedosáhl.
Putinovým jediným úspěchem v Evropě tento rok byl vývoz plynu. Německo odmítlo zrušit projekt ropovodu Nord Stream 2 a to navzdory tlaku Spojených států a námitkám Polska, pobaltských zemí a Ukrajiny.
Sankce Spojených států proti Rusku postihují více Rusy než ty, kdo je uvalují. Také se nepovedlo obrátit ruské vojenské úspěchy v Sýrii do politických zisků. Ačkoli Spojené státy stahují své malé jednotky, nastolení míru v Sýrii bude zřejmě obtížné, protože jsou tady ještě další hráči jako například Turecko. Německo a Francie se mohou zdráhat platit poválečnou obnovu země. Pokud jde o Ukrajinu, Kremlu se nepodařilo zabránit osamostatnění ukrajinské ortodoxní církve.
Ukrajinci se nezdají být povolnější vůči Kremlu a to navzdory svým ekonomickým a vojenským potížím. Spíše se stále více integrují se Západem.
Rusko se svou stále stagnující a nevýkonnou ekonomikou a Putin s rostoucí nespokojenosti obyvatel v zády nemůže nejsou velkým důvodem k pocitu jistoty. Vládce Kremlu by se mohl pokusit získat popularitu vyvoláním nějakých mezinárodních problémů, ale mohl by tím dosáhnout přesně opačného účinku. Ani jeho propaganda už nemůže zamaskovat nespokojenost Rusů s ekonomickými podmínkami.
Příští rok bude také tvrdý. Na Putinově straně už nebudou emoce z jeho znovuzvolení a žádná velká sportovní událost se konat nebude. Musí čelit zcela jemu odcizenému Západu a udržovat své pozice na blízkém východě a v Africe. Stejně tak bude muset hlídat doma stabilní finance a vypořádat se s klesajícími cenami ropy. Protože ho nejspíš nečeká žádné spektakulární vítězství a jeho přitažlivost klesá, nějaké frakce uvnitř režimu se možná budou připravovat na to, co přijde v post-putinovské éře.
(Zdroj: The Moscow Times.)
