Všechno všem a každému to, po čem touží. Takhle se dělá kampaň. Pokud se Andrej Babiš tvářil, že s bojem o Hrad váhá, měl nepochybně dlouho připraveno všechno, aby to vteřinu po svém rozhodnutí mohl rozjet. Pro studenty politického marketingu nastává krásná doba. Bude to požehnané, jak by řekl bratr Ovčáček.

Jeden výjev za všechny z Babišova facebooku: „Motokáry. Na chvilku jsem přesedl z obytňáku a vyřezal pár zatáček. Uff! Tohle video nepotřebuje ani komentář.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM varuje před množstvím antiliberálních voličů

Článek z titulní strany Riziko, že si lid zvolí Babiše, nelze podceňovat zveřejňuje nejnovější předvolební průzkum, který expremiéra umístil až na…

Nepotřebuje. Tým Marka Prchala pochopitelně ví, že komentáře budou. Za prvních 18 hodin po zveřejnění příspěvku se jich sešlo třináct stovek. „Paráda, Andy, hele, kámo, teď jsi toho Petra nebo Pavla úplně rozmetal, ať si machruje nějakým zachraňováním žabožroutů někde daleko v Jugoslávii, ty umíš řezat zatáčky v motokáře, a jak by řekla sousedovic Mařka, ještě jsi u toho takový fešák.“ Takto zhruba vypadá většina z nich.

Nechybí ani oddané fanynky, třeba paní Ť. „Hnojometaři na sebe nenechali dlouho čekat. Mám otázku pro ně: už jste viděli Fialu být normálním člověkem, a nejen lhářem?“ píše Babišova fanynka.

Tak viděli. Taky jsme ale viděli zatáčky řezat, a ne vyřezávat. Vyřezává řezbář. Niky Lauda nikdy nic nevyřezával. Ty pokusy o lidový jazyk ještě musí marketingový tým vylepšit.

Účet nazvaný Andrej Babiš nás také zavaluje aktuálním děním. Co příspěvek, to další kamínek do mozaiky, ze které bude nakonec velkolepý obraz kandidáta.

Gratuluje Benjaminu Netanjahuovi k vítězství v izraelských volbách. Ať všichni vědí, jak má pan Andrej známé ve světě. I takové, co trpí tím, že pořád musí něco vysvětlovat. Chudák Netanjahu byl v roce 2019 jako první úřadující premiér Izraele obviněn generálním prokurátorem z korupce, podplácení a zneužití důvěry ve třech nezávislých případech. Prostě kampaň.

Účet Babiš sdílí většinou příspěvky služebnictva, totiž pardon, dalších vysoce postavených členů ANO. V rámci otevřené, svobodomyslné náruče ale někdy najdeme i sdílený příspěvek od někoho z „druhé strany“. Třeba od novináře Radka Bartoníčka. „Jedna z věcí, která mě hodně překvapila včera při psaní reportáže o Andreji Babišovi. Teplice. Město ODS, myslel jsem. Kolik seniorů tak asi přijde na Babiše? Uff. Plný sál lidí různého věku. Velký potlesk pro něj. Vedle něj kdosi mladý. Příští primátor Teplic, ANO zde vyhrálo,“ napsal novinář.

Pak ještě o tom, jak Babiš navštívil „fabriku“. To se předsedovi a kandidátovi líbí. Pak ještě příspěvek od účtu Poslední skaut: „Čočka s krkovicí je impozantní začátek kampaně. Už teď je mi líto ostatních kandidátů.“

Ano, miliardář z lidu, kterého nezlomila ani atmosféra polistopadového Palerma, je prostý člověk, jeden z nás. Žádné ústřice. Předseda pak ještě větou „tohle musíte vidět! Je jako novej!“ představuje svůj přemalovaný obytňák. „Moji volební kampaň bude financovat hnutí ANO a žádné sponzorské peníze brát nebudeme,“ dozvídáme se. No jistě, k čemu sponzoři, když ANO je Agrofert.

A nakonec ještě jedna dojemnost. „Cibulák. Pamatuju, jak jsem ho sháněl půl roku a nikde nebyl k dostání. V legendární firmě Český porcelán mají nádherné kousky. Bohužel firmy jako tahle bojují o přežití. Bylo by fajn, kdyby je vláda konečně navštívila a zeptala se, jak jim může pomoct.“

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Je fakt, že vláda úplně zapomněla navštívit porcelánku a zajímat se, jak pomoci výrobě cibuláků. Nebo nezapomněla, ale poslat tam Petra Fialu nebo Jana Lipavského by asi bylo poněkud bizarní. Naštěstí je tu ještě Marian Jurečka, kterému se dá věřit, že umí řídit traktor.

Dnešní vládní činitelé nezapracovali v minulých letech na tom, aby si je někdo spojoval s takovými předměty. Babišův marketing ale ví dlouho, že asociace jsou důležité. Cibulák, to je jako vesnická sednice (též seknice, jizba), vůně cikorky, tkalcovský stav klape, unavený rolník se vrací ze žírného pole, v kachlové peci už je zatopeno, Sultán a Tyrl vítají hospodáře, matka se usmívá, děti si hrají s káčou, kocour Mikeš loví myš, na okně vedle vázy s polním kvítím položena rozečtená vlastenecká kniha. Žádný oligarcha s offshore zámečkem ve Francii.

Tahle hra se provozovala vždycky. Císař vyoral brázdu, Mussolini pracoval u zemědělského stroje, Göring udělal rýčem jamku, aby tam pak vedla dálnice, Vasil Biľak na poli znalecky mnul zrno, Lukašenko seká dříví a sklízí mrkev.

Andrej Babiš má ale smysl i pro modernější prvky, stejně jako Vladimir Vladimirovič. Ten se projel i ve formuli. Formuli by asi šlo sehnat, ale motokára je lidovější. Přece jen důstojník KGB se do formule hodí víc než agent StB. Všeho s mírou.

V rámci nabídky „všechno všem“ se ještě možná dočkáme témat jako prevence rakoviny, levný plyn každému, český kosmický výzkum, štěňátka, koťátka, miminka, ekologie, bahenní lázně, obdarovávání žebráků, uzdravení od narození chromého. Nakonec ještě chůze po vodě a proměnění vody ve víno a… Aha, tak to zatím ne, to bylo jinde. Extatické mluvení jazyky jsme ale už viděli.

S postupující vizualizací politických kampaní už jde o souboj emocí. Emoce jsou dvojsečná zbraň. Co někoho dojme k slzám, je jinému k smíchu. Nejpitomější výjevy budou lidé sdílet, což bylo cílem, ale je těžké změřit, jaký to bude mít konečný dopad. Proč? Těžko se změří nevědomé působení. Třeba v tom, že si někdo řekne (s prominutím): „Je to idiot, ale lidi kolem sebe má schopné.“

Zbývá jediné pole, kde je Babiš nejistý a téměř vždy končí jeho tažení porážkou. Přímá konfrontace se soupeřem, kde má odpovídat na otázky. Tam selhává veškeré maskování, líčení, příprava, protože ho přemůže to, co je v něm uvnitř. Duch barbarského primitiva, zbabělce a kořistícího nájezdníka. Pokud chce někdo nad Babišem a jeho mašinerií mít navrch, měl by velkého předsedu, pána a majitele takovým situacím vystavovat co nejčastěji.