Kde se vzaly ty dva miliony lidí, kteří dali hlas Miloši Zemanovi? Otázka v mé bublině i v médiích, na kterou přicházejí hodně zjednodušené odpovědi. Je to ta méně vzdělaná část národa, zkrachovalci, ti hloupí. Vesničani.

Nejsou.

Měl jsem tu čest s výzkumem mezi Zemanovými příznivci. Hlavním důvodem výzkumu byla sice kyberbezpečnost, ale „sociodemo“ se nedalo okecat.

Společným jmenovatelem Zemanových voličů je hledání alternativy. Dále už se to poněkud rozpadá. Jsou tu ti, kterým vyhovuje více slow život a kteří globálně měnící se svět připisují na vrub tuzemské politické reprezentaci bez ohledu na to, že s globálním trendem by nic nenadělala. Pak jsou ti, kteří profitují z alternativy – obchodují s Ruskem a Čínou, ten trend jim vyhovuje. Velká skupina jsou ti, kteří se v poslední době dostali do životního diskomfortu. Kdy jim postupné a pomalé změny v životním perimetru Česka udělaly ze života problém bez ohledu na jejich vzdělání. Spojníkem mezi nimi jsou ponejvíce exekuce.

Exekuce v supertvrdém režimu fungují v Česku více než deset let. Na první pohled férové opatření: někomu jste nezaplatili, třeba pokutu Dopravnímu podniku. Soud vás dá do exekuce, připočte poplatky a exekutor má jasný nárok to z vás dostat. Dluhy se mají platit.

Má to tradiční česká ALE. Z exekucí se stal byznys, nelítostný se vším všudy. Rozebírat to do detailu není úkolem tohoto zamyšlení, jistě vygooglujete. Exekuce rozdělily lidi na ty, kteří mají štěstí a kteří mají smůlu. Nikoliv podle jejich schopností. Bohatě stačilo, abyste vlastnili nemovitost v oblasti, kde byl „zmáknutý“ soudce či jen pošťák, jehož úkolem bylo zašantročit obálku. A už se vezete. Nic osobně proti vám, šlo jen o prachy a byznys. Jakýkoliv dluh se proměnil v exekuci, exekuce bagatelní částky ve vynucenou dražbu a nemovitosti se prodaly za zlomek ceny. Bez dovolání se čehokoliv.

Nic z toho nemuselo být. Dalo se to řešit. Již před deseti lety se připomínalo institut prohlášení marnotratným, zastropování exekucí, kvalitní nastavení osobních bankrotů. A také to, že půjčovat bez kontroly lidem, kteří nemají nic než spoluúčast na domě, znamená stáhnout dolů celou rodinu. Tu a tam vyšel článek v novinách, kde nějaký aktivista prohlásil něco typu „exekuce jsou časovaná bomba“, k omezení některých excesů došlo, jenže ta časovaná bomba vybouchla.

Dnes je v exekuci kolem 700 000 lidí (průměrná exekuovaná
jistina je kolem 80 000 Kč), přes půl milionu lidí má na sobě více exekucí, což fakticky znamená, že se dostali do situace, kterou nejsou sami schopni zvládnout. Násobná exekuce zpravidla znamená statisícové dluhy, které naskáčou o všechny výdaje. Z průměrného platu se taková částká splácí mnoho let. Napočítejte k tomu rodinné přislušníky: děti, rodiče, partnera a máte hned jakékoliv číslo mezi jedním a dvěma miliony lidí, kterým taková událost zničila život na mnoho let. Přidejte problematický region, kde práci má jeden člověk z rodiny a zrovna ten exekuovaný. A je to na mašli.

Takový člověk se logicky hledí rychle vyčlenit ze systému. Běžné jsou černé úvazky, výplaty na anonymní platební karty a další způsoby, jak se dostat k penězům mimo systém. Jakmile začne takový člověk oficiálně pracovat, bude odvádět peníze mnoho let na splátky exekuce a to je pro něj lepší zůstat na podpoře. I to je důvod nedostatku lidí v Česku – desetitisíce exekuovaných se do oficiální práce nehrnou.

Dá se namítnout, že je to spravedlivé. Pokud jste si půjčil na vesmírné hrnce nebo dovolenou, pokud jste jeli MHD načerno, máte nést následky. Dluhy se mají platit. Jenže. V mnoha případech se z banální chyby (jízda na černo) řetězem událostí udělal dluh, který dotyčný nemá šanci zaplatit – a to přitom teprve začíná svůj ekonomicky aktivní život. Nějakému kšeftmanovi s dluhy šlo zcela neosobně jen o výdělek, a tak dotyčného zmáčkl. V jiných případech půjčovatel půjčil peníze a riziko splácení jednoduše přehodil na společnost. Ta to vymohla, dopomohla půjčovateli k příjemnému zisku, ale vytvořila si své obrovské sociální náklady – klasická privatizace zisku za socializaci ztráty.

Co kdo z politiků udělal pro tuto dvoumilionovou skupinu lidí? Nikdo nic. ČSSD si po čtvrtstoletí vládnutí tři měsíce před krizovými volbami všimla toho, že máme pověst levné montovny Evropy a udělala kampaň „válka levné práci“, což byla akce tak důvěryhodná, že si jako logo mohli zvolit lišku v kurníku. Odbory? Kdy se odbory postavily levné práci? Kdy se vůbec někdo v téhle zemi systematicky zabýval problémovými skupinami a nebyla to neziskovka, jejíž studií si libovolné ministerstvo vytřelo priority? Pravicové strany jako ODS nebo TOP 09? Ty tohle všechno způsobily a na exekucích se jejich členové živí, proti rozhodně nepůjdou.

Jistě, že Miloš Zeman neudělá nic. Také nemůže, nemá exekutivní roli. To volič chápe. A slyší soucitná slova – a ví, že ta pronáší Zeman často a rád a dlouhá léta. Nakonec, proč nedat hlas někomu, kdo stojí mimo ten nespravedlivý systém. Proč to nehodit ANO bude líp nebo Miloši Zemanovi?

Exekuce jsou obrovská česká sociální past. Podobná, jakou je v Česku školství, zdravotnictví, důchodový systém, dopravní infrastruktura, armáda, policie nebo soudnictví. Problémy se nám kupí a neřešíme je. Často proto, že nevíme jak. Exekuce řešení jednoduché nemají. Museli bychom systematicky rozebrat všechny případy a pokusit se je vyřešit. Museli bychom exekuce udělat smysluplně na všechny strany, obnovit institut marnotratnosti a zavést další pojistky. Odškodnit postižené a ještě lépe potrestat ty, kteří se na tom přiživili, což je o to těžší, že to neudělali proti liteře zákona nebo nikoliv průkazně.

Už jen tenhle výčet nezrealizovatelných opatření vlastně jasně říká, že musíme počítat s tím, že dalších minimálně dvacet let budeme žít s dvoumilionovým počtem spoluobčanů, kteří jsou systémově nespokojení, mají k tomu důvod a mají dobrý důvod většinové společnosti nevěřit a mstít se jí.

Vymstila se nám nelítostná pravicová politika, která nebrala ohledy na rozlišení privátních a celostátních zájmů. Vymstilo se nám pohrdání levicovou zkušeností západní Evropy. Bylo to naprosté podcenění situace.

Pokud bude zvolet prezidentem někdo jiný než Miloš Zeman, bude to s odřenýma ušima. S maximálním vypětím všech protizemanovských sil a všech lidí, kteří spolu mají jinak pramálo společného.

A to jsem popsal jen jeden z problémů, jimž budeme muset v dalším čtvrtstoletí čelit.

Se souhlasem autora převzato z jeho facebookového profilu.