KOMENTÁŘ / Tým ministra kultury Baxy a náměstka Šaška finišuje s návrhem změn zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Požadavek přesnější definice veřejnoprávnosti, vznášený zejména komerčními vysílateli, vedl k nápadu, že televize i rozhlas jednou za pět let připraví memorandum, kde popíší své plány, jak a v jakém rozsahu budou veřejnou službu zajišťovat. Memorandum stanoví, kolik a jakého obsahu bude televize vysílat, kolik terestrických programů bude provozovat, jak se bude chovat v digitálním prostoru apod. Dobře to popisuje Vojtěch Kristen na Info.cz.
Podle posledních návrhů má memorandum schválit rada příslušného média a pak podepsat ministr kultury. A v tom je problém. Celý systém veřejnoprávních médií je konstruován tak, aby co nejvíce potlačil vliv aktuální politické reprezentace na obsah vysílání. Proto je vymyšlen systém rad, které sice volí poslanci a senátoři, ale postupně v různých obdobích, takže by se nemělo stát, aby v jednu chvíli byli všichni radní voleni stejnou sněmovnou a stejným senátem.
UNESCO definuje veřejnoprávní vysílání jako vysílání, které je „vytvářeno, financováno a kontrolováno veřejností pro veřejnost. Není ani komerční, ani státní, je osvobozeno od politických zásahů a tlaku komerčních sil“.
Vázání platnosti memoranda, které konkretizuje obsah a rozsah veřejnoprávního média, na podpis člena kabinetu, jenž právě vládne, je v přímém rozporu s principem veřejnoprávnosti, protože de facto činí médium závislým na konkrétním politikovi, respektive konkrétní vládě. Ministr Baxa, pod jehož dohledem novela, a tedy i memorandum, vzniká, jistě nemá v úmyslu televizi nebo rozhlas politicky manipulovat. Jenže zákony se nepřijímají pro vládu, která právě vládne, ale i pro ty příští. A kdo ví, kdo bude ministrem kultury za rok, natož za pět či deset let.
Vázat zákonem memorandum na podpis ministra je nejen nerozumné, ale krajně nebezpečné a je to v rozporu s principem veřejnoprávnosti. Nebezpečí, že některý příští ministr může zneužít institutu podpisu memoranda a například trvat na programových, či dokonce personálních změnách, a tedy vyvíjet na média veřejné služby nepřijatelný politický tlak, je vysoké. Jsem přesvědčen, že pokud by to v zákoně takto zůstalo, stane se to předmětem mezinárodní kritiky, protože rozpor s garancí veřejnoprávnosti, tedy oddělením od výkonné politické moci, je očividný.
Ministr Baxa předkládá zákon a jeho vliv na podobu zákona i obsah připravovaného memoranda je zásadní. Podepisování memoranda ministrem by ale v zákoně být nemělo.