V pondělí 24. června bude znovu otevřen obchodní dům Máj, „moderní centrum zábavy, her a zážitků“, jak uvádí tisková zpráva. Určitě se o tom bude hodně mluvit i psát. Vášnivé diskuse se ostatně rozproudily již dávno před slavnostním openingem budovy na rohu Národní a Spálené ulice. Mohla za to křídla motýlí, tedy instalace Davida Černého, připomínající české letce z druhé světové války. Skoro to vypadalo, jako by Praha neměla palčivější problém, než jsou dvě skulptury na fasádě jednoho domu v centru. O tom, co by se v hlavním městě mělo skutečně řešit, píše v červnovém čísle měsíčníku FORUM 24+ Dan Hrubý. Zde ukázka z jeho komentáře.

„Jen obtížně lze nalézt pro debatu, kterou probudila instalace motýlů-letadel Davida Černého, paralelu. Pro její rozsah, s nímž zasáhla média včetně společensky vlivné veřejnoprávní televize, pro její emoce, které nejednou přecházely do osobní roviny a probouzely takřka nenávist, pro její vyhraněnost, s níž byl a stále je vyslovován bezvýhradný odsudek i stejně bezpodmínečné nadšení. Na jedné straně obludný kýč, na straně druhé neotřelé umění. Na jedné straně infantilní skládačka z dětské stavebnice, na straně druhé mimořádný, originální nápad. Na jedné straně doslova zprznění moderní architektury, na straně druhé její ústrojné doplnění a vítané oživení veřejného prostoru.

Je přitom zřejmé, že vášně (jaksi a priori, totiž ještě před tím, než byla podoba instalace známá) probouzí i osoba autora, který nejenže dovede přesvědčit soukromé investory o svých nápadech a vyjít vstříc jejich (ne nutně špatnému) vkusu, ale ze sebevědomí přecházejícího snadno v aroganci učinil svou uměleckou značku. To není v Česku obvyklý styl.

Člověk sledující nebývalé motýlí vášně tak mohl snadno nabýt dojmu, že instalace či ne-instalace motýlích křídel na Národní třídě rozhodne bezmála o osudu Prahy. O její budoucnosti. O zachování či popření její historické a kulturní hodnoty zděděné po předcích. O tom, zda se z ní stane vyprázdněné smetiště korporátního vkusu (v očích kritiků), nebo zůstane historickou metropolí, jak ji známe a vnímáme dosud.

Nechme nyní stranou uměleckou hodnotu Černého artefaktů, jež se – a to je nepochybné – staly od své instalace na budově někdejšího obchodního domu Máj vyhledávanou atrakcí, která plní chodníky fotografujícími a natáčejícími zvědavci (i to se ostatně objevilo mezi výtkami, podle kritiků totiž komplikují prostupnost rušné křižovatky). O tom, zda se z atrakce stane symbol, bez něhož si nelze město představit, rozhodne čas. Bylo to tak koneckonců i s Eiffelovou věží v Paříži, Londýnským okem nebo pražským Tančícím domem. Koneckonců odmontovat je lze kdykoli.

Mnohem podstatnější se zdá být v tuto chvíli jiná věc. Motýlí plastiky na rohu Spálené ulice a Národní třídy zastínily svou spektakulární atraktivitou další mnohem hlubší a významnější problémy, s nimiž se v současné době historické centrum Prahy potýká, a jeho podstatu – onu historickou a kulturní hodnotu zděděnou po předcích – ohrožují mnohem víc a brutálněji než dvě, pravda, obří instalace přilepené na stěnu obchoďáku ze sedmdesátých let minulého století.

Takovým problémem je především pokračující vylidňování centra a zcela zásadní proměna jeho charakteru. Stačí poodejít jen několik desítek metrů od Černého instalace, do uliček kolem Betlémského náměstí (ale v podstatě i na jakékoliv jiné místo Starého nebo Nového Města), a pár hodin pozorovat, jak tato čtvrť vypadá.

Místo pestrého mixu stálých obyvatel a návštěvníků spatříme turistický Disneyland, jejž o víkendech doplňují rozdováděné skupiny turistů převlečených za nevěsty, opice či chodící penisy a svým hlučným a bezostyšným chováním terorizují dlouho do noci místní obyvatele. Ty poslední, kteří tu žijí. Alespoň zatím. Je nasnadě, že pokud vše půjde beze změny dál, i oni jednoho dne podlehnou a odejdou. Nikoli motýlí křídla na Máji, tohle je skutečné popření historických a kulturních hodnot zděděných po předcích.

Po krátkodobé (a nanejvýš paradoxní) úlevě v období covidu je znovu větší část bytového fondu v atraktivních oblastech staré Prahy využívána ke krátkodobému ubytování typu Airbnb. To oproti hotelům a standardním penzionům nepodléhá jakékoliv kontrole (recepce, noční klid, počet přespávajících na pokoji), a logicky tak přitahuje popsané skupiny návštěvníků, včetně opic a opilých penisů.“
(…)

Celý text čtěte v červnovém čísle měsíčníku FORUM 24+.