Na krajské a senátní volby už volně navazuje kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční příští rok. Půjde o hodně. Oligarcha Andrej Babiš nemá menší ambici, než tento klíčový souboj přesvědčivě vyhrát, stát se premiérem a ovládnout celý stát. Má pro to dost dobrých důvodů, odchod do opozice by jej citelně poškodil.

[ctete]80945[/ctete]

Tradiční politici versus Agrofert

V čem budou blížící se parlamentní volby důležité? Především se ukáže, zda bude pokračovat expanze vlivné ekonomické skupiny do státní správy, tedy bezprecedentní hrozba, ohrožující samou podstatu demokratického vládnutí. Nijak zásadně to nezmění novela zákona o střetu zájmů, pokud si majitel Agrofertu ve svém ekonomicko-mediálním molochu udrží skrytý vliv. Proto je nejčistším a nejtransparentnějším řešením vyslání oligarchy s jeho impériem do opozice.

Babiš si toto nebezpečí uvědomuje a preventivně se staví do mučednické pózy. Volby podle něj budou střetem všech tradičních stran proti hnutí ANO, které hodlá jako jediné něco zásadně změnit. Jediné bojuje proti korupci, zatímco tradiční politici, kradou, žvaní, nemakají a dvacet pět let vedou stát do záhuby.

Tento jednoduchý a vzhledem k jeho klientelistické minulosti farizejský populismus může zapůsobit na část veřejnosti, masírované umně provozovanou propagandou, jak je politika prohnilá. Tedy s výjimkou neposkvrněného hnutí Andreje Babiše. Může být i úspěšný, jelikož jeho amébní formace dnes vlevo luxuje frustrované voliče ČSSD a komunistů, zatímco část pravicových voličů, zejména malých podnikatelů, se od něj po zkušenostech s agresivním růstem byrokracie odklání.

Majitel Agrofertu potřebuje volby vyhrát, a to výrazně. S kým chce v případě úspěchu vládnout, však není jisté, protože si sám zužuje koaliční potenciál. Útočně se vymezuje proti všem.

Za největšího nepřítele považuje sociální demokracii, která mu de facto odstranila osvědčeného spojence Roberta Šlachtu z policejní struktury. Sázka na lidovce, o které se v poslední době spekuluje, je vzhledem k pružným postojům této strany nejistá, i když empatie zejména ministra zemědělství Jurečky vůči jeho osobě je více než zřetelná. Proto šéf hnutí ANO dokonce připustil, že by nepohrdl vyjednáváním s komunisty.

Jaké existují hlavní důvody, proč majitel Agrofertu potřebuje vyhrát volby? Co hrozí v případě, že by se stal premiérem, a co může ztratit, pokud by odešel do opozice?

1) Ztráta vlivu, vyklizení mocenských pozic

Babiš by mohl z pozice premiéra ještě účinněji pohlídat ekonomické zájmy Agrofertu s astronomickými dluhy ve výši 25 miliard korun. V opačném případě by armáda jeho lidí, implantovaných holdingem do státní správy, musela opustit často strategické posty, a tím i zdroje cenných informací.

Především ztráta rezortu financí hrozí přezkoumáním pochybných bankovních manipulací, kterých se měl ministr financí podle podaného trestního oznámení dopouštět ve prospěch Agrofertu. Jeho podstatou je podezření ze zvýhodňování bank obchodujících se státem a současně s jeho firmami. Pokud by se oligarcha octl mimo vládu, jeho potenciál koupit si všechno a všechny by citelně oslabil.

2) Audity smluv státu s Agrofertem

Při odchodu do opozice hrozí vážné poškození Babišova byznysu. Důvodně lze předpokládat, že nová vláda by pomocí hloubkových auditů přezkoumala zakázky ministerstva financí bez veřejné soutěže, zkontrolovala již proplacené nenárokové dotační tituly a smluvní vztahy státu s Agrofertem. Jediná sporná smlouva, zvýhodňující byznys Agrofertu na úkor státu, by zásadně zpochybnila marketingovou legendu o transparentním podnikání místopředsedy vlády.

Zvláštní zřetel by zasloužily smlouvy Správy státních hmotných rezerv s Babišovou firmou Navos skladující přebytečné stovky tisíc tun obilí, přičemž stát měl na této transakci prodělat minimálně půl miliardy korun. Nebo zázračné dvojnásobné zvýšení podílu dodávek bionafty jeho dalších firem Preol a Primagra státnímu podniku Čepro v gesci rezortu financí na 87 procent. Poté, co ministr financí dosadil do Čepra svoje lidi.

3) Revize dotačních pravidel

Babiš by mohl z vládní varty nadále kontrolovat utěšeně rostoucí toky evropských dotací pro Agrofert. Ztrátou vlivu nad ministerstvem financí by naopak skončila neúnosná i v Evropě kritizovaná praxe, kdy člen vlády a současně největší tuzemský příjemce evropských peněz přímo kontroluje správnost proplácení evropských dotací.

Vliv by poztrácela Babišova tykadla typu místopředsedy představenstva Agrofertu a prezidenta Svazu chemického průmyslu Petra Cingra, který ve státní správě úspěšně lobboval za dvojnásobné zvýšení hranice čerpání evropských dotací pro velké chemické firmy, nad rámec pravidel Evropské komise.

4) Oslabení policejně-justiční divize Agrofertu

V případě volebního úspěchu by šéf hnutí ANO jistě usiloval nejen o ministerstvo financí, ale i o rezorty vnitra a spravedlnosti. Nestačí mu mít pod kontrolou silový finanční aparát a Celní správu. Potřebuje posílit vliv v policii a státním zastupitelství. Ve hře jsou nejen kauzy jeho konkurentů, ale zejména jeho kauzy vlastní.

Vrchním státním zástupcům jde na ruku a konečně by jim mohl vyjít vstříc prosazením nového zákona o státním zastupitelství, posilujícím jejich moc bez adekvátní kontroly. Vedení policejního prezidia by bylo rozprášeno a do špičkových pozic by Babiš prosadil svoje lidi, přičemž se nabízejí exponenti bývalého ÚOOZ v čele s Robertem Šlachtou. Z titulu výkonu funkce premiéra by získal neomezený přístup ke zjištěním BIS.

Samozřejmě, že by na oplátku trestní kauzy spojené s Babišem (Čapí hnízdo, Agrotec, bankovní machinace na ministerstvu financí) odezněly do vytracena. Jeho odchodem do opozice by naopak policejně-justiční divize Agrofertu přišla o hlavního spojence a zvýšila by se šance tyto kauzy dovést k soudu.

5) Změna mediální situace

Konglomerát Agrofertu v poslední době přímo ovládá nemalý segment mediálního trhu, přičemž s dalšími médii uzavřel spojenecké dohody. Posílení Babišovy pozice ve vládě by současně přineslo další zvýšení jeho mediálního vlivu, což by se více než dosud mohlo projevit zejména ve veřejnoprávních médiích.

Rozšiřující se mediální divize Agrofertu by dokázala ještě pestřeji využívat média ke svému prospěchu vypouštěním nelegálních úniků z policejních spisů proti Babišově politické i byznysové konkurenci, zejména z kauz v součinnosti bývalého ÚOOZ a vrchních státních zastupitelství. Zesílený tlak lze očekávat před parlamentními volbami, kdy už nyní tradičně do Lidových novin unikají informace ze Šlachtovy kauzy Beretta, cílené na okolí premiéra Sobotky.

Pokud naopak oligarcha ztratí vliv, viditelněji by se vůči němu osmělila především ta média, která přímo nespadají do jeho sféry.

Co Babišovi nahrává?

Babišovi v tažení za úspěchem nahrává (vedle neomezených finančních možností a mediálních hlídacích psů zájmů Agrofertu) několik faktorů. Opakovanými volebními neúspěchy je oslabena ČSSD, která ovšem do této doby umožňovala Babišovu expanzi a podporovala všechny jeho fízlovací, udavačské a represivní zásahy zejména proti podnikatelům.

Sociální demokraté se ocitli ve schizofrenní situaci. Na jedné straně si jejich předseda Bohuslav Sobotka oprávněně stěžuje, že je Babišovo hnutí ANO ničí. Na druhé straně si vládní spolupráci s ním pochvaluje, protože prý ČSSD umožňuje plnit její levicový program. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Sobotkova strana, zmítaná rozpory ohledně spolupráce s prezidentem, nehodlala po volbách v této dvojjediné roli pokračovat. Pravděpodobně v mnohem slabší pozici.

Hnutí ANO nahrává i roztříštěná pravicová opozice. Nejde jen o ODS a TOP 09, ale zejména o neparlamentní strany, pohybující se pod pětiprocentní hranicí potřebnou pro vstup do sněmovny. Znovu hrozí propad voličských hlasů, které by mohly chybět při postavení významné alternativy hnutí ANO i ČSSD. Naprostým minimem je volně se integrovat tam, kde to půjde, uzavřít dohody o vzájemném neútočení, a prosazovat společná programová východiska, což lze už nyní předvádět v Poslanecké sněmovně.

Dvojblok Babiš – Zeman stále ve hře

Od této chvíle se bude veškeré dění na domácí politické scéně poměřovat blížícím se parlamentním střetem. Nejinak tomu bylo ve vyhrocené situaci kolem návštěvy dalajlámy a udílení státních vyznamenání. Gejzír emocí vyvolala nejen zbytečně servilní forma prohlášení čtyř nejvyšších představitelů vůči Číně, ale i nechutný tyjátr kolem zrušeného ocenění Jiřímu Bradymu.

Oligarcha se konfrontace přímo neúčastnil a jen vlažně se postavil na stranu odpůrců hlavy státu. Vzhledem k jeho nestabilním názorům to však nic neznamená, nejspíš jde jen o krátkodobý taktický úkrok. Babiš dobře ví, že Zemana může potřebovat při jmenování příští vlády, a k pokračujícím útokům proti Sobotkovu křídlu v sociální demokracii. Stále může na oplátku nabídnout podporu hnutí ANO ve druhém kole prezidentských voleb.

To vše by měli mít oponenti tohoto dvojbloku před nadcházejícími volbami na paměti.

[ctete]73086[/ctete]