Soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček zmínil v rozhovoru s Janem Jandourkem pro Svobodné fórum i to, jak se o něm Andrej Babiš nelichotivě vyjádřil v Lidových novinách v době, kdy neúspěšně kandidoval na místopředsedu tohoto soudu. V pražských justičních kuloárech k tomu existuje taková historka. Sváček ještě coby předseda Městského soudu v Praze ustanovil v obvodu tohoto soudu jistého insolvenčního správce. A ten se kamarádí s jistým finančníkem a podnikatelem, který měl údajně koupit na Slovensku agenturní svazek Andreje Babiše, jenž nebyl ve skutečnosti zlikvidován počátkem roku 1990, jak je v něm uvedeno. A Babiš se tak cítil ohrožen, protože to celé pokládá za nějaké rafinované spiknutí, jehož součástí je i Sváček. Proto měl i údajně říci ministryni spravedlnosti Heleně Válkové, že pokud Sváčka jmenuje poté, co s přehledem vyhrál výběrové řízení, bude to poslední, co udělá. Válková se, řečeno slovy prezidenta Miloše Zemana, měla „podělat“, a tak Sváček nakonec nominaci stáhl.
Co je na této historce z podsvětí pravdivé, o tom lze jenom spekulovat. Faktem je, že o dotyčného insolvenčního správce i podnikatele se v Babišových novinách dlouhodobě otírají ti samí novináři, kteří mydlili schody i Sváčkovi. Stejným faktem je, že dnes již bývalá ministryně nikdy nevysvětlila, proč nerespektovala výběrové řízení, a tak dlouho odkládala rozhodnutí, až to nakonec Sváček vzdal sám. Zbytek může být pouhá spekulace, i když, jak již říkal Sherlock Holmes, vyloučíme-li vše nepravděpodobné, i to nejméně pravděpodobné je pravda. Dokládalo by to způsob myšlení, jakým se řídí paranoické a čistě utilitární uvažování dnes nejmocnějšího muže ve státě. Zákon o státním zastupitelství mu byl přes všechny dramatické peripetie šumafuk, dokud nezačala být vyšetřována jeho firma. Najednou se k němu začal vyjadřovat, mudrovat o možnostech odvolání nejvyššího státního zástupce. Pod tímto zorným úhlem pohledu je třeba se dívat i na poslední zásah do útrob české justice, kterým bylo odvolání Válkové. Ta byla, jak ukázala i její labutí píseň se soudcovskými platy, ochotna ke kompromisu s hlavními aktéry tuzemské justice, včetně podoby zákona o státním zastupitelství. Dosavadní „zlý muž“ ministerstva a zřejmý nástupce Robert Pelikán je schopen protlačovat zákon tak, jak to bude chtít jeho kmotr.
Babiš zcela cílevědomě likviduje jakékoli nebezpečí, ať už jakkoli reálné, které jemu osobně, nebo jeho podnikání hrozí, i vše, co není schopen ovládat. Z tohoto úhlu pohledu je třeba vnímat i jeho útoky na nezávislost justičního systému.
