Rudé náměstí v Moskvě FOTO: Pixabay / CardFe
FOTO: Pixabay / CardFe
Proč by české soudy neměly vydávat obviněné do Ruska? Hlavní důvod je jasný, neexistence nezávislé justice v Ruské federaci. Důkazů je celá řada a soudní rozsudky často dopředu vyrábí ruská tajná služba FSB.
To potvrzuje i moskevská novinářka a lidskoprávní aktivistka Olga Romanovová, ta se se svojí organizací Rus sedící věnuje obraně lidí před pochybnými praktikami ruských soudů.
Jak již dříve uvedly Hospodářské noviny, podle Romanovové je třetina odsouzených v Rusku nevinných, další třetina je odsouzena za něco jiného, než spáchala, a jenom jedna třetina je ve věznicích právem. Dále dodala, že soud jako instituce v Rusku neexistuje a jsou pouze budovy, na kterých je to napsané. Romanovová přidala jeden odstrašující případ. „Jednou soudili osmnáctiletého mladíka kvůli účasti na nepovolené demonstraci. Obhajoval ho starý disident Sergej Šarov-Delone. Soudce povolal dva policisty jako svědky obžaloby a ptal se, jestli poznávají člověka, kterého zatkli. Jistě, říkají policisté, toho dědu, dobře si ho pamatujeme. Prokurátor se jim snažil naznačit, že soud je nad někým jiným, ale oni trvali na svém. Nakonec soudce odchází do poradní místnosti, vrací se a odsuzuje mladíka ke třiceti dnům vězení. To všechno je v protokolech.“
A důkazů o nefunkčnosti ruské justice je mnoho. Další opakovaně poskytli zástupci krymských Tatarů. Podle nich je ruská tajná služba FSB faktickým vládcem Krymu, a pokud se rozhodne někoho zlikvidovat, tak dotyčný člověk je bez šance a nic jej nezachrání. Oblíbenou metodou tajných agentů FSB je podstrkování nábojů a zbraní nic netušícím obětem, které pak obviní z nedovoleného ozbrojování. Nic nového pod sluncem, něco takového běžně praktikovala již předchůdkyně současné tajné služby, komunistická KGB. Na Krymu jsou už desítky politických vězňů. K uvěznění stačí třeba vyvěšení ukrajinské vlajky, jako se to stalo farmáři Volodymyru Baluchovi, který za tento skutek strávil za mřížemi tři roky. Existují i svědectví, podle kterých soudní verdikty dopředu schvaluje FSB.
Známá kauza právníka společnosti Hermitage Capital Management Sergeje Magnitského, který zemřel během nezákonného vyšetřování za vymyšlené daňové úniky za podivných okolností v roce 2009, zřejmě ubitý dozorci, je jenom onou pověstnou špičkou ledovce. Jedná se o oblíbenou taktiku ruských vyšetřovatelů obvinit osobu, na jejíž likvidaci mají mocní zájem, z podvodů nebo daňových úniků. Tato obvinění se dají velmi dobře zfalšovat.
Faktem rovněž je, že Rusko nemusí uznat verdikty Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Takže i když se k němu ruští obvinění odvolají, moc šancí na zvrácení svých procesů nemají.
To je jen několik málo důkazů, že v Rusku nemají obvinění zaručeno jedno z nejzákladnějších lidských práv – právo na spravedlivý soudní proces. Kdybychom je tu měli vypsat všechny, tak by to vyšlo na knihu o několika stech stranách.
České soudy by proto měly vzít do úvahy všechna dostupná známá fakta o poměrech v ruské justici v případě extradičních žádostí o vydání obviněných do Ruské federace. Soudci by měli umět bez zaváhání odpovědět na otázku: mají obvinění v Rusku právo na nestranné vyšetřování? Důkazy jsou jasné, v mnoha případech tomu tak není. Pak by měla být uplatněna zásada In dubio pro reo, která stanovuje povinnost soudu, aby se v případě pochybností vyslovil ve prospěch obžalovaného. A to znamená obviněné do Ruska nevydávat.
Koneckonců i Ústavní soud v jednom ze svých nálezů uvedl, že Česká republika by neměla vydávat lidi do zemí, ve kterých jim hrozí nespravedlivý proces.
