Některá veřejná vystoupení Miloše Zemana vyvolala jak v médiích, tak na veřejnosti vášnivé diskuse týkající se jeho zdraví. Je však zdraví prezidenta věcí veřejného zájmu, o které by se měly psát články, točit reportáže a kterou by měl sám prezident veřejnosti sdělovat?

Je nepochybné, že zdraví člověka je jeho navýsost osobní záležitostí. Informace, které tvoří soukromí člověka, v zásadě nemohou být v médiích zveřejňovány, protože soukromí člověka je z povahy věci vyloučeno z okruhu záležitostí veřejného zájmu.

Na druhé straně je zřejmé, že i informace o zdraví člověka je někdy do určité míry věcí veřejnou. Je tomu tak například u pilotů, kteří musejí oznamovat zaměstnavateli výsledky svých zdravotních testů, nebo u osob, které jsou nakaženy přenosnými chorobami.

Důstojnost dotčené osoby

Společným jmenovatelem těchto zásahů do soukromí jedince je ochrana veřejného pořádku. Otázkou tedy je, zda může špatný zdravotní stav prezidenta tento veřejný pořádek ohrozit.

Zdraví člověka je delikátní záležitostí a existuje celá řada etických i právních norem, které ho činí pro ostatní nepřístupným. Informace o zdraví prezidentského kandidáta mohou zcela jistě ovlivnit voliče, a tudíž zvýšit nebo snížit jeho naděje na úspěch ve volbě.

Informace o nemoci člověka má velmi emotivní náboj, protože téměř každý se s nemocí u svých blízkých v minulosti setkal, nehledě na to, že taková informace vždy snižuje lidskou důstojnost dotčené osoby. Není rovněž žádoucí stigmatizovat nemocné osoby, protože jejich vylučování z veřejného života by vedlo k jeho ochuzení.

Zjevně zde však vzniká potřeba vybalancovat individuální právo na soukromí a touhu veřejnosti po veřejném blahu, jakož i vybalancovat právo na informace a právo jedince na čest a důstojnost.

Informace o zdraví prezidenta, respektive kandidáta na prezidenta, by měly být rozděleny do dvou kategorií.

První z nich jsou nemoci, které nemohou ovlivnit výkon jeho veřejné funkce. Jedná se o širokou paletu nemocí, jako je například vysoká hladina cholesterolu nebo diabetické onemocnění. Tento okruh nemocí by měl zůstat vrcholně soukromou věcí každého člověka.

Další skupinu tvoří nemoci natolik závažné, že ovlivňují schopnost kandidáta vykonávat prezidentskou funkci, zejména pokud omezují jeho úsudek a snižují jeho mentální schopnosti. V takových případech totiž nemoc prezidenta může ovlivnit veřejný pořádek a může mít vliv na veřejné záležitosti.

Informace o těchto typech nemocí by měl prezident a kandidát na prezidenta zveřejnit, protože pokud se uchází o přízeň veřejnosti, měl by být k veřejnosti upřímný.

Problémy pro výkon mandátu

Stejně tak by měl zveřejnit informace o nemoci, která ohrožuje jeho život v krátkém časovém výhledu a může vyústit v to, že nebude schopen dokončit svůj mandát nebo ho nebude moci po delší dobu vykonávat.

Zdraví každého je unikátní a před zveřejněním informací o něm musí být zváženo mnoho faktorů, jako například možnosti léčby, stadium choroby atd. Takové posouzení může učinit pouze odborník, který je důkladně obeznámen se zdravotním stavem dotčené osoby.

Pokud by zveřejnění informací bylo svěřeno odborníkovi, vyhnul by se prezident či prezidentský kandidát podezření, že určité informace tají, stejně jako by se vyhnul někdy velmi nešetrným spekulacím médií.

Větší otevřenost by nakonec mohla být ku prospěchu nejen veřejnosti, ale i samotným veřejným osobám.

Text byl publikován na webu Hlídacípes.org