Ruský diktátor dle očekávání schválil anexi dalšího ukrajinského území Ruskem. Krom symbolického dopadu má tento krok i několik praktických. Kreml teď například může nasadit ruské brance do války proti Ukrajině, protože ta teď z jeho pohledu probíhá na území Ruska. Důležitější, a v globálním měřítku diskutovanější, je ale možnost použití jaderných zbraní. Ty totiž Moskva v souladu se svou doktrínou může použít k obraně svého území. Jak už naprosto orwellovsky prohlásil mluvčí Kremlu, snahu Ukrajiny o osvobození těchto území bude Rusko považovat za agresi. Vůdce ruského impéria také pomyslný jaderný deštník nad okupovanými územími rétoricky rozvinul už před několika týdny. Pak přišla další absurdní chvíle, kdy Putin vyzval Ukrajinu k ukončení nepřátelství. Jelikož použití jakýchkoliv jaderných zbraní nedává smysl, je třeba právě snahu dotlačit Kyjev k jednání o „míru“ vnímat jako hlavní cíl řinčení jadernou šavlí.

Na bojišti k ničemu

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Jaderné zbraně mají oproti konvenčním tu výhodu, že jsou řádově násobně více destruktivní. Proto byly vyvinuty k úderům na strategické cíle, kdy měla jejich obří ničivá síla vynahradit nepřesnost leteckého bombardování. Jenže po přechodu z atomových na vodíkové zbraně se jejich smrtící potenciál zvýšil natolik, že válka s jejich použitím nedávala smysl. Staly se zbraní poslední záchrany, jakousi pojistkou proti úplnému obsazení a zničení země nepřítelem.

Vznikly tak nápady použít je přímo na bojišti tak, aby zázemí zůstalo zachováno. Na papíře to vypadalo rozumně. Spojené státy americké a západní spojenci by mohli jejich pomocí vyrovnat ohromnou konvenční převahu vojsk zemí Varšavské smlouvy. Jenže to má dva zásadní háčky. Tím prvním je, že jejich taktické použití bylo plánováno pro konflikt, při němž se na západ měly frontou o délce řádově stovek kilometrů valit miliony nepřátelských vojáků a desítky tisíc tanků.

Na Ukrajině je ovšem koncentrace jednotek oproti tomuto scénáři poměrně nízká. Pro bomby o ničivé síle desítek a stovek kilotun TNT prostě není na tomto bojišti dost vhodných cílů. Odborník na geopolitiku Tim Marshall pak varuje před použitím tzv. mikrojaderných zbraní. Ty jsou ale zase jen o něco málo silnější než největší konvenční bomby. Jejich nasazení ale na rozdíl od nich přináší ohromné politické náklady, to je právě onen druhý háček. Taktické použití jaderných zbraní s sebou nese všechna rizika jejich strategického použití.

Čína a nešíření jaderných zbraní

V tom je potom asi největší kámen úrazu. Použití jaderné zbraně proti státu, který ji nemá, by bylo naprostým popřením smyslu Dohody o nešíření jaderných zbraní. Ta sice navzdory snaze tzv. nejaderných států žádné explicitní záruky v tomto směru neobsahuje, ale všechny jaderné mocnosti, které smlouvu podepsaly, podobné závazky deklarovaly. Přes to, že se nepodařilo najít shodu na textu těchto tzv. negativních záruk, obě strany je chápou jako důležitou součást dohody.

Dále čtěte

Putinův zlý sen: Přinášíme mapu dekolonizace Ruska

Rusko se sice tváří jako federace, ale ve skutečnosti je to přísně centralizované koloniální ­impérium ovládané všemocným gosudarem z…

Jednostranné prohlášení ukrajinského území za ruské, aby se tak Moskva této záruce mohla vyhnout, na věci nic nezmění. Pokud by použití byť i malé jaderné zbraně proti Ukrajině prošlo, vedlo by to de facto ke kolapsu současného systému kontroly šíření jaderných zbraní. Něco takového rozhodně není v zájmu Pekingu, který je pro Rusko v současné době jedním z mála významných spojenců. Čína může ještě tolerovat ruské blafování a nátlak, pokud povede k „míru“. Použití jaderné zbraně by ale tolerovat jen tak nemohla.

Připravit se na všechno

Výše uvedené jistě neznamená, že by Západ na tuto eventualitu neměl být připraven. To je nezbytná součást odstrašení od takového útoku. Moskva musí vědět, že reakce bude tvrdá, byť nemusí být jaderná. Zároveň je třeba už dopředu třeba poskytnout Kyjevu zbraně, které mu umožní se před takovým útokem bránit, tedy pokročilé protiletecké systémy. Ty nepředstavují samozřejmě ochranu stoprocentní, ale snižují pravděpodobnost úspěšného úderu.

Ruské strašení nelze brát na lehkou váhu, ale zároveň mu ani nesmíme podléhat. Ona výzva k jednání prozrazuje to, co ruský diktátor doopravdy chce. Jde mu o to udržet si současné zisky, a je čím dál tím zřejmější, že vojenskou silou to nedokáže. Proto se také v celé Evropě včetně ČR mobilizuje ruská pátá kolona.

Kreml věří, že když Evropanům zamává před nosem mírem jako oslíkovi mrkví a zároveň pohrozí bičem, dosáhne svého. Měli bychom si uvědomit, že Moskva nenabízí mír, ale jen jeho iluzi. Stejně jako onen pomyslný oslík se mrkve nikdy nedočkáme, ale zároveň je jasné, že i když po ní teď sáhneme, ruský vozka bič z ruky nedá.