Od Jiřího Ovčáčka jsme se dozvěděli: „Pan prezident přijme v úterý v odpoledních hodinách na zámku v Lánech kandidáta na post ministra zdravotnictví a lze předpokládat, že ten po státním svátku, pokud nebudou jiné problémy, dojde ke jmenování.“

Nejdřív to vypadalo, že chce premiér Andrej Babiš všechno vyřešit bleskově. Pak mu to Roman Prymula trochu zkomplikoval tím, že prohlásil, že sám neodstoupí, protože nic neprovedl. Prakticky všichni si ovšem myslí, že provedl, takže bylo jasné, že v křesle nezůstane. Ještě v pátek dopoledne nicméně Babiš řekl, že Zeman vyjádřil o odvolání Prymuly pochybnosti. To vyvolalo spekulace, jaké hry chce zase prezident rozehrát. Nakonec se ale dalšího ministra, už třetího od prázdnin, možná dočkáme.

Není ale jasné, proč se jde kandidát představit až v úterý? Co má Miloš Zeman tak důležitého příští tři dny na práci, že k tomu nemůže dojít dřív? Vzhledem k veřejně známým aktivitám pana Zemana soudíme, že nic, co by vybočovalo z jeho dosavadní činnosti. Tedy nečinnosti.

Možná se musí vzpamatovávat z jistě pro něj vyčerpávajícího maratonu několika málo celkem zbytečných a bezobsažných rozhovorů, které poskytl a dát se dohromady po několika návštěvách, která za ním zavítaly. Dne 16. října pronesl projev, pak po pěti dnech přijal velvyslance a v pátek za ním zavítal premiér Babiš a rentgenovali mu ruku. Taky jmenoval generály, což muselo být vyčerpávající.

Jistě, po dlouhém období, kdy už jsme začínali mít pocit, že prezident zřejmě přestal existovat, je to přímo hektické. Svět si mizení naší hlavy státu na dlouhý dny celkem nevšiml, zřejmě tam už nečekají, že by vyvinul nějaké zvláštní úsilí. To když zmizí Kim Čong-un, tak je to zajímavá zpráva.

U našich nebohých ministrů, co údajně v noci skoro nespí, bychom volný víkend ještě chápali. U nečinného prezidenta, který si k tomu dopřeje ještě den navíc, je to poněkud nepochopitelné. Tedy bylo by, kdyby nebylo dávno jasné, že si Miloš Zeman dopřává sladké nicnedělání a zbytek času využívá k nějaké té osobní libůstce, jako třeba upozornit na sebe nějakým žlučovitým výlevem.

Kdysi se o funkci prezidenta říkalo, že je to jen kladeč věnců. Když už neplní důstojně ani takovou roli, je otázka, k čemu ho vlastně s celým jeho dvorem máme.