K tomu 17. listopadu… Můžeme nadávat na Zemana, Konvičku, xenofobní a rasistickou veřejnost, debilitu svých rodin, kolegů v práci, politiků, novinářů a dalších. Pořád ale vycházím z toho, že ve své naprosté většině nejsou lidé v ČR hloupí. Stojím si za tím.

Mám plno kamarádů, kteří se bojí imigrantů. Kteří si nejsou úplně jistí, k čemu nám je tolik studentů humanitních oborů. Nemají úplně jasno, proč je dobré mít otevřené hranice nejen ven, ale i dovnitř, nebo k čemu nám je tolik novin, když se stejně v žádných pravdu nedočteme. Těch 26 let je krátká doba, aby lidé tohle všechno sami od sebe pochopili, a nedá se čekat, že každý bude trávit většinu volného času po práci nebo po škole dalším sebevzděláváním v tématech multikulturalismu, dekonstruované historie a lidských práv a na základě toho pochopí vysoce sofistikované debaty těch několika, kteří to už chápou. Ke svobodě jsme si nedošli koncentrovaným celospolečenským úsilím; většině lidí svoboda prostě spadla do náruče – byli za ni rádi, ale nechápali, proč vypadá právě takhle a jak jsou její jednotlivé aspekty spojené.

Lidé u nás nejsou hloupí, a právě proto jim nestačí přebírat nejasné fráze od lidí, kteří studují exotické obory, pracují v neziskovkách nebo se aspoň narodili v rodině, která už prostě věděla – třeba proto, že se její členové přechodu ke svobodě aktivně účastnili.

Situaci 26 let po revoluci neberu jako selhání těch lidí, kteří mají jiný pohled na svět, než bychom byli rádi, aby měli. Oni tím netrpí, a když se nám to v Česku či v Evropě posere, budou si víc než jistí, že jejich chyba to nebyla.

Nemají pořádně důvod si myslet něco jiného. Zemanovi nestoupá popularita proto, že lidé hloupnou. Pro mnohé prostě dává pochopitelnější vysvětlení toho, co se v Česku i ve světě děje. A nemusí to být ani těžká váha Zeman. Umírněnějších politiků a dalších na veřejnosti vystupujících lidí, kteří jsou proti přijímání uprchlíků, pro omezení počtu studentů humanitárních oborů nebo například pro vládu pevnější ruky, je plno. A velká část veřejnosti jim věří a jde za nimi. Mluví totiž pro velkou část lidí srozumitelným jazykem.

K více než čtvrtstoletí po sametové revoluci je podle mě na místě především říct, že jsme se stále nenaučili mluvit o politických a společenských tématech jazykem pochopitelným mimo bublinu našich vysoce intelektuálních kruhů. Teď toho vidíme důsledky. A dokud budeme považovat všechny, co mají jiný názor než my, za nahnědlé xenofoby a blbečky, nic se nezmění. Asi proto nejsem z toho, co se na 17. listopadu v Česku dělo, až tak špatný. Proč bychom měli čekat, že se bude dít cokoli jiného?