Blíží se 17. listopad, řeší se Miloš Zeman, řeší se uprchlíci. To však neznamená, že bychom měli zapomínat na všechno ostatní. Je třeba si připomenout, že statečný Rus Vladimir Špitaljov dosud čeká v českém uprchlickém táboře na udělení politického azylu a že Česká republika nejeví moc velké nadšení z toho mu ho udělit – což je ostudné.
Proč je to tak ostudné a důležité? Protože problém pana Špitaljova je na rozdíl od problému s Milošem Zemanem nebo problému se syrskými uprchlíky na Balkáně velmi jednoduchý, dal by se snadno vyřešit a naše zem by mohla být na sebe hrdá.
Tady nepotřebujeme složité politické boje. Nepotřebujeme ukazovat červené karty, hledat nového prezidenta nebo vytvářet masový tlak. Nepotřebujeme řešit nekonečně složitý spor mezi humanitou a bezpečností, organizovat humanitární sbírky a posílat někam dobrovolníky. Nepotřebujeme jednat s Unií nebo řešit to s okolními zeměmi.
Stačí prostě, když nějaký úředník nebo úředníci ministerstva vnitra odklepnou Vladimirovi azyl. Je to jednoduché a nic to nestojí. Žádný problém.
Tak proč to tedy je takový problém? Proč má ministerstvo vnitra problém s tím, že Vladimir přicestoval do České republiky na italské vízum, když pravidla EU jasně stanoví, že nejdůležitějším kritériem pro přijetí azylanta je místo, kde onen do EU vstoupil? A Vladimir vstoupil do EU na letišti Václava Havla v Praze. A požádal zde o azyl. Co jiného by ještě musel udělat, aby byli naši úředníci spokojeni?
Pochybuje snad někdo o Vladimirově pronásledování v Rusku? Stačí si přečíst jeho nedávno zveřejněný dopis. Navíc Rusko nemůže být v žádném případě považováno za bezpečnou zemi, pokud jde o lidská práva.
Je to jen tupost úřadů? Nebo je to strach z Ruska? Ministerstvo vnitra nám dluží vysvětlení pro tento ostudný postup a měli bychom je od něj požadovat. Čím déle tahle ostudná kauza trvá, tím je hanba pro naši zem větší. Tím více lidé, kteří se postavili diktatuře Kremlu, ztrácejí iluze o tom, že je západní země, jako je Česká republika, podpoří.
Stejně jako v případě xenofobní ostudy naší země, zachraňují i v této kauze její čest malé skupiny občanů. V Havířově se bude 8. 11. konat koncert pro Vladimira Špitaljova. Organizují ho tamní lidé. Je to jakási havířovská kavárna, jak by řekl Miloš Zeman. Nikdo o ní neslyšel, ale je tady a díky Vladimirovi je aktivní. Možná se úředníci bojí toho, aby nám ti zpropadení ruští disidenti nezaváděli móresy občanského aktivismu, na které se teď u nás pohlíží skrz prsty.
Možná že to tak není. Upřímně řečeno, já nevím. A nestydím se za to. Prostě si nedovedu představit žádný relevantní důvod, proč ministerstvo postupuje takto ostudně. Ale možná to opravdu souvisí s tím, jak se u nás mění společenská a politická atmosféra.
Vlastně když si uvědomíme, že Miloš Zeman vyznamenal státním vyznamenáním několik lidí, kteří si více než jen zadali s minulým režimem, začíná Vladimirův případ dávat smysl – a právě proto je tak důležitý. Vladimir není anonymní uprchlík, který chce do Německa. Je to člověk, který se zastal České republiky a doplatil na to. Udělal něco pro naši zem. Obětoval se pro ni více než většina Čechů.
A my mu klademe byrokratické překážky pro azyl. Je to vůbec možné?
Existuje velká pravděpodobnost, že s o Vladimirově případu rozhodne ještě před 17. listopadem. I když se oslav tohoto svátku zúčastní tisíce lidí, je přece důležité, jestli ho oslavíme s jedním Rusem, který podporuje demokracii, svobodu a lidská práva, nebo jestli během tohoto dne on už bude zpět na cestě do tyranie, kam jsme ho my vědomě poslali. Jak pak budeme moci ten 17. listopad slavit?
Když tady byla Marija Aljochinová z Pussy Riot, mluvila i o tom, jak ruský režim pronásleduje disidenty hrozbou jejich rodinám a jejich dětem. Vladimir Špitaljov je ženatý a je otec. Je tady s celou svou rodinou.
Pošleme tyto lidi zpátky do Ruska? Do vězení?
