Pražské vrchní státní zastupitelství v těchto dnech podalo návrh na obžalobu Vlasty Parkanové kvůli nákupu letadel CASA. K soudu tak směřuje případ tři a půl roku poté, co byla exministryně obrany Sněmovnou vydána k trestnímu stíhání. Dnes tento postup vyvolává otazníky.
[ctete]26712[/ctete]
Naplňování společenské poptávky
Sněmovna vydala Vlastu Parkanovou v červnu 2012 v atmosféře populárního naplňování společenské poptávky dostat vysoce postavené politiky „do tepláků“. Policii a státnímu zastupitelství byly rozvázány ruce a své role se chopily s nesmírným zaujetím. Množí se však příklady navádějící k přesvědčení, že tyto složky často cílily na nesprávné terče, zatímco jiní, kteří mají skutečně máslo na hlavě, dnes dokonce sedí ve vládě.
To vše se dělo, a dodnes děje, za přispění spektakulárních akcí a uměle vyvolaného mediálního humbuku. Už několik let se vytváří dojem, že se v boji proti korupci – praporu zvednutém protestními hnutími a iniciativami – hýbou ledy. Někde se skutečně hýbou, ovšem dnes jenom tam, kde to od vyšetřovacích orgánů nevyžaduje žádnou odvahu.
Nedotýkají se současné „vrchnosti“. Stále jen těží z předchozí éry, a to ještě velmi selektivně. Jak do tohoto rámce zapadá kauza Vlasty Parkanové a co má společného s jinou kauzou privatizace OKD, kterou už projednává Obvodní soud pro Prahu 2?
Oba případy dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze pod vedením Lenky Bradáčové. Její nástup vyvolal obrovské očekávání. Spřízněnými mediálními kruhy je považována za představitelku nové generace státních zástupců, kteří se neobávají rozkrývat zlořády i v nejvyšších patrech politiky a byznysu. Vnější pohled na její přístup k oběma kauzám však ukazuje něco jiného.
Kauza CASA: Exministryně nese odpovědnost
Vlasta Parkanová a s ní bývalý ředitel sekce vyzbrojování Jiří Staněk jsou viněni z porušování povinností při správě cizího majetku a ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Hrozí jim až deset let vězení. Podle vyšetřovatelů vznikla nákupem letounů CASA škoda státu ve výši 819 milionů korun a Parkanové je vytýkáno, že si nenechala zpracovat nezávislý posudek na jejich cenu.
Exministryně obrany se brání tím, že o zakázce v roce 2009 rozhodla celá vláda, smlouvu nepodepisovala a zákon zadání znaleckého posudku nevyžaduje. Přesto státní zástupci usoudili, že případ je zralý na soudní řízení. Podle informací Neovlivní.cz přitom nestojí na neprůstřelných důkazech.
Pozoruhodné je, že kauza privatizace OKD je věcnou podstatou téměř identická, avšak přístup žalobců k jejím aktérům je dramaticky odlišný.
Kauza OKD: Exministři nenesou odpovědnost
V roce 2004 prodala vláda Stanislava Grosse na návrh tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky a ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana 46procentní podíl v OKD bez soutěže skupině Karbon Invest za 4,1 miliardy korun. Na základě čtyři roky starého trestního oznámení dospěli vyšetřovatelé k závěru, že tato cena byla hrubě podhodnocena, a státu tak vznikla škoda 5,7 miliardy korun.
Stát se už dokonce přihlásil k náhradě škody. Ministerstvo financí ji vyčíslilo celkem na 6,8 miliardy korun. Pokud soud rozhodne, že tato škoda státu vznikla, šlo by o nedovolenou veřejnou podporu. Mimochodem by šlo o osmkrát vyšší částku, než dosahuje policií vypočtená škoda při nákupu letounů CASA. Nepochybně by se jednalo o největší privatizační skandál po roce 1989.
Před soudem však nesedí odpovědní ministři Sobotka a Urban. Obžalováni jsou soudní znalec Rudolf Doucha, který zpracoval posudek na cenu prodávaného podílu společnosti, a dva bývalí náměstci Fondu národního majetku Pavel Kuta a Jan Škurek. Ti údajně vládě nevýhodnou smlouvu připravili a podstrčili.
Soudní líčení, které probíhá téměř bez zájmu médií, však vyjevilo některé velmi závažné a dříve neznámé skutečnosti. Obžalovaní Kuta a Škurek se hájí tím, že znalecký posudek vypracovaný Douchou neměl na konečný prodej vliv. Cena byla podle jejich výpovědi u soudu dohodnuta na úrovni tehdejších ministrů Sobotky a Urbana s majoritním vlastníkem OKD Karbon Invest, který nakonec zbývající podíl odkoupil.
V normální situaci by toto zjištění otřáslo politickou scénou jako výbuch ekrazitu. V nových, konečně „nekorupčních“, poměrech jej však média a tzv. „protikorupční“ iniciativy přešly s naprostým klidem.
Dalo by se očekávat, že okamžitě zareaguje vrchní státní zastupitelství a předvolá Bohuslava Sobotku a Milana Urbana k soudu minimálně jako svědky, aby objasnili, jak to tehdy s dohadováním ceny za podíl OKD doopravdy bylo.
Nic takového se podle zjištění Svobodného fóra neděje. Exministři Sobotka a Urban nejsou obviněni. Dokonce nejsou ani předvoláni jako svědci a státní zástupce o tom dosud neuvažuje. Lenka Bradáčová mlčí. Z jakého důvodu? Snad proto, že by mohla padnout vláda, podruhé za sebou přičiněním vrchních státních zástupců, a nechce si to vzít na triko? Ale tentokrát jde o téměř 7 miliard.
Dvojí metr je do očí bijící
O to nepochopitelněji působí přístup pražských žalobců v případu Vlasty Parkanové. Tady neváhají hnát exministryni k soudu, ačkoli na konečnou cenu letadel zcela jistě neměla žádný vliv. A stejně jako v případě OKD o jejich nákupu rozhodla celá vláda.
Dvojí metr vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové je v tomto případě do očí bijící, ale není z poslední doby jediný.
Nedávno se odmítla zabývat vyšetřováním trestního oznámení, které bylo podáno v souvislosti s podezřením na dotační podvod při čerpání peněz z eurofondů na centrum Čapí hnízdo Andreje Babiše. Prý z toho důvodu, že jde o částku 50 milionů korun, přičemž vrchní státní zastupitelství má šetřit škody nad 150 milionů. Nespadá tedy do její kompetence a pravděpodobně jej bude řešit Městské státní zastupitelství.
Na druhé straně se přímo angažuje v kauze firmy Oleo Chemical, kde jde o potenciální škodu 20 milionů. Její dvojí přístup není objasněn ani v tomto případě.
V tomto světle bude zajímavé sledovat, jak dopadne zákon o státním zastupitelství předkládaný ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) a sepsaný okruhem státních zástupců kolem Lenky Bradáčové, která chce stanout v čele nově zřízeného protikorupčního speciálu. Ale ať už by do čela takové instituce usedl kdokoli, jeho práce by byla podle návrhu tohoto zákona v podstatě nekontrolovatelná. Proto tento návrh nemá většinovou podporu.
To by bylo možná ospravedlnitelné jen tehdy, pokud by se objevil někdo, kdo neměří dvojím metrem a skutečně se řídí heslem padni komu padni.
[ctete]36039[/ctete]
