Česká koruna se drží na stále velmi silné úrovni okolo 24,3 za euro. S touto hodnotou nezamávalo v posledních měsících takřka nic. Jak je to vůbec možné? Shrňme si makroekonomické fundamenty, které nahrávají spíše scénáři oslabující koruny.

Běžný účet platební bilance skončil ve třetím čtvrtletí v deficitu přes 210 miliard korun. Jedná se tak o jeho největší schodek v historii samostatné České republiky, bereme-li v úvahu nominální vyjádření (neočištěno o inflaci). Možná si nyní říkáte – co ten běžný účet je? Zjednodušeně se jedná o poměr mezi domácím vývozem a dovozem zboží a služeb. Nejedná se o obchodní bilanci, která zaznamenává pouze export a import zboží. Pokud je tedy tento účet v deficitu, tlačí to na oslabování koruny.

Výprodej měn z tzv. rozvojových trhů (chcete-li z emerging markets) můžeme sledovat posledních pár měsíců. Logika těchto kroků ze strany investorů je poměrně jednoduchá. Jestliže se pár set kilometrů za našimi hranicemi odehrává válečný konflikt, na což navazuje energetická krize, finanční trh se uchyluje k „zaparkování“ svého kapitálu do bezpečnějších přístavů, jakými jsou např. americký dolar či švýcarský frank. Například maďarský forint v nominálním vyjádření od ledna 2022 oslabil vůči euru o 13 %, zatímco polský zlotý o 3,75 %, avšak koruna především díky devizovým intervencím ČNB nečiní velké fluktuace. Situace v Maďarsku je navíc ještě o něco více umocněná Orbánovou politikou spojenou s nedostatečným přístupem k evropským fondům. K výše zmíněnému bych rád dodal, že se jeví v kontextu aktuálního vývoje těchto měn úsměvně někdy až horlivá kritika kurzového závazku ČNB na 27 korunách za euro z roku 2013. Tyto zamýšlené intervence totiž znamenaly nominální oslabení koruny z předchozích hodnot o 4,7 %.

Schodek státního rozpočtu také dokáže velmi zamávat s důvěryhodností země, ve které by měl potenciální investor uložit své peníze. Rozdíly mezi příjmy a výdaji se v domácím státním rozpočtu nadále zvyšují a podtrhlo je ještě zrušení tzv. superhrubé mzdy. Deficit státního rozpočtu v roce 2021 zaznamenal schodek 419,7 miliard korun a z vyjádření vládních představitelů nevidíme náznaky konsolidace. Dluh vůči HDP se sice drží na poměry zemí Evropské unie na nízkých hodnotách, ale dynamika jeho růstu je v posledních letech vysoká. Navíc varovným prstem by pro nás měla být nedávná situace ve Velké Británii, kdy z důvodu fiskální nejistoty kvůli naprosto zpackanému státnímu rozpočtu došlo krátkodobě k vysokému nárůstu výnosu ze státních dluhopisů a také k oslabení libry na nejslabší hodnoty od roku 1985.

Snižující se úrokový diferenciál zaznamenáváme v českém prostředí s naším největším obchodním partnerem – eurozónou – od začátku cyklu zvyšování sazeb ze strany ECB. Co to vlastně znamená? ECB zvyšuje své úrokové sazby již od léta letošního roku. Tyto úroky se propisují na vkladech v bankách na území eurozóny a též na státních dluhopisech zemí mající společnou evropskou měnu. Jelikož ČNB od léta na rozdíl od ECB úroky nezvyšuje, vytváří se na devizovém trhu poptávka po eurech a nabídka po korunách. To znamená tlaky na korunu ve smyslu jejího oslabování.

Dále čtěte

Dohoda o zastropování cen plynu mezi zeměmi EU je hotová. Maďarsko bylo proti

Země Evropské unie se dnes po mnoha týdnech vyjednávání shodly na parametrech nouzového omezení cen plynu v případě jejich výrazného…

Otázkou tak zůstává, proč se koruna vůči euru drží na tak silné úrovni. Česká národní banka provádí již od ledna letošního roku devizové intervence, aby zabránila oslabování koruny. Má na to poměrně silný arzenál, jelikož v průběhu kurzového závazku nahromadila velké množství devizových rezerv. Není tedy lepší možnost k jejich využití než nyní. Centrální banka tak uměle vytváří na trhu poptávku po korunách a nabídku po eurech, což tlačí na posilování domácí měny. V říjnu uzavřela operace „pouze“ v objemu 79 milionů eur. Za období od května do října již ČNB na obranu koruny proti oslabování vydala v součtu 25,6 miliard eur, což odpovídá 15,9 % celkových devizových rezerv z jejich maxima v dubnu 2022. Předběžná data a slabá likvidita na trzích naznačují, že i objem listopadových intervencí nebude nijak závratný. Navíc nadále vysoká úroveň devizových rezerv odrazuje investory od spekulativních útoků na korunu.

Je skoro až neuvěřitelné, že ČNB dokáže makroekonomické fundamenty koruny svými intervencemi přetlačit. Pomáhá jí k tomu samozřejmě oslabující dolar a nepříliš silné fundamenty eura, jelikož členové eurozóny se též potýkají s velkými rozpočtovými schodky a jejich běžné účty platebních bilancí také nejsou v nejlepší kondici. Přesto však zužující se úrokový diferenciál, který bude umocněn v příštích měsících dalším zvyšováním úrokových sazeb ze strany Fedu a ECB, bude působit na korunu ve směru jejího oslabení. Pro naši centrální banku by tedy minimálně z tohoto pohledu bylo výhodnější sazby ještě alespoň kosmeticky zvýšit.